Záskok za komedianty

15. 4. 2013 / Marek Řezanka

čas čtení 4 minuty

"Vydírají, ironicky se posmívají, urážejí ředitele této instituce, a to už od ledna tohoto roku," posteskla si Monika Pajerová. Týkala se snad následující slova odvolání ředitele Národního divadla Ondřeje Černého v září 2012 či dubnového odvolání šéfa Opery Národního divadla Roka Rapla novým ředitelem Národního divadla Burianem?

Ale kdež. V případě všech různých organizacích jsme si zvykli, že ředitelé odcházejí, aby se zvolalo, ať žije ředitel. Dokonce i tehdy, kdy to nedává žádný smysl -- a kdy má člověk pocit, že se nejednalo vůbec o správný krok a že -- třeba pro kulturu -- to bude mít dopady ne dvakrát blahé.

Proč tedy nyní tolik povyku -- chtělo by se dodat - pro nic? V čem má Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) své výjimečné postavení? Má snad jeho ředitel být neodvolatelným, kdyby stokrát neodváděl kvalitní práci? Z jakého titulu?

Daniel Herman jistě není blanický rytíř ani jiný spasitel, bez něhož zavládne na zemi levicové peklo a pravda bude přibita na kříž. Jak Michal Uhl, tak Lukáš Jelínek i Jan Bureš (nově zvolení členové Rady ÚSTR) nejsou rozhodně žádnými ideologickými fanatiky. Naopak -- jsou to lidé, za kterými je vidět odbornost a kvalifikace. Lidé, kteří nepodléhají jednostranným schématům a kteří chtějí skutečně něco zkoumat.

V tomto kontextu jsou naprosto nepochopitelná slova premiéra Nečase, že: "Vše nasvědčuje tomu, že levicový Senát volbou příslušných členů Rady jde cestou, kdy sociální demokracie začíná předplácet svoji budoucí otevřenou nebo skrytou koalici s komunisty."

Jinými slovy -- na Hermana nám nesahejte -- a kdo je proti nám, je kryptokomunista. Tečka. To již začíná být poněkud silná káva. Zvláště, když na seznamu těch, kteří "jsou proti nám", figuruje i Petruška Šustrová. Monika Pajerová si zřejmě založí Ústav na studium ideového posunu P. Šustrové. Doslova řekla: "Mě se už půl roku někdo pořád ptá, co se stalo s Petruškou Šustrovou, kterou jsme znali jako normálního, slušného člověka."

Jak se jenom člověk stane neslušným? To je přece prosté, milý Watsone, stačí si dovolit kritizovat jediný správný vládní proud. Ten samozřejmě zpolitizováním vůbec nezavání, jak by také mohl. To jenom zlá opozice hází spravedlivé a pravdymilovné vládě klacky pod nohy.

Poměrně rozsáhle se o důvodech, které ho vedly k odvolání ředitele Hermana, rozepsal v pátečním Právu (12. 4. 2013) Jan Bureš (Proč jsem podpořil odvolání ředitele ÚSTR). Poukazuje na nedostatečné výsledky Ústavu i na neprofesionální počínání samotného Hermana. Sám Bureš má vizi komplexnějšího studia minulosti, kdy si člověk rozhodně nevystačí s křídou a tabulí, na kterou napíše "fašismus rovná se komunismus rovná se totalita", hotovo, šlus. Takto vědec nepostupuje. Vědec bádá, nezávisle na tlacích té či oné politické kliky. Bureš má vizi apolitické instituce, která bádat bude -- a která bude postupovat vědecky, ne politicky. Patrně proto se v očích M. Pajerové a jí podobných stává člověkem na výsost neslušným.

Doufejme, že podobně neslušných bude více. Jedině tak máme šanci překročit stín doby, kdy existuje pouze jediný správný historický výklad -- a kdy vše minulé je špatné -- a vše současné je hodno obdivu.

Možná však celé to divadélko má jediný smysl. A to odvést pozornost od jiných odvolání -- a především -- jiných kauz. Aspoň se zase o něco méně bude mluvit o roli P. Béma a B. Svobody v kauze OPEN Card či o roli exministra Drábka v kauze sKaret, za něž se TOP09 bije jako jeden muž.

Jistě, k čemu je nám nějaká kultura, když naši vládní představitelé předvádějí divadélko všeho druhu, od komedie, přes frašku, až po thriller, horor a tragédii? To potom finance na kulturu jsou více než zbytečné. Zůstává však jedna zásadní otázka. Kdo se, když politici nahradili komedianty, bude věnovat politice? Zatím to, zdá se, nikoho netrápí.

0
Vytisknout
10489

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2013