Idealismus, Masaryk a Salk

28. 10. 2014 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Dnes je výročí vzniku samostatného Československa, jehož "prezidentem osvoboditelem" se stal muž, kterého dříve český národ, v době hilsneriády a boje o Rukopisy, nenáviděl. Možná se Masarykův idealismus, osvědčený za doby těchto protivenství, může zdát poněkud falešný ve shnilé politické realitě první republiky, která se rozhodně nenapájela dědictvím Husa nebo Komenského, jak by Masaryk rád chtěl, nýbrž dědictvím provinčnosti starého mocnářství (o této náladě dávají zajímavé svědectví např. spisovatelé Karl Kraus a Robert Musil).

Samozřejmě lze dokonce i upadající Rakousko-Uhersko považovat za světu otevřenou a kulturně, intelektuálně, právně a průmyslově vyspělou společnost ve srovnání s dobou normalizace, ze které se napájí náš dnešní stát. Celkový nihilismus Husákova režimu dozrává v době deregulovaného kapitalismu jako přesvědčení, že peníze jsou de facto to nejdůležitější. A není to pravda? Různé pravdy mají různé důsledky, když se jim uvěří... Podle nedávné zprávy v novinách společnost Credit Suisse zjistila, že téměř všechno bohatství na světě vlastní pouhé 1% obyvatel planety, naopak polovina světové populace nevlastní dohromady ani 1% světového bohatství.

K čemu tomu jednomu procentu světové populace, proboha, ty peníze, které by mohly dát tolika lidem práci a tolika lidem zachránit život, jsou? Trpěli by superboháči nějak výrazně, kdyby měli o něco méně ve prospěch chudých? Stačí jedna miliarda dolarů k životu? Dvě miliardy?

Podle zprávy OECD, kterou asi nikdo nemůže podezřívat z levičáctví, "Divided We Stand: Why Inequality Keeps Rising?", nerovnost rozdělení bohatství na světě stále stoupá. Proti Masarykovu idealismu a jeho důrazu na otázku sociální, která je dnes po poválečné éře bohatého sociálního státu západní Evropy stále aktuálnější, jako by nic nezbylo. Je to prý prostě železná nutnost, že všichni chtějí vydělat, že nikdo se nevzdá svého zisku, na který má právo, že tu není žádná mez přiměřenosti a veřejného zájmu, že např. tedy nelze vyvinout žádný lék, který by se ekonomicky nevyplatil, a proto nelze mít účinné léky pro chudé země.

Jenže jde o náladu ve společnosti, jde o to, co vlastně chceme, jakým pravdám věříme. 28. října nemá narozeniny jen Československo, ale také Jonas Edward Salk (1914-1995), americký lékař židovského původu, který stál za objevem úspěšné vakcíny proti dětské obrně. Tuto vakcínu, která podle odhadů mohla vydělat asi 7 miliard dolarů (přes 140 miliard korun), odmítl patentovat s tvrzením, že nechat si patentovat lék proti obrně by bylo stejné, jako nechat si patentovat slunce. Doktor Salk kvůli tomuto svému rozhodnutí neskončil v bídě, naopak fascinoval veřejnost, přitáhl spoustu donátorů a mohl tak založit slavný Salkův ústav pro biologická studia, který dnes zaměstnává 850 výzkumníků a patří mezi nejlepší vědecké instituce na světě v oblasti neurověd a behaviorálních věd. Idealismus, pokud není samoúčelným tlacháním, ale osvědčí se jako u Masaryka nebo Salka, je mnohem mocnější než "trhy", peníze, zkorumpované a cynické pseudoelity a nihilismus. Bez takového idealismu by nikdy západní civilizace nemohla vzniknout a uspět a bez něj nemůže ani přežít do budoucnosti.

Procento nejbohatších má "v sejfech" polovinu světového bohatství ZDE

Economic Inequality ZDE

Jonas Salk ZDE

Salk Institute ZDE

0
Vytisknout
10692

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2014