Bodláky Václava Duška

Všude žijí lidé - opravdu

8. 9. 2016 / Václav Dušek

čas čtení 5 minut

U nás doma se rádi často smějeme, poučujeme, zdarma vyučujeme svět i široké okolí, za humny se nám diví - partajní vyhlídky v krajině blahobytu a růžových snů jsou nedohlédnutelné. Pamatuj: vstoupíš-li do jakékoli partaje, drž basu, i kdyby se ti zazdálo, že podporuješ omyly. A pomni, vše jest možné. Doma i v široširém světě. Užívej a nemysli, že tu zůstaneš trčet do nekonečna.

Příklad k zamyšlení: sociální demokratka se otřela o čtyřprocentní menšinu a dočkala se od spolubratrů i spolusester prozatím napomenutí - červená karta v rukou mnohých připravena, jak pravil nejvyšší partajník, kandidovat za nás příště nebude. Tahle partajní parta, partička, dokládá, jak demokracie jest zaměňována s demokratůrou. Já vám dám bratři, soudruzi! Že vám huby neodpadnou! Kdepak socani, to jsou holt krocani - krůta pípla názor a už ji klovou, rožní, vyhánějí z partajní podsady, aby nenakazila morem vlastního názoru ostatní. A chlapci a děvčata, kdy zaplatíte dloužek ďáblovu advokátu, střílet snad nebudete, že, ani neovliňujete soudy mimosoudy, hrůzosoudy - jakpak to děláte, poraďte nám, děkujeme.

Všude žijí lidé! Různí i hrůzní.

Tisíce zpocených cestovatelů vyráží za poznáním s dluhy na krku. Přitom domovina, krása neskonalá! Nevím, zda praotec Čech z krtince Říp dohlédl až do Kninitz, Kleinekahn, Sarra, Hummel, Kotschen, Hungertuch, Lerchenfeld, Königswald, Schönwald - kde oko spočine, krása. Země divokých sviní vás osloví nefalšovanou krásou.

V místech zdánlivě odlehlých žijí podnikatelské vdovy a nejsou z Cordoby - muž vydělává v potu tváře v městech peníze, rodina očekává návrat živitele - jen se trošinku pobaví, vydechne, a dojede v rychlém automobilu do klidného ráje blízko nebesům, políbených bohy...

Pohlednice k závisti. Krajinářské rozhledy roztodivné.

Domy z architektonické panelákové líhně na ležato vykukují ze starší zástavby. Číselné označení zmatené, snad obrana proti možné vojenské bratrské pomoci, návštěvě, anebo vykutálené podnikatelské skupiny matou vykrmené exekutorské štěnice při jejich nezvané návštěvě, připravené k odsátí krve...

Zoufalí zoufalci po exekutorských andílcích pálí ostrýma. Dlužníka zastřelí policisté - začal si první, ozbrojen po zuby. Nu, nejdříve jsme se fackovali, nyní se začneme podle vzoru kovbojských potomků z divokého západu střílet. Tasit kolt včas, toť vše.

Doporučení: Hummel – Homole u Panny, restaurant na kopečku, kde se naléval chutný krvesaj, podávaný ve zkumavkách. Zkoumání, mlsání - životaběh není k zahození. V drsné krajině nehledej pohádkovou něhu, zato nezkreslené pravdy nalezneš plné hunty.

Bazény, trávníky střižené po anglicku - vedle novostaveb barabizny pamatující odsuny označených krajanů; domovina - cizina! V lese zapomenutý kostel sv. Martina a kaple sv. Petra a Pavla - Anděl Karla Kryla trvalou připomínkou. Nedaleko Arbesau, smutná historie.

Vrchol Vysoký ostrý s vyhlídkou. Pohled málem toskánský.

Desperád nedaleko kostelíku v Dubicích mlátil do kytary a pěl do krajiny: Hledám děvče na neděli, aby mně kamarádi záviděli, aby si nemysleli, že jsem samotář...

V ohradách bujní koně, z oparu mlhoviny vystupují hebké kopečky, strmé kopce, homole a homolky; a v podzemí vytěžené sloje, průzračná smaragdová jezírka, polní cestou se motá šťastný pijan s rancem připomínajícím dny odsunů, vzdálen denní realitě pobrukuje si do kroku.

Žít a nechat žít!

U zastávky metař najatý vzdálenou radnicí předstírá pracovní vytíženost. Jak zaslechne automobil, vyběhne a mete a mete - mzdu si musíš zasloužit.

Kilometry přejdeš turistickým pochodem po hřebenu hor, k voňavé loučce nad vískami Riesengebirge, kde žil lidový filozof - původem Němec, odvedený do války, vězněný tu i tam, neodsunut, protože bylo třeba těžit dřevo. Sekyru, lopatu, pajrs a pilu mu z ruky nikdo netrhal. Vítězům se nechtělo dřít. Mír se musí užívat a nerýt hubou v zemi.

Naštěstí mudrc zůstal v rodném domě, komu se asi chtělo pachtit cestou necestou k domku s chlívkem, obdělávat nuzné políčko, drápat se ve stráních a připravovat seno na zimu?! Nad postelí fotočku maminky a tatínka, bratrů požraných tetkou válkou; nemusel chodit do kostelíku prosit o lepší živobytí - nestěžoval si a věděl: Lidské osudy léty vyšumí, les poporoste, hřbitůvek nad březovým hájkem poskytne poslední spočinutí lidem bohabojným i hříšným.

Všude žijí lidé. Kam oko pohlédne, osudy románové. Kukačka rozdává roky života i v dobách nelehkých, s budoucností jarního počasí.

0
Vytisknout
7695

Diskuse

Obsah vydání | 9. 9. 2016