Pálení knih od Franze Kafky, likvidace domorodých indiánů: Návrat nacismu do Brazílie

10. 2. 2020 / Fabiano Golgo

 

Více než 20 000 internetových serverů v Brazílii otevřeně oslavuje nacismus. Téměř 200 000 lidí se oficiálně nechalo registrovat jako nacisté

Brazilský prezident Jair Bolsonaro se ani nesnaží skrývat své fašistické tendence. Jeho nejbližší spojenci bezostyšně znovu zavádějí základní nacistické charakteristiky a taktiky do této největší jihoamerické země.

Těm čtenářům, kteří mohou být překvapeni nad formulací "znovu zavádějí" ve vztahu k něčemu, co se zrodilo v Evropě, v souvislosti se zemí, o níž si většina lidí myslí, že tam většinou žijí lidé s hnědou kůží, chci zdůraznit, že Brazílie má téměř 10 milionů obyvatel, jejichž jediné příjmení je německého původu. Nemluvě o dalších 20 milionech, jako jsem já, kteří jsou potomky alespoň jednoho německého imigranta.
 
Nejjižnější státy Brazílie - Paraná, Santa Catarina a Rio Grande do Sul - kde žije více než 30 milionů lidí - mají převážně bělošskou střední třídu, často se světlými vlasy.

Pro ilustraci: po prvním ročníku jsem musel přejít do jiné školy, protože jsem se registroval do téže školy jako můj starší a bělejší bratr, do tzv. Knabenschule des Deutschen Hilfsvereins, Školy Nápomocné německé asociace pro chlapce, kde mě otevřeně diskriminovali, protože mám tmavší tvář. To bylo v sedmdesátých letech, během vojenské diktatury v Brazílii (1964-1985), v době, kdy byl prezidentem armádní generál Ernesto Geisel...

Kromě toho, němečtí přistěhovalci, kteří přišli do Brazílie v masových vlnách imigrace po roce 1842 v rámci oficiálně sponzorovaných vládních imigračních programů a také jako důsledek hladomoru v Evropě, poté, co jejich první generace pracovala v zemědělství, se povznesli k vlastnictví továren, průmyslu a řídili inženýrské projekty. V důsledku toho všeho se octli v daleko privilegovanějším hospodářském postavení. Získali disproporčně velkou moc jak nad ekonomikou, tak nad brazilskou vládou od té doby až po současnost.

Brazílie odložila svůj vstup do druhé světové války na straně Spojenců až do roku 1942. Bylo to způsobeno silným vlivem německé komunity v té zemi po mnoho generací.

Můj prastrýc Wilhem Raupp, který pracoval pro čokoládovnu jménem Neugebauer, vzpomínal na to, že až do roku 1942 její zaměstnanci museli před začátkem každého pracovního dne zpívat německou hymnu. Mezi současnými brazilskými ministry nalezneme příjmení jako Weintraub a Weingarten.

Ve třicátých letech dvacátého století se hnutí jménem Integralista, šířící nacistickou ideologii a mající přímé vazby na britského nacistu Oswalda Mosleyho, stalo nejmocnější politickou silou. Podporovalo je mnoho slavných brazilských umělců, spisovatelů a intelektuálů. Tehdejší fašistický prezident Getúlio Vargas nechal deportovat německé občany židovského původu, kteří žili v Brazílii, zpět do Hitlerova Německa, a tedy do koncentračních táborů. Těhotná spisovatelka Olga Benário se stala hlavním symbolem této národní hanby.

Je dobře známo, že nacistický lékař, známý jako Anděl smrti, děsivý Josef Mengele, se přestěhoval do Brazílie a zemřel tam v roce 1979, kdy se náhodně utopil na pláži, aniž by ho někdo někdy trestně stíhal za jeho zločiny. Bylo to možné jen díky síti potomků německých přistěhovalců, kteří mu poskytli bezpečnost a anonymitu.

Argentina, Uruguay a Paraguay mají obdobný vliv německých potomků přistěhovalců, protože ty země byly také cílem německého přistěhovalectví v téže epoše z těchže důvodů od poloviny devatenáctého století.

Takže není vůbec podivné, že země s tak velkými pronacistickými sympatiemi v minulosti je úrodnou půdou pro nacistický revival, i když se to děje komediálním, tropickým způsobem.

Tentokrát nejsou však v čele obnovení nacistických teorií potomci Němců v této zemi, kde je největší počet potomků Afričanů (100 milionů) na této planetě, Brazílie je v tom hned na druhém místě za Nigérií. Tento sociologický jev nyní vzniká ve středních vrstvách lidí s hnědou pletí.

