Novorusko, Malorusko. Navždyrusko - a nikdy jinak.

18. 7. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
(Pro)ruští "separatisté" definitivně rozbíjejí Ukrajinu ZDE. Poté co uložili k ledu projekt zvaný Novorusko, vytáhli za pár měsíců nový jménem Malorusko. Jejich pohlavár Zacharčenko vyhrožoval zrušením Ukrajiny již počátkem roku v ruské státní televizi, z čehož je zřejmé, že Kreml jeho záměry musel předem schválit.


Diplomatické úsilí spojené s tzv. minským procesem krachuje a ukazuje západní snahu o dialog s Moskvou jako zásadně neúspěšnou. Místo aby západní státy podpořily udržení ukrajinské územní celistvosti jako hráz proti ruskému imperiálnímu revizionismu v Evropě, rozhodly se systematicky zavírat oči před realitou ruských "příměří" zahrnujících rozsáhlé útočné operace - i před tím, že obnovení ukrajinské kontroly nad vlastní hranicí, jedna ze základních podmínek platnosti podepsaných dohod, nikdy nebyla splněna.

Ve skutečnosti neexistuje žádná funkční alternativa ke klasické politice zadržování vůči Moskvě. A zapomeňte na řeči aktivistů o změně režimu v Moskvě, které nikdo ještě mnoho let nedokáže ani přibližně naplnit obsahem. Na východě leží stát uplatňující zásadu, podle které veškeré území, na které někdy v minulosti vstoupila noha ruského vojáka, zůstává navždy ruské - a basta fidli.

Výmluvným komentářem k iluzím smiřovačů byl také okamžik během květnové pražské návštěvy prokremelského gangu Noční vlci, kdy k demonstrantům odmítajícím přítomnost ruské vlivové skupiny přišel jeden z organizátorů a výhrůžky zahájil větou "Až tady budeme vládnout...".

Zda je zrovna teď řeč o Novorusku, Malorusku, Hnědorusku či Rudorusku, na tom v poslední instanci nesejde. Důležité je pouze chimérické Navždyrusko - území, na které si revizionistická imperiální mocnost nepřestává dělat nárok.

Tomuto nároku se Evropa buď postaví, nebo se mu poslušné podřídí. Jiné možnosti neexistují - a kulišárny typu minského procesu rozhodně nepředstavují žádnou funkční alternativu k jasnému rozhodnutí, co si počít s ruským imperialismem.

Několik set kilometrů severovýchodně, na hranicích Polska a Pobaltí, stojí vojáci státu, který neuznává poválečné hranice v Evropě a hodlá si kontinent přizpůsobit čistě podle svých představ. Po dobrém, po zlém, jakkoliv. V září budou současně zmobilizována vojska v Západním i Centrálním vojenském okruhu.

Před fakty neutečete do žádných sofistikovaných úvah o "ruském pohledu" a jeho "chápání", ani do pohádek o "nevyhnutelném" pádu režimu, se kterým si západní politika ani v nejmenším neví rady.

0
Vytisknout
11585

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2017