Globální pozdvižení ve střednědobém pohledu
2. 1. 2013 / Immanuel Wallerstein
Předpovídání nejbližší budoucnosti (na rok nebo dva) je bláznovství. V reálném politicko-ekonomicko-kulturním světě dochází k příliš mnoha nepředvídatelným zvratům a odbočením. Můžeme se ale pokoušet dospět k věrohodným zjištěním ve střednědobé perspektivě (na jedno desetiletí nebo o něco víc) vycházejíce ze životaschopné teorie kombinované se solidní empirickou analýzou trendů a omezení.
Co víme o světosystému, v němž žijeme? Především, že je to kapitalistická světoekonomika, jejímž základním principem je neustálá akumulace kapitálu. Za druhé víme, že je to historický systém, který tak jako všechny systémy (od vesmíru jako celku až k nejdrobnějším nanosystémům) má vlastní život. Vzniká, žije svým "normálním" životem v souladu s pravidly a strukturami, které si vytváří, a pak se v určitém bodě příliš vychýlí z rovnováhy a dostane se do strukturní krize. Za třetí víme, že náš současný systém byl a je polarizujícím systémem, v němž stále narůstají rozdíly mezi státy i uvnitř jednotlivých států.
V takové strukturní krizi se právě nalézáme, jsme v ní už nějakých čtyřicet let. A budeme v ní dál dalších dvacet až čtyřicet let. To je asi tak průměrná délka strukturní krize historického společenského systému.
Za strukturní krize se děje to, že systém bifurkuje, což v podstatě znamená, že se objeví dva alternativní způsoby ukončení krize tím, že se kolektivně "vybere" jedna z těchto alternativ. Hlavním charakteristickým rysem strukturní krize je řada chaotických a divokých výkyvů všeho -- trhů, geopolitických spojenectví, stability státních hranic, zaměstnanosti, zadluženosti, daní. Zavládne chronická nejistota, dokonce i v krátkodobém výhledu. A nejistota má sklon ke zmrazování ekonomického rozhodování, což samozřejmě jen dál zhoršuje situaci.
Uveďme několik věcí, které můžeme očekávat ve střednědobé perspektivě. Většina států se potýká a bude se dál potýkat s problémem zmenšených příjmů a zvýšených výdajů. Většina států jej řeší omezováním výdajů, a to dvěma způsoby. Jedním z nich je ořezávání, nebo dokonce rušení mnoha bezpečnostních sítí, jež byly vybudovány v minulosti, aby pomáhaly obyčejným lidem vypořádat se s množstvím eventualit, které přináší život.
Je zde ale také druhý způsob. Většina států omezuje přesuny peněz podřízeným entitám, federovaným strukturám, pokud je stát federací, a místním správním orgánům. To prostě znamená, že se na tyto podřízené jednotky přesouvá nutnost zvyšovat daně. Jestliže to nedokážou, mohou ohlásit bankrot, což zlikviduje další části bezpečnostních sítí (zejména penze).
To má bezprostřední dopad na státy. Na jedné straně je to oslabuje, protože se stále víc jejich součástí pokouší o odtržení, pokud to považuje za hospodářsky výhodné. Na druhé straně se ale státy stávají důležitější než kdykoli předtím, protože jejich obyvatelé hledají útočiště v politice státního protekcionismu (udržme si naše pracovní místa, ne vaše).
Státní hranice se vždy měnily. Teď se ale podle všeho budou měnit ještě častěji. Na druhé straně se bude dál dařit novým regionálním strukturám spojujícím navzájem existující státy -- jako Evropská unie (EU) a nová jihoamerická struktura (UNASUR) -- a geopolitický význam těchto struktur poroste. V situaci, kdy žádné z řady míst koncentrace geopolitické moci nebude schopno diktovat pravidla vztahů mezi státy, bude žonglování mezi těmito místy stále nestabilnější.
Spojené státy jako někdejší hegemonická mocnost, nyní ale na hliněných nohou, jsou pořád dost mocné na to, aby jejich chybné kroky nadělaly hodně škody. Zdá se, že v budoucnu bude mít nejsilnější hospodářské postavení Čína, není ale tak silná, jak si myslí sama i ostatní. Do jaké míry se budou navzájem sbližovat západní Evropa a Rusko, zůstává otevřenou otázkou, která je na obou stranách velmi aktuální. Indie se ještě do značné míry nerozhodla, jak bude sama hrát svými kartami. Pro občanské války, z nichž jedna právě probíhá v Sýrii, to znamená, že akce vnějších interventů se navzájem ruší a vnitřní konflikty jsou stále víc organizovány kolem bratrovražedných identitních skupin.
Zopakuji to, co tvrdím už dlouhou dobu. Ke konci dekády budeme svědky významných změn aliancí. Jednou z těchto změn bude vytvoření konfederální struktury navzájem spojující Japonsko, (znovu sjednocenou) Čínu a (znovu sjednocenou) Koreu. Druhou bude geopolitická aliance mezi touto konfederální strukturou a Spojenými státy. Třetí bude de facto aliance mezi Evropskou unií a Ruskem. Čtvrtou značné rozšíření jaderných zbraní. Pátou všeobecný protekcionismus. A šestou bude všeobecná světová deflace, která může nabýt jedné ze dvou podob -- buď nominálního snižování cen, nebo pádivé inflace, což bude mít stejný konečný důsledek.
Je zřejmé, že pro většinu lidí to nejsou příznivé vyhlídky. Nezaměstnanost v celosvětovém měřítku neklesne, ale vzroste. Obyčejní lidé budou mít velké problémy. Už prokázali, že se dokáží bránit řadou způsobů, a tento lidový odpor bude sílit. Budeme se nacházet uprostřed obrovské politické bitvy o to, jaká bude budoucnost světa.
Ti, kdo mají bohatství a privilegia, nebudou nečinně přihlížet. Bude jim ovšem stále jasnější, že si nemohou zajistit budoucnost prostřednictvím existujícího kapitalistického systému. Budou se snažit zavést systém založený nikoli na ústřední roli trhu, ale na kombinaci hrubé síly a klamu. Hlavním cílem bude zajistit, aby nový systém zaručil pokračování tří rysů současného systému -- hierarchie, vykořisťování a polarizace.
Na druhé straně budou stát po celém světě lidové síly snažící se o vytvoření nového druhu historického systému, takového, jaký dosud nikdy neexistoval, založeného na relativní demokracii a relativní rovnosti. Co to znamená z hlediska institucí, které si tento svět vytvoří, je skoro nemožné předpovědět. Uvidíme v příštích desetiletích při budování tohoto systému.
Kdo v této bitvě zvítězí? To nedokáže předpovědět nikdo. Bude to výsledek nekonečného množství nano-akcí nekonečného množství nano-aktérů v nekonečném množství nano-momentů. V určitém bodě se napětí mezi dvěma alternativními řešeními definitivně vychýlí ve prospěch jednoho nebo druhého. Právě to nám dává naději. To, co každý z nás dělá v každém okamžiku a v každé okamžité záležitosti, je důležité. Někteří lidé tomu říkají "motýlí efekt". Třepot motýlích křídel ovlivní klima na druhém konci světa. V tomto smyslu jsme dnes všichni malí motýli.
Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010
© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.
Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.
Diskuse