Trumpa zachránili američtí Otcové zakladatelé

7. 2. 2020


Donald Trump nebyl, jak tvrdí tento týden, "plně zproštěn obvinění a očištěn". Ospravedlněno bylo naproti tomu 63 milionů voličů, kteří mu v roce 2016 dali hlas a kteří nyní vlastně zterorizovali své senátory, aby ho udrželi ve funkci. Senát odmítl řešit Trumpův případ, aniž by vůbec vyslechl důkazy. To osvobození bylo politické, ne soudní, píše Simon Jenkins.

Záměrem americké ústavy - odkazu britských a francouzských liberálů - bylo vytvořit tavicí kotel, v němž se mísejí globální migranti, zatímco kolonizují Ameriku. Ta ústava se od 18. století v podstatě nezměnila. Zůstává archaická, zchátralá a nedokonalá. Ale funguje. Způsobuje, že se tavicí kotel míchá, a především to udržuje při životě vnitřně stabilní národ. Srovnejte to s de facto britskou ústavou, která je tak zbytečně přecentralizovaná, že Británie možná brzo přijde o všechny své keltské země.
 

Pokus amerických Demokratů svrhnout Trumpa se zjevně nezdařil. Málokdo z mých amerických přátel ho považuje za člověka, který by měl být prezidentem. Trumpova popularita ale stoupla: je nyní dvakrát tak velká než popularita Richarda Nixona, když ten čelil impeachmentu kvůli Watergate v roce 1974. Za půl roku se Trumpova podpora zvýšila podle Gallupa z 43 procent na 51 procent. Podpora pro to, jak vede ekonomiku, je vyšší než podpora jakéhokoliv amerického prezidenta za posledních dvacet let. Že je to částečně v důsledku státního dluhu ve výši 1,9 bilionů dolarů, to nikdo neřeší.

Jak je známo, Trumpův úspěch je založen na jeho totožnosti jako lidového hrdiny, který se zastává chudých a marginalizovaných lidí. Pohybuje se na vlnách ješitnosti a paranoi a proměnil lhaní v nástroj moci. Poradci přicházejí a v zoufalství odcházejí. Svalstvo národní soudržnosti je napnuto k prasknutí. Avšak pro ty Američany, kteří se už dlouho cítí izolováni od mocenských center Washingtonu a New Yorku, je Trumpova tupá neschopnost jen důkazem jeho autentičnosti. Když BBC interviewovala jednu jižanskou batistickou věřící ohledně Trumpova mnoha morálních selhání, ta se usmála a řekla: "Hříšníci jsme všichni." Pokud je Trump zločinec, je to náš zločinec.

Mnoho politických komentátorů předpovídá soumrak západní demokracie v důsledku invaze reakčního populismu. Vlna knih na toto téma připisuje vzestup demagogie dlouhým desetiletím pohrdavého zanedbávání obyčejných občanů liberálními elitami demokracie. V Evropě, jako v Americe "obyčejní lidé" povstali, pochodují na hlavní města a pronikli až do ústředí moci. Jejich požadavky nejsou ani levicové, ani pravicové, tyto nálepky ztratily veškerý význam. Voliči prostě mají pocit, že se nemohli realizovat a že je nikdo neposlouchá. Chtějí novou autentičnost, nový tón hlasu od těch, kteří určují jejich životy.

Otázkou nyní je, zda západní ústavy dokáží tuto revoluci ustát - a do jaké míry je opravdu reálná. Studoval jsem americkou politiku u nohou jejich mistrovského historika, Arthura Schlesingera. Ten byl fascinován schopností ústavy opakovaně přivádět Ameriku "až na samý okraj propasti", ale vždycky to na poslední chvíli zručit. Hovořil o Nixonově éře a o éře George W. Bushe. Ale obával se rozhádání Ameriky, zatrpklými etnickými skupinami, polarizující se a tříštící se politikou. Nebyl si jist, zda dlouhodobá rovnováha moci mezi federální vládou a právy stát dokáže takovou konfliktnost zvládnout.

Schlesinger zemřel v roce 2007 a jen Bůh ví, co by si býval myslel o Trumpovi. Avšak jsem si jist, že by se býval vrátil k ústavě. V roce 2016 dostala Hillary Clintonová o tři miliony hlasů více než Trump. Trumpovo vítězství bylo ústavní nešťastnou náhodou, založenou na protiměstské zaujatosti ve volební koleji. Byla to zaujatost ve prospěch menších států, která zajistila Trumpovo nynější osvobození od impeachmentu. Trump má tak prospěch nikoliv z rozkladu demokracie, ale z dvě stě let staré ústavy, která byla koncipována tak, aby dala moc lidem mimo města, kteří nemají vliv.

Trumpa vyžene z úřadu perfektně zdravá demokracie v roce 2020 anebo v roce 2024. Není žádná překážka, která by bránila Demokratické straně najít realistického kandidáta, který by ho nahradil a napravil všechny škody, které Trump mezitím způsobil. Jeho ničivé funkční období bude varováním pro všechny arogantní vlády. Mimo to se stane jen bezvýznamnou epizodou v historii Ameriky. Až bude nucen odejít, předpokládám, že vyjde spousta knih oslavující obrození demokracie.

Jedno nebezpečí zůstává. Ve své knize o impeachmentu hovoří americký akademik Philip Bobbit o tom, že Otcové zakladatelé viděli impeachment jako nástroj omezení prezidentovy moci. Nechtěli žádného krále. Avšak federalista Alexander Hamilton si uvědomil nebezpečí, spočívající v tom, že se soudní potrestání dalo do rukou Senátu a nikoliv Nejvyššího soudu. Riskovalo to zpolitizování impeachmentu. Rizikem je, varoval Bobbit, že "jestliže promění prohrávající strana impeachment v politickou zbraň,  lidé ztratí důvěry v pokojné předání moci, které následuje po celostátních volbách". Pokud dovolí impeachment stranickopolitické moci, aby negovala výsledek voleb, "hodnota voleb i impeachmentu radikálně poklesne".

Tomuto riziku bylo tento týden zabráněno. Přesto je Trumpovo prezidentství smrtelné. Blíží se volby. Americká demokracie žije a kope. Demokraté se prostě jen musejí naučit tomu kopání.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
4432

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2020