Vánoce v sobě mají něco dobrého. Vídáme se, dáváme si dárky a slavíme. To je nepochybně dobře. Je trochu blbé, že 23. a 24. 12. provedou domácnosti týdenní nákup, aby to zopakovaly 26. 12. Od oslavy slunovratu k dnešku jsme ušli pěkných pár civilizačních kilometrů. 

Původní smysl rituálů v tomto období je oslava začátku konce tmy, znovu se opakující naděje na svítání. Svítání dodnes platí v obecném jazyce za metaforu optimismu, vyhlídky na lepší časy. 

Poté civilizace došla dál a ze světla se prostě stala božská substance, projev boží náklonnosti ke znovuzrození. Jestliže na svět kdy přišlo dobro, bylo to tehdy, kdy na sebe Bůh vzal podobu člověka a přišel vysvětlit, jak se na světě věci mají. Od té doby se neslaví návrat samotného světla, ale něčeho nejasného a neviditelného, co se světlem pouze prezentuje. Do té doby jsme to nevěděli a mysleli jsme si, že světlo je prostě samo o sobě moc příjemná skutečnost, aniž by nutně musela mít skrytý význam.

V roce 2015 je každému naprosto ukradené, jestli jde o samotný návrat světla nebo jen signál od vyšší existence, že všechno bude dobrý. Žijeme pod zářivkami, které velmi účinně blokují potřebu ptát se, kam se podělo světlo. Tropické ovoce a další exotický tovar dostupný v hojném množství bez ohledu na období tmy. Už ze základní školy taky víme, že světlo je lidským okem viditelná část elektromagnetického záření, takže nás jeho přítomnost neudivuje. Koneckonců, ze základní školy známe jeho zdroj.

Proto také nejásáme nad tím, že se vrací světlo, případně náklonnost boží. Víme, že se to během našich životů bude dít opakovaně, a že to tedy nic zásadního neznamená, rozhodně ne nějaký zásadní zlom. Vánoce stále slavíme ve formě tzv. Ježíška snad jen z lenosti najít nějaký nový význam. Pikantní je, že toto zdůvodnění se používá jen pro děti v předškolním věku, starší už vědí. 

Ježíšek je vlastně dost odfláknutý mýtus, protože mate běžného člověka, jenž se ptá, jak může novorozenec nosit dárky. Vypasený a mentálně retardovaný pošťák pan Claus je mnohem pochopitelnější než Ježíšek, který pochopitelně dárky nenosí, ale sám se v ně promění. "Cos dostal na Ježíška?" je otázkou po tom, jak k tobě Ježíš přistoupil, k jaké formě, zda  to byla herní konzole, mobil nebo parfém. 

Je pochopitelné, že pokud k vám Ježíš přistoupí v podobě nového sportovního auta nebo jachty, je to mnohem výraznější signál jeho přítomnosti než třeba ponožky. Tudíž se odehrává taková společenská hra, v níž se snažíme o maximální přítomnost Ježíška pod vánočními stromečky, což výrazně pomáhá ekonomice. Letos možná opět trhneme rekord a Bůh tak s námi bude zase trochu víc. A viditelná část elektromagnetického záření se k nám opět vrátí.

Nic lepšího než Vánoce nemáme. Obrat k dobrému v sobě neodmyslitelně nesou. Jde jen o to, jaká představa obratu k dobrému převládne. Jestli je dobré o sto gramů více bramborového salátu a deset palců větší obrazovka, pak je to třeba brát jako fakt. 

Způsob prožívání Vánoc je jen odrazem stavu společnosti. Nemá smysl měnit Vánoce, ale společnost. Takže vše dobré do roku 2016.