Levice tradičně na pranýři

6. 2. 2020 / Daniel Veselý

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Mainstreamové sdělovací prostředky mají zcela zjevně značný problém s politiky, novináři či dalšími veřejně působícími osobami hlásícími se k levicovým a radikálně levicovým myšlenkám a hodnotám. Různé studie a analýzy přesvědčivě demonstrují ideologickou předpojatost tradičních sdělovacích prostředků vůči politikům, jako je Jeremy Corbyn nebo Bernie Sanders. Třebaže tito politikové zastávají klasické sociálně-demokratické pozice a jsou nakloněni kompromisům, mediální mainstream s nimi zachází o poznání hůře než s centristickými politiky a pravicovými populisty.  A tatáž nevraživost tradičních médií vůči levicovým politikům (těch je však jako šafránu, jsou-li tací) a novinářům je patrná i v malé české kotlině.

Dokumentaristka a novinářka Apolena Rychlíková šlápla na kuří oko Kellnerově lichvářské instituci Home Credit, když v říjnovém komentáři na ČRo Plus ostře kritizovala koketování Univerzity Karlovy s touto kontroverzní společností, přičemž odsoudila způsob jejího „parazitického podnikání“, „amorální a vyděračské chování“ apod. Právníci Home Credit pod hrozbou žaloby (sic!) vyzvali ČRo, aby komentář stáhl a omluvil se. Zatímco právní oddělení rozhlasu se za Rychlíkovou postavilo, neboť její expresivní vyjádření vycházejí z faktů, Rada ČRo s externí komentátorkou nesouhlasí a její příspěvky „detailně sleduje a vyhodnocuje s ohledem na zákonné i etické normy“. 

Takže si to shrňme: společnost vlastněná jedním z nejvlivnějších mužů v ČR se snaží zastrašit veřejnoprávní médium za to, že jedna novinářka expresivně, leč pravdivě popisuje její ohavné praktiky. A jelikož se jedná o komentář, a nikoliv o běžnou zprávu, názor vyjádřený expresivy a ostrými hodnotícími soudy je na místě. Ostatně kdo jiný by měl na tyto praktiky upozorňovat, než novináři. Chápu, že TV Nova s ohledem na svého nového majitele tyto nepohodlné skutečnosti nikdy nezmíní; o to víc je potřeba, aby se o nich informovalo. A to zejména ve veřejnoprávních médiích.

Z výroků radních jde mráz po zádech: Hrozí nebezpečí, že nezávislá autorka podlehne autocenzuře, a jde taktéž o vzkaz dalším autorům, že se nevyplácí šlapat mocným na kuří oka. Radní Vítězslav Jandák běduje nad „ultra-ultralevicovým“ slovníkem Rychlíkové, zatímco radní a stálý přispěvatel Parlamentních listů Tomáš Kňourek na Rychlíkovou žaluje, protože v jednom facebookovém statusu použila vulgarismus, a škodí tak prý dobrému jménu Českého rozhlasu – třebaže tato skutečnost s diskutovaným komentářem nikterak nesouvisí. Jandák s Kňourkem jsou typickými představiteli strážců starého dobrého světa, v němž vládne bílý heterosexuální muž v letech tvrdou rukou a kde není místo pro takové nesmyslné výdobytky jako jsou lidská práva, ochrana menšin, ekologie, feminismus - a koneckonců i nesmlouvavá kritika kontroverzních představitelů korporátního kapitalismu. Otevřená snaha o zastrašení hlasatelů nepohodlných názorů je vedle jejich diskreditace dalším osvědčeným nástrojem mocných, jakož i korporátních médií.

Server Novinky.cz na sklonku ledna otiskl dehonestační článek na adresu Tomáše Tožičky, jehož kandidaturu na post senátora po zemřelém arcikonzervativci Jaroslavu Kuberovi předložili Piráti. Článek s názvem Stalin byl proti kapitalismu jen vrah a amatér, psal pirátský kandidát lze chápat jako maně skrývaný pokus o odstřelení levicového uchazeče o významnou politickou funkci a vylíčit jej jako stoupence či přinejmenším apologetu vražedné ideologie. Co na tom, že fakta jsou opět na straně toho, kdo je tu očerňován.

Stalinovy čistky, popravy, deportace, gulagy a hladomory podle moderního výzkumu připravily o život zhruba 9 milionů lidí včetně takzvaných „předvídatelných úmrtí“ v důsledku diktátorem realizované státní politiky. Toto číslo potvrzují i odtajněné zprávy ze sovětských archívů. Ačkoli jde o závratnou cifru, zdaleka nedosahuje předchozích odhadů oscilujících od 20 milionů až po 60 milionů! V této souvislosti není od věci zmínit informace týkající se sčítání lidu v bývalém SSSR, kde se počet obyvatel z původních 147 milionů v roce 1926 zvýšil na 200 milionů v roce 1959, kdy bylo uskutečněno první sčítání lidu od konce 2. světové války (Podle západních expertů žilo tehdy v SSSR 215 až 220 milionů lidí). Patrně jde o relativně spolehlivé údaje, neboť v roce 1937 Kreml výsledky sčítání lidu zatajil. Populace Sovětského svazu rostla nejen přirozenou cestou, ale i díky sovětským invazím a agresím. Takže počet obyvatel Sovětského svazu ani přes rozsáhlé stalinské represe a teror neklesl, ale naopak o několik desítek milionů vzrostl. To samozřejmě nemá být obhajoba tohoto ohavného systému, avšak pokud spousta lidí stále věří báchorkám o tom, že Stalin vyvraždil skoro polovinu obyvatel SSSR, nevidím důvod, proč tyto zajímavé údaje neuvést.

Pro srovnání britský kolonialismus v Indii způsobil 35 milionů úmrtí, jak soudí politik a autor Shashi Tharoor, až 61 milionů úmrtí (a to jen během druhé poloviny 19. století), jak ve své publikaci Late Victorian Holocausts: El Niño Famines and the Making of the Third World konstatuje historik Mike Davis. Davisovy závěry kladně hodnotí nositel Nobely ceny za ekonomii Amartya Sen. Z práce, kterou vypracoval Amartya Sen spolu se svým kolegou Jeanem Drezem, vyplývá, že kapitalismus jen v Indii během pár dekád vedl k úmrtí desítek milionů lidí.

Koneckonců i samotný nacismus, jak soudí Tožička, lze směle považovat za jedno ze stádií kapitalismu, podobně jako italský fašismus. Západní korporace s Hitlerem čile spolupracovaly a šéf NSDAP byl ještě v druhé polovině 30. let v amerických politických kruzích vnímán jako umírněný politik, s nímž USA udržovaly diplomatické styky až do napadení Pearl Harboru. IBM se na vražedné mašinerii holocaustu, jakož i represáliích, jež samotnému vyhlazování předcházely, podílela po logistické stránce, aby nacisté snáze a rychleji zabíjeli židy – i v tom má Tožička pravdu.

Vzdělávací systém se zasekl na biflování často nesmyslných definicí, pravidel a pouček a trpí útlumem nezávislého myšlení. Mainstreamové sdělovací prostředky napojené mnohdy na kontroverzní oligarchy či samotní tito oligarchové se snaží zastrašit a zdiskreditovat nositele levicových názorů a myšlenek, aniž by konfrontovali smutnou realitu a holá fakta. A rozhodně není vinou levičáků, že výše uvedené informace nejsou součástí běžného curricula a intelektuální výbavy.

0
Vytisknout
5600

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2020