Navzdory zhoršující se bezpečnostní situaci může mít Británie brzy nejmenší armádu od americké porážky

9. 3. 2015 / Karel Dolejší

Jak informuje Telegraph ZDE, v další vlně rozpočtových škrtů mají být chráněny výdaje na zdravotnictví, školství a zahraniční pomoc, Británii však zřejmě čeká zmenšení pozemní armády na 50 000 mužů a počet příslušníků všech zbraní - včetně letectva, námořnictva a námořní pěchoty - může klesnout na 115 000. Pro srovnání: Rusko udržuje "milionové" ozbrojené síly (v praxi kolem 750 000 vojáků), Česká republika má ve zbrani něco přes 20 000 aktivních vojáků.

Srovnatelně malou armádu měla Británie naposled po porážce ve válce s americkými koloniemi před 250 lety. Menší naposledy během občanské války, kdy Oliver Cromwell postavil čtyřicetitisícovou armádu.

Podobně jako v USA, které také redukují své pozemní síly, škrty především zdůrazňují charakter Británie coby námořní mocnosti a asymetricky zasahují pozemní síly. Ty již byly zredukovány a další redukci lze čekat s jistotou, pokud bude zachována politika škrtů v kombinaci s navyšováním rozpočtu na vybavení o procento ročně. Časem tak může Británie začít poněkud připomínat třeba Saúdskou Arábii s plným arsenálem, ale prakticky bez vojska, které by stálo za řeč. Saúdové kromě pár vlastních beduínů hlavně najímají vysloužilé Pákistánce. Koho bude napříště asi zajímat služba v redukované britské armádě? Zdravíme Brigade of Gurkhas.

Z evropských členů NATO udržuje nejpočetnější ozbrojené síly Turecko, i bez pomocných jednotek "policejního" charakteru (gendarmerie) čítají přes 420 000 vojáků. Politický vývoj směrem k "umírněné" islamizaci však tuto zemi nevzdaluje jen EU, ale také NATO. Současný politický kurs směřuje spíše k postavení samostatné regionální mocnosti s vlastními ambicemi a postupným zlepšováním vztahů s Ruskem, jak to již od 90. let proponoval ruský ideolog Alexandr Dugin, jehož práce tu byly překládány a široce čteny.

Druhou největší armádu v NATO udržuje v Evropě Francie, jejíž pozemní síly mají 115 000 vojáků - a brzy by tedy měly být dvakrát větší než britské, třebaže britská ekonomika je od loňského roku větší než francouzská. Celkově čítají francouzské ozbrojené síly 215 000 aktivních vojáků a vojenské výdaje stagnují. Rostoucí vliv ultrapravicové Národní fronty prosazující proruskou orientaci a vystoupení z NATO je však velmi znát. Ovlivňuje jak "měkký" přístup Hollandovy administrativy vůči Rusku, tak politiku demokratické pravicové opozice. Jestliže je Turecko třeba považovat za dlouhodobě politicky nespolehlivé, Francie může být politicky nespolehlivá už ve střednědobém horizontu.

Británie spolu s Francií jsou v tuto chvíli jediné dvě evropské jaderné mocnosti a také jediné dvě země, jejich armády vůbec stojí za řeč. Ekonomický obr Německo je vojenským trpaslíkem sužovaným groteskními problémy v oblasti vybavení a rozpadající se infrastruktury, jehož nově formovaná jednotka rychlé reakce nedávno ve Skandinávii pro nedostatek kulometů a pistolí cvičila s košťaty ZDE. Ministryně obrany Ursula von der Leyen se v rámci rozpočtových možností snaží o nápravu, sotva se jí však podaří dosáhnout výrazných zlepšení před rokem 2020, kdy má být dokončen ambiciózní ruský program přezbrojování.

Konzumenti ruské propagandy stále opakují mantru o zákeřném NATO údajně připravujícím útok na nebohé Rusko, které prý proto musí zbrojit jako šílené. Změna struktury anglosaských armád však ukazuje jednoznačně, že kapacity americko-britské aliance intervenovat v pozemním konfliktu proti silnému protivníkovi se v nejbližších letech sníží zhruba o polovinu a další vojensky významné země NATO se politicky vyvíjejí způsobem, který celkově přinejmenším výrazně limituje jejich význam coby spojenců dokonce i v případě obranného konfliktu.

Stručně shrnuto, kdo věří ruské propagandě, že slábnoucí NATO chystá útok proti Rusku, patrně by jí uvěřil i tvrzení, že děti nosí čáp.

0
Vytisknout
4690

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2015