Monitor Jana Paula:

Jiří Straka – Tušová staveniště

10. 3. 2015 / Jan Paul

Pražská galerie Václava Špály zahájila výstavu rozměrných tušových maleb Jiřího Straky (1967, Praha), tvořícího ve stylu moderní tušové malby s východisky dálněvýchodních staromistrovských technik, např. čínské "metody vrstvené tuše" či "malba bez kostí", kromě čínské malířské tradice se nechává inspirovat i Evropskou barokní malbou žánru zátiší. Straka ovládá tušovou malbu mistrně, ostatně jako absolvent studia Sinologie na filozofické fakultě University Karlovy (1989-1995) absolvoval v letech 1995 a 1996 studijní pobyt na Ústřední akademii výtvarných umění v Pekingu v atelieru právě tradiční tušové malby.

Jiří Straka, žijící a tvořící v Praze a Pekingu, se v monochromní monumentální tušové malbě nechává inspirovat především přírodou, rostlinnými a zvířecími náměty, které mají občas ironický podtext, záměrně znejišťující krásu či poetičnost namalovaného motivu, například pes v kleci, zabitý pes, přejetá žába, apod. Tím se obsah obrazu přesouvá do roviny kritické reflexe, neboť kontrast mezi precizní jemnou tušovou malbou a zobrazeným námětem vytváří silné emocionální napětí. V těchto obrazech pak nejde jen o demonstraci čisté výtvarné formy tušové malby ve smyslu estetickém, což Straka bravurně ovládá, ale také o osobní výpověď.

V takových případech Jiří Straka roubuje na tradiční východní umělecké hledisko „čisté formy“ (representované tušovou malbou a kaligrafií) kritický nadhled umělce ukotveného v evropské tradici. Expozice s názvem Tušová staveniště, instalovaná v galerii Václava Špály, je ale námětově i obsahově trochu odlišná od toho, na co jsme u Jiřího Straky zvyklí. V rozměrných tušových malbách totiž nezobrazuje jemnost detailu květu, či ptačího pírka, ale to, co považujeme jaksi přirozeně za banální a nehodno pozornosti, například potrubí, pohozené někde na stavbě, či obyčejnou míchačku na beton apod.

Pokud se ovšem osvobodíme od stereotypů vnímání, můžeme i v těchto netradičních motivech spatřit Strakovo zaujetí něčím, co bych snad mohl označit jako smysl pro řád věcí. Malíř nerozlišuje mezi nízkým a vysokým námětem, neboť ve všem, co v přírodě či exteriéru obhlíží, zkoumá a naciťuje, spatřuje smysl, důvod k malířské reflexi toho, co pozoruje, inspiraci k umělecké akci. Na výsledném obraze pak nenalézáme pouze a jen kus betonové roury, kterou malíř otrocky omaloval na papír, ale zobrazení řádu linií a tvarů, které se již nacházejí na hranici abstrakce, tedy prostoru pro hlubší smyslový prožitek.

Zdá se mi, že nejlépe se to autorovi daří v těch obrazech, v nichž z výchozího motivu či námětu vygeneruje to podstatné, třeba kruh, či kruhy, tam, kde je zobrazený motiv příliš podobný předloze si kladu otázku, zda forma tušové malby není již vlastně jen demonstrací její schopnosti a schopnosti malíře ji ovládat. Každopádně k úplnému pochopení devíti vystavených obrazů je třeba shlédnout i video, které je instalováno v dolních prostorách galerie. Na něm můžeme vidět Jiřího Straku přímo při malbě v exteriéru staveniště, a jaksi emocionálně, pokud toho budeme schopni, spoluprožít okamžiky zázraku tvorby, i smysl této výstavy.

Výstava Jiřího Straky Tušová staveniště instalovaná v Galerii Václava Špály potrvá do 26. dubna 2014, přičemž v úterý 10.3 a ve čtvrtek 12.3 se vždy od 17.30 hod. uskuteční v galerii komentované prohlídky za účasti autora.

0
Vytisknout
3356

Diskuse

Obsah vydání | 12. 3. 2015