Náhlé riziko širší jihoasijské války

15. 10. 2025

Když afghánské síly Tálibánu minulý víkend zahájily nevyprovokovanou palbu přes západní hranici Pákistánu – od Angúr Adda po Čitral a Baramču –, nejednalo se o ojedinělý akt pohraniční agrese.

Byl to geopolitický otřes, který by mohl přetvořit křehkou rovnováhu moci v jižní Asii. Pákistánská armáda uvedla, že 23 jejích vojáků bylo zabito afghánskými silami a nejméně 29 jich bylo zraněno. Zpráva Associated Press uvedla toto číslo vyšší, přičemž afghánský mluvčí tvrdil, že při těchto výměnách palby bylo zabito 58 pákistánských vojáků.

Pákistán uvedl, že "důvěryhodné zpravodajské odhady a odhad škod" ukázaly, že jeho armáda zabila více než 200 členů afghánského režimu Tálibánu a ozbrojenců. Ozbrojené výměny podél hranice přišly několik dní poté, co Kábul obvinil Islámábád z provádění leteckých útoků na afghánské území.

Pro Pákistán nebyla potyčka pouhým narušením hranic. Jednalo se o strategické poselství od nestálého souseda, jehož ideologická blízkost se nepromítla do politické zdrženlivosti.

Načasování útoku by sotva mohlo být výmluvnější. Stalo se tak v době, kdy úřadující afghánský ministr zahraničí navštívil Indii, což podtrhlo podezření v Islámábádu, že poslední agresivita Kábulu může být součástí širší rekalibrace.

Pro Pákistán, který strávil desítky let obhajobou mírového procesu vedeného Afghánistánem a Afghánistánem vlastněného, je tato zrada stejně strategicky významná jako symbolická. Tálibán, kdysi mnohými v Pákistánu považovaný za zvládnutelného souseda, se nyní zdá být odhodlán prosadit svou autonomii – v případě potřeby i silou.

Nová geopolitická realita

Útok uvrhl jižní Asii do nové nebezpečné fáze. Akce Tálibánu signalizují ochotu vyzkoušet odhodlání Pákistánu, možná jako pokus upevnit vnitřní legitimitu uprostřed hospodářského kolapsu a mezinárodní izolace. Širší důsledky však sahají daleko za hranice Kábulu a Islámábádu.

Nad pákistánským obranným kalkulem se dnes tyčí výzva na dvou frontách. Možnost, jakkoli vzdálená –, že Indie využije nestability západu k vyvíjení tlaku z východu, nelze vyloučit.

Nové Dillí už prohloubilo své tiché vztahy s Tálibánem, které jsou poháněny jak příležitostmi, tak strategií. V případě současného tlaku z obou hranic by pákistánské ozbrojené síly čelily impozantní strategické zkoušce, jakou jsme neviděli od roku 1971.

Pákistánská geografie přesto zůstává jeho největší silou. Desetiletí protipovstaleckých akcí a modernizace obrany západních hranic učinily pákistánskou armádu mnohem agilnější a propojenější. Na rozdíl od vleklých povstání po roce 2000 je dnešní Pákistán lépe vybaven – jak technologicky, tak strategicky – k rozhodné reakci.

Rychlá a intenzivní odveta armády za afghánský útok, která údajně zničila několik pozic Tálibánu a zastavila přeshraniční vpády, tuto připravenost demonstrovala.

Čína, Saúdská Arábie ve střehu

Pro Peking představuje agrese Tálibánu bezprostřední dilema. Čínské ambice v rámci Pásu a stezky závisí na regionální stabilitě – zejména prostřednictvím Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC), který spojuje západní a historicky nestabilní čínský region Sin-ťiang s pákistánským přístavem Gwadar.

Jakákoli dlouhodobá nestabilita podél západního křídla Pákistánu ohrožuje bezpečnost čínských investic a mohla by povzbudit ujgurské militantní sítě operující na severovýchodě Afghánistánu.

