Ještě pro nostalgiky toužící po husákovské době

25. 8. 2012 / Jan Čulík

čas čtení 4 minuty

Zhlédl jsem v těchto dnech ze studijních důvodů celý Dietlův televizní seriál Žena za pultem (Československá televize, 1977). Je to chytrá a dobře napsaná, účinná prorežimní propaganda, velmi efektivně ho legitimizovala. Paulina Brenová píše ve své knize Greengrocer and his TV, že Jaroslav Dietl Husáka a jeho režim svými seriály ze sedmdesátých let zachránil. Zřejmě je to pravda, k věci se vrátím.

Jde mi však tentokrát o něco jiného. Čtenáře, kteří mi píší, že na rozdíl od dneška vládl před rokem 1989 v Československu ekologický ráj, kdy ovzduší nebylo znečištěné a potraviny byly zdravé (o přemíře nitrátů a polychlorovaných bifenylů a rakoviny u dobytka Rudé právo nepsalo), bych chtěl upozornit na přiložený záběr. Vladimír Menšík v něm jede v úvodu k desátému dílu Ženy za pultem novým automobilem kolem zaparkovaných autobusů ke svému supermarketu. Jde o říjnovou scénu, tedy žádné sypání písku a soli na zledovatělou vozovku! To, jaký byl v Praze stav ovzduší, můžete posoudit ze stavu zaparkovaných autobusů. Televizní seriál je pečlivě vyrobenou propagandou, ale umýt ty autobusy z normální ulice už produkční seriálu nenapadlo: prostě jim ta strašná špína ani nepřišla, bylo to pro ně normální.

K tomu dodává Vladimír Šmídl: K obraně normalizačního režimu nemám zvláštní důvod, ale budiž řečeno, že například rakovina jater hovězího dobytka byla zmiňována alespoň v článku v časopise Vesmír (polovina 80. let)včetně jejího rychlého nástupu u dobytka a původu v plísni aspergillus flavus, která kontaminovala olejné pokrutiny, podstatnou složku krmiva.Upozorňovalo se, že ani tepelnou úpravou karcinogenní účinky z jater a mléka nemizí. Zdrojem aflatoxinů (z uvedené plísně) u lidí byly zejména oříšky kešu a sušené mléko, pracoviště, které to zjistilo, pracovalo v Hradci Králové. V jiném čísle byla popsána iniciativa lékařů, kteří svépomocí postavili odradonovací doplněk vodárny v Bílé Třemešné , kde zjistili nápadný výskyt nekuřácké rakoviny . Takže informace se směly svobodně šířit...ale v časopise , který četlo asi tak procento lidí.Tak nevím jestli bych to dvacetiletým srozumitelně vysvětlil...

Jan Čulík: Ano, pan Šmídl vysvětlil důležitou věc, že totiž komunistický režim fungoval v jakýchsi vlnách a nebyl po celých čtyřicet let stejnou, černou, tupou érou útlaku. Nejdrastičtější a nejhysteričtější byl v letech 1948-1953 (což ovšem v Čechách už málokdo nepamatuje a "svědectví" o té době v médiích bývají čistě formální a stereotypizovaná). Normalizace byla nejhorší ve svých prvních patnácti letech, po roce 1970 se prováděly rozsáhlé politické čistky, v letech 1977-1984 vládla hysterie proti Chartě 77 a pak šílený strach Husákova režimu z liberalizace v Polsku, kde v roce 1981 získalo vliv nezávislé odborové hnutí Solidarita. Od roku 1985 vrazil do hrudi Husákova režimu nůž zrádně sám Sovětský svaz v důsledku Gorbačovovy perestrojky. Největší pomstou husákovským starcům byla skutečnost, že ruská televize, jejíž program byl tehdy k dispozici i v Československu, začala vysílat otevřené debaty proti komunistickému útlaku a začala přehrávat, tentokrát v ruštině, československé Pražské jaro z r. 1968. Tedy se jim pod rukou proměnila ve Svobodnou Evropu a nebylo v moci československých papalášů to zastavit. Konec konců od listopadu 1988 zakázal Gorbačov rušení i Svobodné Evropy... Režim od roku 1985 byl skutečně o něco málo liberálnější než předtím a částečné údaje o ekologickém znečištění potravin se dostaly občas i do okrajových publikací.

0
Vytisknout
10179

Diskuse

Obsah vydání | 27. 8. 2012