Pryč s ošklivými kojeňáky, aneb nebudeš Elizabeth, budeš Sára

29. 8. 2011 / Anna Čurdová

Ortodoxní židovská pěstounská rodina se však netají tím, že Elizabeth přejmenuje na Sáru a když vyroste, bude ji mít na jakési obslužné práce. Stop. Holywood rozhodl jinak a zlomová scéna končí rozhodnutím hlavní hrdinky si dítě v péči ponechat. Nechce, aby se jmenovalo Sára, a film tak může spět k "happy endu".

Hlavní titulky českých médií v srpnu 2011 tvrdí: Do roku 2013 bude zrušeno všech 34 kojeneckých ústavů, plánuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Přednost bude mít pěstounská péče, pryč s kojeneckými ústavy. Chce to UNICEF, dělají to ostatní státy Evropské unie, je to trend a my nemůžeme zůstat pozadu. Bude to levnější, bude to prostě super.

Ministr práce a sociálních věcí Drábek a s ním bývalý lidovecký (pardon TOP 09) pardubický radní Macela ruku v ruce s dalšími katolicko-jezuitskými reformátory hrdě hlásají do světa, jak je pěstounská péče tou nejlepší, nejúžasnější, nejlevnější, nejlepší pro dítě atd. Stát ušetří...

Ale já ze zkušenosti vím, že to není tak jednoduché. Asistenti a pěstouni kojenecké ústavy nahradit nedokáží. Ředitelé ústavů hájí svá zařízení tím, že jejich zrušením ministerstvo děti připraví o instituci, která o ně zpočátku bude umět pečovat lépe než původní rodina.

Podle statistik Ústavu zdravotnických informací a statistiky bylo loni do kojeneckých ústavů přijato 2 077 dětí. Propuštěno jich bylo 2 085, 54 % z nich do původní rodiny. Více než čtvrtina propuštěných dětí byla v ústavu déle než rok.

V kojeneckém ústavu jde totiž o koncentrovanou diagnostickou, terapeutickou, rehabilitační a poradenskou péči v oblasti zdravotní, výchovné i sociální. Kvalifikovaní odborníci (kterých není přebytek) zde pečují nejen o opuštěné, ale i o handicapované, ohrožené, týrané a zneužívané děti, jejichž vývoj je ohrožen nevhodným domácím prostředím nebo o které nemá kdo pečovat nebo rodiče péči o nezletilé nezvládají.

Ústavy většinou sídlí v areálu městské nemocnice či polikliniky (bývalé OÚNZ), což umožňuje efektivní propojení na zdravotní služby a prakticky okamžité řešení krizových zdravotních situací... Ideální je, když lékaři kojeneckého ústavu zajišťují rovněž odbornou péči na novorozeneckém oddělení nemocnice, v poradně pro nezralé a nedonošené novorozence a novorozence s nízkou porodní hmotností, v poskytování speciální péče dětem s vrozenými vývojovými vadami (včasná diagnostika a komplexní terapie hybných poruch) a dětem chronicky nemocným. Soustředění technologií i služeb umožňuje koncentraci, jakou roztříštěná péče neumožňuje. Představuje model komplexní péče o nejvíce handicapované děti.

Koncentrace lidí, prostředků i peněz na jedno místo obecně znamená vyšší efektivitu výsledků. Například v magnetoterapii. Ale i v prevenci pozdějších chorob. Ne každý lékař či zdravotník a neumí provádět v praxi reflexní lokomoci dle Vojty jako léčebné ladění funkcí nervovosvalového systému -- prevenci skoliózy či dysplazie (nedostatečný vývin kyčelních kloubů) v kojeneckém a batolecím věku. Neumí to skoro žádný odborně nevzdělaný pěstoun

Kritici zdůrazňují zejména citovou deprivací dětí, ale když se řekne A, mělo by se říci i B. B chybí. Chybí cit odpovědných k potřebám handicapovaných. Chybí více peněz na slušnou mzdu dětských lékařek, logopedů, psycholožek, pečovatelek, vychovatelek a pedagožek v celém systému péče o předškolní děti, stejně jako na rekonstrukce a modernizace mnohdy nevyhovujících prostor, na edukativní hračky i speciální pomůcky. Je málo těch, kteří by chtěli svůj život zasvětit hrám, procházkám, úkonům spojených s hygienou a výukou sebeobsluhy malých dětí. Je málo těch, kteří by chtěli pomáhat a dávat dětem lásku jako své povolání i poslání.

Jakoby reformátoři předškolní péče v životě nebyli v praxi a nenavštívili ani jeden z kojeneckých ústavů, ani jednu školku či jesle. Vřele doporučuji, pro novinářky jásající nad inovacemi bych navrhovala povinnou, nejméně týdenní praxi. Ústavy se ještě najdou i v Praze nebo jejím okolí. Celá transformace péče o ohrožené děti probíhá skrytě a za hlasného jásotu médií, masírovaných ředitelkou Nadace Naše dítě Zuzanou Baudyšovou. Půjde, bohužel, o nevratné kroky, které jsou buď vedeny naivitou anebo záměrem tvůrců, který sleduje určitý cíl.

Profesionalita se získává i zkušeností z praktického řešení teoreticky naučeného. To neznamená jen proškolit "profesionální" pěstouny, ale pěstounskou péči zavést do terénu. Vzhledem k menšímu počtu dětí v pěstounských rodinách půjde o méně efektivní a ekonomicky náročnější řešení. A o to jde. Různé "Klokánky" potřebují zdroje a tak lobují.

Myslím, že nejenom mně, ale i řadě dalších odborníků vrtá hlavou řada otázek, které zůstávají nezodpovězeny a nejsou ani řešeny v návrhu příslušných zákonů.