Nedávno z funkce vyhozeý ministr kultury (přišel o své místo nikoliv proto, že by si Bolsonaro myslel, že by se to mělo stát, ale protože hrozilo, že parlament zahájí proceduru impeachmentu) Roberto Alvim citoval ve vládním projevu Josefa Goebbelse a v pozadí pouštěl hudbu Richarda Wagnera.

Jako jasný signál, že to není jen izolovaná shoda okolností, vznikl nový trend, který je nyní viditelný na sociálních sítích: průměrní občané s hnědou kůži, po celé zemi, se objevují v restauracích a v nákupních střediscích s hákovým křížem na horní části paže. Když zavoláte policii, ta proti tomu odmítá cokoliv udělat. Výmluvou je svoboda projevu.

Pokud by zůstávaly jakékoliv pochybnosti, z výzkumu, který provedla slavná Unicamp, University of Campinas, vyplynulo, že za posledních pět let v Brazílii vzniklo 21 921 internetových serverů šířících slávu nacismu. A v zemi existuje více než 200 000 občanů, kteří jsou registrováni jako členové nacistických organizací. Chrání je brazilská ústava a její ustanovení o svobodě projevu.

Také bylo zjištěno, že z digitálních unverzitních knihoven si stáhlo loni 228 692 osob více než 100 archivů nacistické literatury. Je to větší než průměrný zájem, a to také signalizuje potenciální nacistické sympatie.

Minulý čtvrtek se dostalo nacistickým akcím dokonce oficiálního schválení od federálního státu na okraji Amazonie, Rondônia, kde žije většina potomků Portugalců smíšených s domorodými indiány, s barvou kůže, která odráží celoroční "smažení na slunci", které tam podstupují, jsou tam často teploty vyšší než 30 stupňů Celsia. V Rondônii vláda znovu citovala Goebbelse a vypracovala seznam 43 knih, které mají být podle jejího nařízení okamžitě odstraněny ze všech knihoven, škol i dokonce komerčních knihkupectví. Ty knihy mají být spáleny!

Ohledně těch zakázaných knih na černé listině rozhodl tamější guvernér, blízký stoupenec Bolsonara, že poškozují "morálku dětí a dospívajících jedinců". Jsou totiž "příspěvkem k zahnívajícímu pořádku ve společnosti". Na seznamu jsou díla Franze Kafky, Edgara Allana Poea a nejvýznamnějšího brazilského spisovatele všech dob.

Když se na tuto epizodu zeptal novinář Bolsonara, ten odpověděl, že by se novinář měl obrátit přímo na guvernéra Rondônie, protože podle jeho názoru má mít každý federální stát autonomii a má mít právo si rozhodovat o tom, co dělat ve svém regionu. Byla to vyhýbavost, která dokázala, že Bolsonaro toto středověké cenzurní opatření nepřímo podporuje.

Jestli si myslíte, že je ten seznam zaměřen proti podvratným knihám od levičáků, proti dílům Karla Marxe, nebo něco od George Sorose, jste na omylu. Ne, na seznamu jsou tradiční klasická díla, národní literární perly, které se, v České republice, dají srovnat s démonizací Němcové  Babičky nebo Werichova Fimfárum.

Pro ty, kteří jsou seznámeni s brazilskou literaturou, může být šokující, že Machado de Assis, který se považuje za největšího a za nejdůležitějšího brazilského spisovatele všech dob, který inspiroval Edgara Allana Poea a další svým inovativním dílem Posmrtné paměti Bráse Cubase, také překládané pod názvem Epitaf pro malého vítěze, který revolučně změnil literární narativ vyprávěním příběhu v první osobě hlasem mrtvého muže, vytvořením ironického společenského komentáře a jedinečně intimním narativním stylem, je také na tomto seznamu zakázaných děl.

Není ovšem překvapující, že prvním zakázaným spisovatelem hned na začátku tohoto seznamu je první otevřeně homosexuální spisovatel v Brazílii, který psal o homosexuálních tématech. Pak je tam ale Macunaíma, klasické dílo, které je považováno za zásadní charakteristiku brazilské duše. Dílo bylo napsáno ve dvacátých letech dvacátého století a jeho hlavní postava je široce považována za typickou brazilskou osobnost (poslušný, hedonistický, líný, chytrý pouliční podvodník, podloudný, nedůvěryhodný, smyslný, odolný, komunikativní, společenský, srdečný).

