Lekce pro Martina Stropnického:

Proč pacifistické Německo rozšiřuje armádu?

25. 4. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Německý Bundeswehr plánuje do roku 2032 vytvořit celkem 27 nových bojových praporů, z toho 11 dělostřeleckých ZDE. Cílem je postavit tři plné divize: Dvě těžké a jednu určenou k rychlému nasazení ZDE. Souběžně s tím vypsal Berlín také tendr na nové útočné pušky ZDE. Proč se spolková vláda odhodlala k tak nepopulárnímu kroku - v zemi, kde veřejnost považuje vojenskou sílu za nežádoucí a v zásadě "zastaralý" prostředek?


Ohlášená budoucí struktura Bundeswehru signalizuje, že Berlín sníží svou účast v expedičních misích, pro něž optimalizoval ozbrojené síly během desetiletí po 11. září 2001. Důraz naproti tomu bude položen na kapacity a schopnosti související s obranou evropského prostoru. Jednotky vybavené tanky a bojovými vozidly pěchoty, stejně jako znovuvybudování dělostřelectva, to jsou všechno ohlasy lekcí, které Západ vyvodil z bojů na Ukrajině a scénářů napadení Pobaltí simulovaných RAND Corporation. Co v tuto chvíli německému plánu ještě chybí je důraz na organickou protivzdušnou obranu manévrových jednotek a logistické zabezpečení evropských operací.

   

Silný Bundeswehr připravený k obraně Evropy není ale přesně to, co po Berlínu žádá Trumpův Bílý dům. Ten se dovolává většího utrácení. Avšak je téměř jisté, že naprostá většina nové bojové techniky, kterou Berlín nakoupí, bude německého, případně evropského původu. Logicky: Americké zbrojovky nemohou dnes nabídnout moderní modely tanků, bojových vozidel pěchoty ani dělostřeleckých systémů. V rámci nekritického preferování "boje proti terorismu", tj. malých a lehce vyzbrojených bojových jednotek určených k boji s neplnohodnotným protivníkem, byly programy nahrazení starých zbraňových systémů určených pro klasický vševojskový boj za Atlantikem dávno uloženy k ledu nebo rovnou zrušeny.

Znovuvybudování Bundeswehru v reálných kapacitách se naopak dlouho dovolává Polsko. Restrukturalizace naplánovaná ministryní obrany Ursulou von der Leyen v sobě nese zřetelnou zprávu, že posílení německé armády nebude znamenat jakousi větší pohotovost vysílat vojáky do nepovedených amerických intervencí na druhém konci světa. Velká většina toho, co má být nově vytvořeno, nikdy neopustí evropský kontinent.

Česká republika má nyní v poměru k počtu obyvatel druhou nejmenší armádu v NATO, hned za Lucemburskem. "Modernizační" plány počítají s uchováním zastaralých samohybných houfnic DANA ze 70. let, diskutuje se možnost náhrady starých sovětských tanků - čerstvě izraelským modelem, který představuje ještě o generaci starší americký stroj než stávající T-72, byť výrazně modernizovaný.

České ministerstvo obrany by však s ohledem na omezené prostředky a nedostatek personálu mělo začít starostlivě prioritizovat. Nemůže si dovolit dál sedět na dvou židlích a držet se fikce, že dokáže současně budovat jednotky pro evropské bojiště i pro expediční operace řekněme v Afghánistánu. Takové protichůdné úkoly dnes nezvládá souběžně zajistit ani mnohem silnější a lépe financovaná francouzská armáda. Je iluzí myslet si, že "zlaté české ručičky" uspějí tam, kde jiní s mnohem většími prostředky ztroskotali.

Modernizační plány Bundeswehru představují zřetelnou výzvu českému ministerstvu obrany. Je třeba se rozhodnout, co chceme: Zda "drony" a "speciální jednotky", do nichž je zamilován žvanivý islamofobní prezident, nebo primárně kapacity pro evropské bojiště s menší komponentou určenou k rychlému nasazení v Evropě - to znamená spíše po vlastní ose než vzduchem.

Chybná a nekoncepční rozhodnutí stejně jako nesmyslně vynaložené investice odpovídající překonanému pojetí ozbrojených sil nebude napříště příznivě hodnotit žádný z našich spojenců. Ani Spojené státy, ani Německo, ani sousední Polsko, které je vedle Pobaltí nejvíce ohroženo potenciální ruskou expanzí.


1
Vytisknout
10013

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2017