Agent vypovídá
8. 11. 2014 / František Řezáč
Moc Vám a Janu Kavanovi děkuju. Já byl někde na konci řetězu, dostal jsem
jeden dva výtisky Listů, které jsem půjčoval známým po přečtení k přečtení.
Jenže co pak s tím? Začlo se mi to doma hromadit a co kdyby "Oni" přišli?
Tak jsem si udělal skrýš na staveništi, kde jsem pracoval. Jako agent jsem
nasbíral nejvíc podpisů od dělníků za propuštění Václava Havla. V době, kdy
K. vstupoval do KSČ.
Ale "Oni" nemohli říct normálním lidem, že zavírají disidenty za šíření nějakých článečků, tak si vymýšleli špionážní legendy pro sousedy, které pověřovali sledováním. Mé sousedce nakecali, že jsem jako bývalý důstojník britským agentem, ke kterému jezdí podezřele často auta s cizími poznávacími značkami.
No, jezdili. Byli to bývalí spolužáci, emigranti, kteří si "upravili" vztah k bývalé socialistické vlasti. Chodili jsme na pivo a přitom jsem jim předával na papírku info o tom, kolik má náš varšavskosmluvní batalion mašinkvérů.
Když mě sbalili k výslechu 27. října 1989(!!!), tak mě ten mladej a hodnej už v budově SNB šacoval, i mezi nohama v rozkroku, jestli nemám pistoli. Dneska je poslancem PČR za KSČM.
Měli info od VKR, že jsem měl na vojně všechny střelby na výtečnou od malorážky po tankový kanón ráže 100mm.
"Oni" museli vykazovat činnost a tak si vymýšleli a hráli si na Bondy. Byl to obludný fízlovací systém, který byl ale neefektivní, uměle udržovaný těmi, které to živilo, až do hořkého konce. Ještě 28. listopadu 1989, kdy jsme svolali veřejnou schůzi Obrody do naší hospůdky Na schůdkách, pilně fízlovali. Ohořelé zbytky "Berichtu" se našly na místě "skartací" pod Krkavcem u Plzně.
Koho to baví, ať se vtom dále babrá, já už se jenom směju.
Diskuse