Seznam pokračuje autory, které bych charakterizoval jako ekvivalent Jana Wericha, Milana Kundery, Bohumila Hrabala a dokonce i Michala Viewegha.

Dokonce i většinou neznámá autorka, Rosa Amanda Strausz, a její knížka o lásce! Cenzoři usoudili, že je příliš volnomyšlenkářská na to, aby ji směla napsat žena, protože píše s otevřenou sexuální touhou, bez křesťanského morálního omezování, které se předpokládá u žen.

Jedinými zakázanými autory ze zahraniční literatury jsou Franz Kafka, konkrétně jeho kniha Zámek a Edgar Allan Poe, Příběhy tajemství a imaginace.

Seznam zakázaných knih končí výrokem: Všechny knihy od Rubema Fonsecy (https://www.kosmas.cz/knihy/129134/mocne-vasne-a-nedokonale-myslenky/)  musejí být skartovány. Fonseca je svého druhu Agatha Christieová smíšená s brazilským Arthurem Conandem Doylem, ale s tarantinovskou oblibou pro násilné zápletky. Avšak, je to bývalý pravicový policista. Z nějakého neznámého důvodu povstali tropičtí neonacisté v revoluci i proti němu.

Jestliže tohle už zní jako snůška absurdit, které by nedokázali vytvořit ani jihoameričtí autoři magického realismu jako Gabriel García Marquez či Jorge Luis Borges, záležitosti se stávají ještě tragikomičtějšími: tento cenzurní dokument podepsal místní státní ministr kultury, jehož jméno je Suamy Vivecananda Lacerda de Abreu. Suamy Vivecananda? Ano jméno toho člověka je poctou osobnosti z Indie, která vyvolala během britské koloniální vlády oživení moderního hinduismu. Proslul svým projevem z roku 1893, jímž informoval v Chicagu západní svět o hindiusmu. Neonacista s indickým jménem je velmi brazilský produkt.

To, co činí dnešní realitu v Brazílii ještě více znepokojující, je skutečnost, že s výjimkou půltuctu tradičních médií se většina brazilských etablovaných televizních a rozhlasových stanic, tisku a internetových serverů hlasitě ptá, co je tak špatného na Hitlerových myšlenkách nacionalismu, když z jeho ideologie odstraníme vyhlazení židů.

V brazilských středních vrstvách se nyní silně relativizuje rétorika ohledně Hitlerova dědictví. Brazilci tvrdí, že holocaust byl vlastně jedinou skutečnou chybou nacismu, protože vyvraždění židů, to je něco, co stále ještě odsuzují v Brazílii i apologeti nacismu. Když pro nic jiného, je to proto, protože v Brazílii existuje podivná aliance pocházející od evangelikálského establishmentu na obranu Izraele a židovského národa. To je částečně ovlivněno jeho přísnou interpretací bible, která vidí Židy jako vyvolený a požehnaný národ. A pentekontalističtí evangelikálové se stali v Brazílii nejsilnější politickou silou poté, co síť více než 120 000 kostelů vyvolala nejrychlejší masovou sociální změnu v brazilské historii od urbanizace Brazílie za prezidenta Juscelina Kubitscheka. Od začátku devadesátých let změnili náboženství 45 procent obyvatelstva, které bývalo z 90 procent katolické.  

V tomto kontextu oživování ultranacionalistické doktríny nacismu mísí Brazílie prvky nacistické Třetí říše, jako je cenzura knih, militarizace škol (Bolsonaro plánuje proměnit tisíce veřejných škol ve vojenské instituce), povinný zpěv státní hymny před začátkem vyučování, pronásledování homosexuality (federální zákony byly změněny tak, aby mohli být státní úředníci propuštěni, pokud mají AIDS, anebo vedou otevřeně homosexuální životní styl), zakazování určitých slov a kapitol historie v oficiálních publikacích a dokumentech, stigmatizace určitých společenských skupin (gayů, černochů, domorodých indiánů, levičáků, feministů) a cenzura kultury (dívadelní představení, filmy a instituce, které poskytují prostor levicovým či morálně liberálním postojlm, jsou trestány odepřením vládních dotací).

V rámci tohoto neonacistického uvažování začal v brazilském veřejném mínění převažovat názor, že méně než jeden milion dosud existujících domorodých indiánů, kteří žijí v asi třech stech kmenových rezervacích, kde udržují své starobylé tradice a dobře se starají o deštný prales, by měl být masivně integrován do takzvané "normální" brazilské společnosti. Bolsonaro poslal návrh do Kongresu, který tam má být v dohledné době schválen, jímž činí svůj projekt decimace domorodých indiánů oficiálním.

