AI proměňuje svět vzdělávání, ale čeští školští údržbáři mají jiné problémy

27. 6. 2025 / Bohumil Kartous

Pod termínem “leader” si představuju člověka, který ví, kam jít a jak se tam dostat. U komplexních témat, jako je třeba vzdělávání coby veřejný zájem, se tomu říká “mít vizi”. K tomu, abyste měli vizi, musíte být schopni poměrně náročného úsudku založeného na pochopení relevantních souvislostí a vyvozování predikce, scénářů možného vývoje, a navrhování toho, aby se naplnily scénáře žádoucí. 

Pochybuju, že mezi současnými českými politickými reprezentanty, kteří se mají zabývat vzděláváním a kandidují ve volbách, někdo takový je. Víc než co jiného jde o skupinu tzv. politických údržbářů, kteří se v lepším případě dokážou orientovat pouze na stávající stav a jeho udržování v chodu, v horším nerozumějí ani tomu. 

Jenže to je obrovský problém. Žijeme v době, kdy zavedené systémy čelí tak prudkému technologickému pokroku, že se jejich základní premisy stávají neplatnými v řádu pouhých měsíců. Poslední velký technologický inkrement, nástup velkých jazykových modelů, například zcela zneplatnil systém písemných prací: jeden chatbot práci vytvoří za studenta a jiný chatbot ji zhodnotí za učitele. Za takového stavu pak ale ztrácí celá jedna tradiční metoda vzdělávání smysl (na Vysoké škole ekonomiky a managementu jsme proto zrušili bakalářské písemné práce a zavedli praktické bakalářské projekty, jinde začali opět více zkoušet ústně).

A není to zdaleka jediná oblast, do které AI vstupuje s potenciálem zcela obrátit a změnit způsob vzdělávání. A co je podstatné, těch pozitivních a podpůrných funkcí se ukazuje být více než těch problematických. V experimentálním projektu, který vedu, se věnujeme sběru zkušeností českých učitelů, kteří se rozhodli spontánně pracovat s nástroji generativní AI. Cílem je vytvořit návod pro méně odvážné učitele, kteří mají vesměs mentální zábrany k tomu začít s novými nástroji, včetně AI, pracovat.

A ty zkušenosti jsou v mnohém pozoruhodné. 

Ukazuje se, že důmyslné používání AI umožňuje učitelům nevídanou úsporu času i energie vynaložené do rutinních nebo z doplňkových činností a tím pádem zajišťuje mnohem lepší pocit z vlastní práce a - jak říkala jedna naše účastnice - přispívá k well-beingu, tedy k tomu, co učitelům tak často chybí.

Ukazuje se, že vhodné používání AI usnadňuje individualizaci vzdělávání a tedy jednodušší realizaci tzv. inkluze (společného vzdělávání). 

Ukazuje se také, že AI může rozšiřovat množinu nápadů a inspirací, ze které pak může učitel vybírat vhodná řešení do vlastní výuky. Formativní hodnocení, třídnictví, poradenství nebo organizace akcí, tam všude AI dokáže navrhovat obsahy, plány, struktury, nápady.

Pro lidi z vedení škol jsou nástroje AI důležitým a instantně přítomným partnerem zjednodušujícím administrativní činnosti, analýzu materiálů, přípravu strategií. Jeden z ředitelů si pomocí AI vytvořil podklady k sestavení školního vzdělávacího programu v podobě srozumitelné a akceptovatelné učiteli, přičemž s prací strávil pouze zlomek času, který by za jiných okolností musel takové činnosti věnovat.

Zdaleka přitom nejde o nějakou pedagogicko technologickou avantgardu. Ve sledované skupině jsou i učitelé, kteří se rozhodli pro používání AI i přesto, že sami sebe charakterizují jako spíše ostýchavé ve vztahu k technologiím. Všichni také samozřejmě naráží na problémy, překážky nebo slepé cesty. To je ovšem zcela v pořádku, ostatně naší společnou snahou je ukázat ostatním, kudy cesta nevede, což lze ale velmi často zjistit pouze tak, že se na ni někdo nejprve vydá.

A je tu ještě jeden skutečně významný potenciál, který současná generativní AI přináší: učitelé mají jedinečné okno příležitosti dohnat skokově ztrátu, kterou nabrali během posledních 30 let vývoje digitálních technologií. Jak je to možné? Jednoduše. Nástroje AI neposkytují zdaleka jen vyhledávač nebo tvůrce textových obsahů na míru. Integrují analýzu dat, vytváření prezentací i tvorbu audiovizuálních obsahů. A to všechno bez potřeby znalosti detailů fungování jednotlivých funkcí, protože ovládání se zredukovalo na dovednost zadávat úkoly, tedy tzv. promptovat. A ačkoliv samotné promptování je nepochybně třeba si osvojit a zdokonalovat se v tom, práh pro plnohodnotné používání AI nástrojů je velmi velmi nízko. Stačí několikahodinový workshop s dobrým lektorem.

Právě tento potenciál představuje příležitost, kterou by leadeři vzdělávání měli vidět a začít s ní pracovat. Chápu nicméně, že údržbáře takové příležitosti nezajímají. Nicméně hrozba, kterou toto zanedbání může přinést, je mnohem větší, než si dokážou představit. AI totiž brzy přinese nástroje, které dokážou poskytovat službu současného školního vzdělávání, jen na lepší úrovni a bez nežádoucích efektů. To, o čem jsem psal v knihách No Future a Future ON! se začíná naplňovat. Ale říkejte to údržbářům. Nebudou vám rozumět…

Výstupy z projektu (manuál a série podcastů s našimi učiteli) budou k dispozici v říjnu. pro všechny, kdo se zajímají o využití AI ve vzdělávání, vřele doporučuju navštívit web AI dětem, naší spolupracující organizace.

Jak je na tom česká populace s využíváním nástrojů AI přinesl zajímavá čerstvá data výzkumný institut STEM.