Peking investoval značné prostředky do přesvědčování Tálibánu, aby jednal zodpovědně; otevřená konfrontace mezi Kábulem a Islámábádem by tuto iluzi rozbila. Očekávejte, že Čína bude tiše, ale pevně tlačit Tálibán k deeskalaci – a zároveň nabídne Pákistánu ekonomickou a zpravodajskou podporu ke stabilizaci hranice.

Reakce Saúdské Arábie bude stejně závažná. Čerstvě po podepsání přelomové dohody o obranné spolupráci s Islámábádem má Rijád strategické důvody stát po boku Pákistánu.

Pro Saúdskou Arábii slouží stabilní a silný Pákistán jako bezpečnostní partner i jako potenciální protiváha íránského vlivu v Afghánistánu. Jakákoli agrese z Kábulu – zejména ta, která by se časově shodovala s indickou asertivitou – by posílila názor Rijádu, že Pákistán zůstává baštou sunnitské bezpečnosti v roztříštěném regionu.

Finanční a logistická podpora ze Saúdské Arábie by pravděpodobně proudila rychle, což by zajistilo, že Pákistán bude schopen vydržet dlouhodobou ostražitost bez ekonomického napětí.

Faktor Indie

Indie mezitím čelí delikátnímu balancování. Na jedné straně se diplomaticky dvoří Tálibánu, aby zabránila tomu, aby se Afghánistán stal útočištěm protiindických skupin. Na druhé straně považuje odvádění pozornosti Pákistánu ze západu za strategickou příležitost.

Pokud by napětí na hranicích přerostlo v trvalou konfrontaci, Nové Dillí by mohlo zesílit tlak prostřednictvím zpravodajských operací nebo pohraničních pozic v Kašmíru – což by otestovalo Pákistán na široké frontě. Jakákoli špatná kalkulace by však mohla mít katastrofální následky.

Pákistánská reakce na dvou frontách by pravděpodobně vyvolala hlubokou koordinaci s Čínou, neboť oba národy sdílejí zájem na odstrašení indického avanturismu. Vznik faktického uskupení Číny, Pákistánu a Saúdské Arábie – přičemž obě tyto země jsou poháněny překrývajícími se bezpečnostními a ekonomickými zájmy – by překreslil mocenskou geometrii jižní Asie.

Indie by se mohla ocitnout ve stále větším obklíčení koalice, která na její regionální ambice pohlíží s podezřením.

Cesta vpřed

Nevyprovokovaný útok Tálibánu je více než jen pohraniční incident – je to zátěžový test pro regionální aliance. Úkolem Pákistánu je nyní neutralizovat bezprostřední hrozby, aniž by dovolil vnějším mocnostem manipulovat situací.

Klíčová bude kalibrovaná reakce – pevná, ale ne eskalační. Islámábád musí zároveň využít svých vazeb s Pekingem a Rijádem k vybudování jednotné diplomatické fronty, která izoluje kábulské agresory.

Tato epizoda také zdůrazňuje hlubší pravdu: mír v jižní Asii zůstane křehký, dokud bude Afghánistán oscilovat mezi extremismem a státností. Neschopnost Tálibánu proměnit se z povstalců v guvernéry dnes ohrožuje nejen bezpečnost Pákistánu, ale i ekonomickou budoucnost regionu.

Pokud by Indie tohoto okamžiku vojensky využila, výsledkem by mohl být regionální požár – do kterého by se zapojila Čína, Saúdská Arábie a potenciálně i Írán. V takovém scénáři by zlomové linie jižní Asie už nebyly ideologické; byly by existenční.

Prozatím bude pákistánská zdrženlivost a připravenost určovat, zda půjde o pohraniční střet, nebo o úvodní kapitolu širší regionální krize. Tálibán možná vypálil první výstřel – ale to, jak zareagují Islámábád, Peking, Rijád a Nové Dillí, rozhodne, zda jižní Asie směřuje ke konfrontaci nebo rekalibraci.

Zdroj v angličtině: ZDE