27. 3. 2019
Vzpomínám si na tolik demonstrantů nesoucích vlajku EU jen v Kyjevě v letech 2013-2014, když Ukrajinci v ulicích protestovali proti rozhodnutí vlády nepodepsat asociační dohodu s EU. To je nepříliš šťastná paralela, vzhledem k tomu, že mnozí demonstranti byli v ulicích Kyjeva zastřeleni, což odstartovalo sled událostí, jenž vyústil ve válku.
Také Británie je nyní rozpolcena kvůli evropské otázce, když rozdělení reprezentuje novou formu politiky identity, která překračuje postoj k EU.
Akce proevropského tábora se vší pravděpodobností přišly příliš pozdě na to, aby zabránily brexitu. Ale vítězství brexitérů, pokud ho konečně dosáhnou, bude zaplaceno rozdělenou zemí a dohodou, kterou většina lidí bude pohrdat. Brexitérská fantazie o šťastně jednotné Británii oslavující "den nezávislosti" na EU ztroskotala, jako tolik jiných slibů.
Ale Británie není jedinou rozdělenou zemí v Evropě. Ve stejný den, kdy se v Londýně konala demonstrace, v Paříži a dalších francouzských městech opět demonstrovali "žluté vesty". Minulý víkend se konaly masové demonstrace katalánských separatistů v ulicích Madridu.
Všechna tato evropská pouliční politika naznačuje, že současné potíže Británie představují součást širšího vzorce. Všech šest největších zemí EU - Německo, Francie, Británie, Itálie, Španělsko a Polsko - čelí hlubokému vnitřnímu rozpolcení, které by si před pěti lety sotvakdo dokázal představit.
A ačkoliv témata v jednotlivých zemích jsou rozdílná, události se často přelévají přes hranice. Britské hlasování v roce 2016 bylo ovlivněno německou uprchlickou krizí v roce 2015. Nejradikálnější křídlo brexitérů v Británii si obléklo žluté vesty. Referendum v Katalánsku se inspirovalo referendem ve Skotsku v roce 2014.
Propojený charakter evropské politiky znamená, že politika v jiných zemích bude zřejmě hluboce ovlivněna děním v Británii. Záleží na tom, protože Evropa má právě daleko ke stabilitě. Nacionálně populistické vlády jsou již u moci v Itálii, Maďarsku a Polsku a tvoří součást vládní koalice v Rakousku. Krajní pravice také výrazně uspěla ve volbách ve Francii, Německu a Nizozemsku a sílí ve Španělsku.
Pohled na tuto přehlídku politických dysfunkcí způsobuje, že brexit vypadá jako britská verze širší krize, spíše než jakási podivná úchylka. Británie se dokonce vyhnula některým z nejhorších symptomů evropské nemoci. Až dosud došlo jen k minimálnímu pouličnímu násilí, v ostrém kontrastu s Francií. Skotští "separatisté", na rozdíl od katalánských protějšků, nestojí před soudem - jsou aktivní a důležitou součástí debaty o brexitu.
Ale naneštěstí pro Brity tady pohoda končí. Smutnou pravdou je, že místní unikátní verze evropské krize unikátně sebedestruktivní. Je tomu tak proto, že dochází současně k narušení právního řádu, rezignaci na nejdůležitější mezinárodní alianci a se vší pravděpodobností také k vážnému ekonomickému šoku. A ačkoliv nevznikají nové extrémistické strany, je tomu tak z velké části proto, že ultralevice převzala kontrolu nad Labour Party a nacionalistická pravice vytvořila vlastní blok uvnitř vládních konzervativců.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse