Již před 9 000 lety existovala zemědělská společnost trpící problémy moderního města

21. 6. 2019

Před nějakými 9 000 lety obyvatelé jedné z prvních velkých zemědělských komunit patřili také k prvním lidem, kteří zakusili některé z potíží příznačných pro život v moderním městě.

Vědci studující rozvaliny Catalhoyuku v moderním Turecku zjistili, že obyvatelstvo na vrcholu čítající 3 500 - 8 000 osob zažívalo přelidnění, infekční choroby, násilí a problémy s životním prostředím.

Ve studii publikované časopisem Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) mezinárodní tým bioarcheologů oznamuje nová zjištění založená na 25 letech studia lidských ostatků v Catalhoyuku.

Výsledky představují obraz toho, jaké to bylo přejít z nomádského lovectví a sběračství k usedlejšímu životu založenému na zemědělství, vysvětluje Clark Spencer Larsen, hlavní autor studie a profesor antropologie na Ohio State University.

Catalhoyuk ve střední části dnešního jižního Turecka byl obydlen zhruba v letech 7100 - 5950 př.n.l. První vykopávky na lokalitě s výměrou 13 hektarů zde proběhly v roce 1958 a průzkum skončil v roce 2017.

Dieta obsahující velký podíl zrnin znamenala, že někteří z obyvatel (10 - 13 % dospělých) brzy začali trpět potížemi s chrupem - jednou z tzv. civilizačních chorob.

Environmentální degradace a změna klimatu způsobily, že v závěrečném období museli obyvatelé pěstovat potraviny a získávat zásoby ve větší vzdálenosti než na počátku. I to přispělo k závěrečnému pádu sídla.

Obyvatelé také trpěli infekcemi, nejpravděpodobněji kvůli přelidnění a špatné hygieně. Až jedna třetina nalezených ostatků z raného období nese na kostech stopy infekcí.

Na populačním vrcholu byly domy stavěny bez mezer mezi nimi - obyvatelé přicházeli a odcházeli otvory ve střechách domů.

Z více 93 zajištěných lebek jich 25 neslo stopy zahojených zlomenin. A 12 se stalo obětí násilí opakovaně. Tvar lézí naznačuje, že byly způsobeny údery tvrdých tupých předmětů.

Více než polovinu obětí představovaly ženy (13 žen, 10 mužů). A většina zranění se nachází na vrcholu lebky nebo vzadu na ní. Zdá se, že oběti nestály útočníkovi tváří v tvář. Na populačním vrcholu zranění hlavy přibývalo.

Většina lidí byla pohřbena v mohylách vykopaných v podlahách domů a výzkumníci jsou přesvědčeni, že docházelo k pohřbům v domech, kde zemřelí žili. To vedlo k neočekávanému zjištění založeném na analýze chrupu: Většina členů domácnosti nebyla navzájem biologicky spřízněna.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2199

Diskuse

Obsah vydání | 25. 6. 2019