• Kam půjdou děti, které jsou v kojeneckých ústavech s těžkým zdravotním či psychickým postižením a jsou živeny sondou? Budou snad mít pěstouni doma všechny ty přístroje, hadičky, speciální postýlky? Budou vstávat 24 hodin k dětem za plat nižší, než je průměrný?
• Co bude s dětmi s Downovým syndromem, s autismem?
• Co bude s dětmi, které porodí matky narkomanky, alkoholičky, děti postižené HIV? Která rodina si je vezme do péče? Jsou to děti, které potřebují nejen lásku, ale i vysoce specializovanou lékařskou péči. Je naivní se domnívat, že vše spraví tzv. virtuální dětské domovy jako na Slovensku. Nejsme zemí, která je nábožensky založenou a v níž církev je schopna plnit tyto funkce.
• Budeme mít tzv. putovní děti? Putovní dítě je dítě, které jeho pěstouni "v záruční době" vrátí. Pak putuje od rodiny k rodině. Jak bude vypadat takový člověk, kterého několikrát vrátí jeho pěstounská "rodina", v 18 letech? Kde bude v "mezidobí"?
• Bude existovat "výdělečné" pěstounství ? Deset dětí v různém věku,které po sobě mohou dědit dupačky, je přece pro pěstounské "podnikání" výnosnější, neboť má nižší náklady než jedno či dvě... Trh vyřeší vše?
• Nebude v televizi pořad typu Chcete mě, kde bude ministr nabízet neumístitelné děti a útočit na soucit diváků stejně, jako dnes útočí všelijaké charity "celebrit"?

Bude mít takto vychovávané dítě skutečně ty návyky, které mít má? Bude schopno lásky a bude schopno založit normální, fungující rodinu? Všichni tušíme, že asi ne. Trh nevyřeší vše. Kladu si otázku, co je cílem nepromyšlené reformy, která likviduje ještě jeden z posledních fungujících segmentů péče o děti. Chtějí si snad bývalí členové KDU--ČSL, nově knížecí TOP 09, kteří jako jediní aktivně propagují tento "humánní" systém, nalézt smyl existence církevní struktury, vzmáhající se díky státním příspěvkům bez rozpočtových omezení, a vychovat novou katolickou voličskou základnu? Chtějí národ frustrovaných, z kořenů vytržených mladých lidí, kteří díky slepé víře budou volit politické kmotry svých pěstounů?

Nesouhlasím ani s argumenty o vysokém počtu dětí v ústavní péči. Odpovídá průměru Evropské unie a ze statistik rovněž vyplývá, že téměř 80 procent dětí, které jsou v kojeneckých ústavech, se po určité pobytové době vrací zpět do svých rodin. Nebylo by lepší vyškolit soudce, aby lépe rozhodovali o osudu dětí a více zkoumali skutečné příčiny, než vynesou rozhodnutí o předběžném opatření?

A nebylo by moudřejší propracovat sociální politiku a sociální síť tak, aby děti ze sociálních důvodů nemusely být z rodin vůbec odebírány? Či do ústavů dokonce umísťovány na vlastní žádost rodičů, zoufalých ze svého údělu? Ale to od asociálního ministra a jeho podřízených nehrozí. Stále více rodin s dětmi a zejména matek samoživitelek je ohroženo pádem na úplné sociální dno. Neexistuje systematická podpora sociálního bydlení, absence jeslí a malá kapacita školek vede k tomu, že matky respektive rodiče s dětmi těžko hledají pracovní uplatnění, pokud přijdou o práci a mají problémy. Nemusejí mít nárok ani na ty nejnutnější dávky. A pokud ano, jsou takovíto rodiče ponižováni způsobem, který hraničí s šikanou.

To je tvrdá realita dnešních dnů a bude hůř.

Otázka kojeneckých ústavů není osamocena a nemůže takto být posuzována. Je součástí celého systému drábkovské sociální a dobešovké "školské politiky". Zvýšení DPH, drahé bydlení, nemožnost v některých regionech sehnat práci, exekutoři... To vše bude dopadat nejvíce právě na rodiny s dětmi. A sociální síť má tak velká oka, že jimi propadne i slon.

Jak tedy chce pan ministr a jeho věrní pracovat s problémovými a potřebnými rodinami? A v terénu - kdo bude platit služby pro "pěstounské" rodiny, které chce takto uměle vytvořit, když ti, kteří jsou potřební nyní (mnohdy biologičtí rodiče dětí z kojeneckých ústavů), nemají často ani na uhrazení základních nákladů? Ze sedmi tisíců dětí v kojeneckých ústavech lze adoptovat jen pár desítek, upozornil dokonce premiér Nečas.

Nic není černobílé. Představa, že lze změnit desítky let funkční organismus "kojeňáků" během jednoho roku, je mylná. Podobná zařízení vždy budou potřeba, protože ne všechny děti jsou vhodné k adopcím a ne všechny děti jsou vhodné k pěstounské péči. Konečně sám ministr Dobeš je zářným příkladem toho, jak by to nemělo fungovat.

Filmová Elizabeth nakonec svoji rodinu našla. Baby Boom končí holywoodským happy endem, jak jinak. Bylo by dobře, aby i skrytě probíhající destrukční reforma sociální péče skončila stejně. Šťasným koncem pro většinu dětí, které potřebují nejen zázemí, lásku a péči, ale nejvíce potřebují kvalifikovanou péči lékařů, psychologů a pečovatelek.. Ale když vidím ministra Drábka a jeho ředitele Macelu, jak se snaží "ušetřit" i na péči o kojence, jsem si téměř jistá, že opak bude pravda.