20. 6. 2019 / Lukáš Kraus
Mariánský sloup byl postaven za peníze z konfiskovaného
majetku, přesněji z nakradeného majetku. Už tím byl tento sloup
"poskvrněn" a byl "politickou potupou pro nás", jak
konstatoval i Masaryk. Jeho symbolika nikdy nebyla jen o nějakých Švédech.
Nápis na sloupu od Ferdinanda III. nelze dezinterpretovat. Bylo tam, že se zde
vypíná pomník vítězství legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím,
chápejme nad náboženskou svobodou, která v progresivních Čechách "dvojího
lidu" panovala a byla předobrazem náboženských
svobod a tolerance, jak je chápeme i ve 21. století.
K tomu:
Tak to bylo chápáno po celou dobu jeho existence od 1650 až do 1918. Třicetiletá válka začala v Čechách ne náhodou, ale právě zde, jelikož byla tato náboženská svoboda napadena a majestát Rudolfa II. nerespektován. Nechť si odpoví každý sám za sebe, katolík, protestant či ateista, jestli je třeba budovat pomníky "rozkradení, deportacím, vyhnání a potlačování náboženských svobod", nebo tu 399 let starou ránu nebudeme jitřit.
Panna Maria či z mého pohledu matka Ježíše z Nazaretu, náboženského reformátora, který ukazoval cestu k Bohu, si opravdu nezaslouží být takto zneuctěna. Zejména ne při vědomí, že její syn nechtěl stavět pozlacené chrámy a sloupy z kamene, ale ve svém srdci. Papež František chce církev "špinavou" od prachu ulic, od poznání neutěšené sociální situace, nechce církev pozlacených rouch a nákladného života kléru. Často cituje evangelium a slova Ježíše. To je smíření.
Ne tak někteří ultrakonzervativci zejména ve východní Evropě, kteří mají naopak zálibu v návratu do minulosti až někam k poddanské robotě na církevním a oživují reminiscence feudalismu. Spor o veřejný prostor tak má v tomto případě především tuhle rovinu. Bohužel.
Diskuse