Írán: Trump věci zkomplikoval. Teď je na něm, aby je vyřešil

15. 1. 2020

Prezident odstoupil od chybné dohody s Íránem, ale nemá realistickou alternativu. S touto volbou jde ruku v ruce odpovědnost za to, co následuje, upozorňuje David Frum.

Existuje zásadní otázka, o níž se Trumpově administrativě nechce hovořit: Proč Spojené státy eskalovaly konflikt s Íránem?

Donald Trump a jeho příznivci by se raději soustředili na menší a pohodlnější otázky přímé viny za sestřelení ukrajinského letadla.

V tuto chvíli se zdá takřka jisté, že íránské úřady sestřelily ukrajinské letadlo se 176 pasažéry na palubě proto, že se civilní letoun spletli s americkým bojovým letounem. Íránci byli podráždění kvůli cyklu odvet během předchozích deseti dnů. Sami odstartovali cyklus, který sestřelení předcházel, když jejich proxies zaútočili v severním Iráku a zabili amerického kontraktora a zranily čtyři americké vojáky. Spustili také poslední cyklus odvety, raketami odpálenými z íránského území na základny v Iráku. Tyto rakety si nevyžádaly oběti na životech, ale Íránci možná tento fakt bezprostředně neocení. Měli důvod obávat se, že USA na ně klidně mohou tvrdě zaútočit.

Íránské úřady střílely; íránské úřady zabily. Írán se v mnoha směrech zachoval bezohledně, včetně faktu, že dovolil letadlu odstartovat do vzdušného prostoru ježícího se raketami. V důsledku toho zemřeli civilisté.

Ale kauzální řetězec nezačíná nocí sestřelení, nebo dokonce nocí na 27. prosinec, když Íránci uvedli do pohybu poslední záchvěv americko-íránského násilí. Kauzální řetězec začal, když prezident Trump na samém začátku fungování své administrativy přivedl obě země do intenzívnějšího konfliktu.

Trumpova administrativa a její příznivci se chtějí soustředit na přímé zavinění. Tvrdíte, že je vinou prezidenta Trumpa, že Írán sestřelil civilní letadlo? Jak si to dovolujete! Když jsem poukázal na širší kontext, mého článku se zmocnily Fox News coby ukázkového příkladu protitrumpovské sebelítosti. Soustředění se na vedlejší otázky přímé viny umožňuje Trumpovým příznivcům vyhnout se něčemu, co nenávidí - úkolu požádat prezidenta, aby předložil racionální a pravdivé vysvětlení svých akcí - ve prospěch něčeho, co milují: Stěžování si a sebelitování. Avšak na širším kontextu záleží.

Trump íránský problém zdědil. Íránská dohoda uzavřená Obamovou administrativou uvolnila pro íránský stát významné zdroje. Zrušila mnohé mezinárodní sankce na íránský obchod. Íránský režim ekonomicky posílený Obamovou dohodou jednal v regionu agresívněji, od Libanonu až po Afghánistán.

Trumpovým řešením bylo zrušit íránskou dohodu a obnovit ekonomické sankce, tentokrát jen v americkém provedení. Protože USA jsou bohaté a silné a Írán chudý a slabý, nové Trumpovy sankce způsobily vážné škody.

Ale zdá se, že Trump a lidé kolem něj nikdy neuvažovali o tom, co přijde pak.

Sankce jsou typicky svázány s požadovaným cílem. Většina amerických a evropských sankcí proti Rusku například reaguje na ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2014. Pokud Rusko z Ukrajiny odejde, tyto sankce skončí. Sankce proti Íránu z Obamovy éry byly spojeny s ukončením jaderného programu. Jakmile Írán podepsal jadernou dohodu, která Obamovu administrativu a její evropské spojence uspokojila, většina sankcí proti Íránu byla zrušena.

Co si přeje Trumpova administrativa?

Tuto záhadu nikdy nebylo snadné rozluštit. V projevu na Heritage Foundation v květnu 2018 ministr zahraničí Pompeo požadoval radikální změny chování v tuctu různých domén, od ukončení vývoje balistických raket po zpřetrhání vazeb s Hizballáhem a dalšími klienty v regionu. Pompeův projev svázal Trumpovu administrativu se strategií usilující o úplnou porážku Íránu.

Ale zdá se, že Trump sám se řídí velmi odlišnou agendou. Znovu a znovu usiluje o osobní setkání s íránským prezidentem Hasanem Rúháním. Zdá se, že Trump chce zopakovat svou korejskou diplomacii: Osobní setkání, které může prohlásit za vítězství, bez velkých ohledů na výsledek, který by přineslo.

Trump se vyhýbá nákladným zahraničním konfrontacím. Jestřábi jako Pompeo, Bolton a viceprezident Pence usilují o maximální strategii: Reorientace chování režimu, možná jeho úplné odstranění. Zatímco Trump se zřejmě do značné míry řídí radou redaktora Fox News Tuckera Carlsona a připouští nasazení jen minimálních prostředků. Trump si přeje region opustit. Dovede si přečíst zjištění průzkumů, podle nichž tři čtvrtiny Američanů (a více jak 60 % Republikánů) oponují válce s Íránem. Tak jako v případě Severoamerické dohody o volném obchodě by možná byl spokojen se statem quo před rokem 2017, jen kdyby na něj mohl přišpendlit své jméno.

Dohromady Trump a jeho tým vysílají íránským úřadům matoucí zprávu: Chceme, abyste byli mrtví - ale ne, pokud to bude něco stát.

Logickou reakcí těchto úřadů tedy je: Ať to tedy něco stojí.

Trump zničil íránskou dohodu, kterou zdědil po Obamovi. Tato dohoda byla deformována mnoha chybami, ale měla alespoň jednu velkou zásluhu: Existovala. Trump nemá alternativu dosažitelnou za cenu, kterou by americký lid byl ochoten zaplatit. V důsledku toho se USA ocitly v eskalujícím konfliktu bez strategie, jak v něm uspět.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2002

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2020