Svatá restituce svatoušků

8. 8. 2012 / Václav Dušek

K napsání nejspíše zbytečných řádek mě vyprovokovala čtenářka BL paní Václavíková. Lidem vracení rozsáhlého majetku církvi římskokatolické a k tomu několika miliardový platinový padák se šňůrami z pravých perel velmi vadí, Tož, chtěl bych ti Karle bohumilý, světící biskupe, chlapče skromný a vírou prodchnutý, připomenouti naše ministrování v kostele sv. Cyrila a Metoděje; byli jsme chudí synečci, čistě věřící, takže společensky trošilinku nežádoucí, že?

Já zpíval v kostele, i ve školním souboru Rudý šátek. Dvojitý milovník života vezdejšího, řeklo by se po disidentsku. Pán na nás vzhlížel s nadějí, že jednoho dne zabráníme násilí a nespravedlnosti. Nu, začínali jsme jako učni, bohatýři dělnictva -- život se s námi vůbec nepáral.

Budoucnost prodchnuta východním sirovodíkem...

Řeknu ti, Karle, má matka věřila v Boha, Ježíše Krista z Nazaretu, v Pannu s Děťátkem, ovšem kléru nikoli. Možná to bylo i tím, že jako mladé děvče šla domů hladová a vysílená prací v textilce, omdlela blízko fary -- potřebovala napít, nějaké sousto... a z fary cítila husu, dar faráři od věřících -- dostala napít studniční vody a dobrou radu, aby to domů vzala nábližkou!

Karle, tobě opravdu není proti mysli, že restituce je daremná?! Ještě že nechodíš do hostinců, takových jako byly U Karla, U Tunelu, U Zelenýho Stromu, U Josífků, Na Růžku, U Báby - pamatuješ? Hospodští nádeníci vám říkají bratři masturbáti a naladěni jsou vojensky, husitsky.

Jistě si četl nějaké povídání od spisovatelky Lenky Procházkové -- a co si o tom myslíš, služebníku Boží? Pár zarytých mučedníků vykřikuje: Bylo by ji třeba upálit, tu vzteklici nehodnou, nakaženou rudým morem anebo jí dát na krk alespoň obojek, přivázat k pranýři a poctivě zmrskat!

Stejně by se mělo dostat i odpírači církevního majetku, advokátu v kauze sv. Víta, spisovateli Zdeňku Mahlerovi.

Víš, je tomu pár let, kdy jsem se chystal navštivit kostel na Strahově, jenže, dveře zůstaly zavřeny, bratr jakýsi rozmilý nám sdělil, že bohoslužba je určena pouze bratrům. Bůh to viděl a slyšel -- copak bohoslužba může být vyhrazena?!

A tudíž nemám jistotu, že klér nebude užívat majetku a peněz -- ostatně, jsou to dary věřících a velkým dílem konvertitů (ti řvou nejhlasitěji -- blíže jim jsou mrzké peníze než věrouka, běda Kristu, pokud by se objevil na zemi!) a tyto dary jsou vydávány bezostyšně za majetek církve!

Víra končí tam, kde jsou majetky a peníze povýšeny nad obyčejnou zbožnou lidskost!

Neslyšel jsem, že by církev houfně otevírala domy pro potřebné, že by pomáhala mýtit bídu ducha i fyzickou! V našem věku, Karle, se máme právo stydět a volat: Co bylo nakradeno, musí být vráceno! Ruku na srdce, vy nemáte lidem co vracet? Ani duchovní dluhy nemáte?

Půjdu a dám na modlení, aby nám oběma Pán ráčil odpustit!

Vlaštovky si pozdravím sám -- ty vyřiď moje pozdravení panu kardinálu Dukovi. Možná se ještě nezapomenul stydět, kdo ví?!

Hezké dny, čistou víru, lásku farníků, ti přeje tvůj karlínský ministranský souputnik Václav z Královský ulice blízko u Negrielliho viaduktu. Bůh s tebou....

0
Vytisknout
13255

Diskuse

Obsah vydání | 10. 8. 2012