Bolsonaro prosazuje postoje, které jsou typické pro brazilskou armádu. Ta v sedmdesátých letech podporovala expedice, v jejichž rámci byli domorodí indiáni vražděni a jejich pozemky pak byly proměňovány v doly nebo v zemědělské oblasti. Tato praxe skončila až s návratem Brazílie k demokracii. Bolsonaro počítá s podporou většiny obyvatelstva pro svou kulturní genocidu, která má být v dohledné době realizována.

Musím přiznat, že jako typický produkt elitního městského prostředí, v němž jsem vyrostl, a jako ekonomicky privilegovaný člen společnosti chápu toto ignorování a tento cynismus vůči domorodým indiánům, protože jsem se o nich teprve poučil více a začal jsem mít starost o jejich osud a o zachování jejich kultury teprve, když jsem začal ve Spojených státech studovat kulturní antropologii. Široce urbanizovaní a poameričtění Brazilci se většinou tak trochu stydí za to, že žijí v zemi, která je známá svými domorodými indiány.

Mezi opatřeními navrhovanými Bolsonarem v zákoně, který vyžaduje změnu ústavy, už nebudou mít domorodí indiáni žádná práva nad svými pozemky. Ty budou dány k dispozici pro komerční exploataci nerostných zdrojů, zemědělství a městské výstavby.

Uprostřed amazonského pralesa se nyní má postavit nákupní středisko. Má to přilákat do budoucího tematického parku budoucí turisty.

Indiáni budou mít zisk z malé části ceny z prodeje jejich pozemků (většina peněz poplyne vládě) a budou mít právo si pozemky také koupit, i když z nějakého neznámého důvodu jim je zakázáno podílet se na průzkumu pozemků pro otevírání dolů. Toto je výsada, která je k dispozici pouze "neindiánům", je to zjevně rasistický a diskriminační předpis. Pokud by byli indiání přistiženi, že dolují zlato či prodávají nerostné látky, budou odsouzeni na deset let do vězení. Je to otevřená strategie útlaku, kolonizace a vyhlazování.

Bolsonaro také prosadil změnu povinných předpisů v kvalifikaci vyžadované zákonem pro funkci mimořádného tajemníka pro ochranu a zachování nekontaktovaných kmenů, aby mohl jmenovat člověka, jehož předchozí (protizákonnou) činností bylo šíření křesťanství mezi domorodými indiány. To znamená, že právě tato osoba má chránit asi tři tisíce domorodých indiánů, kteří žijí v kmenech obývajících ty nejvíce nedosažitelné části amazonského deštného pralesa. Člověkem, který se má postarat o ochranu lidí, kteří nikdy nebyli v kontaktu s vnějším světem, a udržet je mimo tento kontakt, je člověk, který právě usiluje dostat se s těmito izolovanými indiány do kontaktu. Natolik, že jeho prvním činem bylo vytvořit zvláštní lékařskou skupinu, která jim má přivézt "život zachraňující lékařské zásoby", jako očkovací látku proti žluté zimnici a aspirin. Vyjádřil se také, že se něco musí podniknout proti odporné tradici velmi pozdních potratů, která prý existuje u některých těchto kmenů.

Být apologetou nacismu je nyní znovu v Brazílii společensky přijatelné. A domorodí Indiáni jsou dnes brazilskými židy. Přesně z toho důvodu, proč jsou v současnosti v Evropě nenáviděni muslimové a v minulosti v Německu židé: žijí mezi námi, ale nejsou jako my. Dostávají státní finanční podporu a mají disproporčně velký význam a vliv v místní kultuře a zákonech. Mají jiné náboženství a jiný etický kód.

Podobně jako během holocaustu se dnešní mocní odvracejí od tohoto systematického úsilí vyhladit snad nejstarší živoucí kultury na této planetě. Vyhlazení domorodých indiánů je lehce dosažitelné, protože jich existuje jen asi osm set tisíc. Jen letos jich běloši, kteří chtějí převzít jejich úrodné pozemky v jejich rezervacích, vyvraždili dvaasedmdesát.

Až se domorodí indiáni stanou pouze starými záběry v dokumentárních filmech časopisu National Geographic, bude příliš pozdě bědovat nad tímto současným ničením insitucí a tradičních sloupů civilizovaných společností - vývoje, který nám přinesla celosvětová móda volby rasistických, homofobních a ultranacionalistických politických figur.
0
Vytisknout
7469

Diskuse

Obsah vydání | 13. 2. 2020