"Žijeme s černou dírou v národní paměti"

7. 2. 2020

Rusové se nyní plácají v minulosti. Doslova přitom našlapují po okraji enormní černé díry zločinů stalinismu, do níž se obávají pohlédnout. Pokud se ale mají dostat dál, musejí se zachovat jako Němci - uznat zločiny, jichž se jejich země dopustila, napsal historik Sergej Medveděv.

Dříve či později bude Rusko muset nastoupit stejnou cestu, pokud chce mít před sebou opět nějakou budoucnost.

Paměť se stala jednou z nejdůležitějších základen současného politického života v Rusku. Jde o sféru, v níž propukají ty nejžhavější boje. Před dvaceti eltiy by si byl nikdo nemyslel, že se minulost stane minovým polem, kde budeme bojovat o výklad 2. světové války, holokaustu, Stalina a tak dále.

To se ale nyní stalo mainstreamovou záležitostí, zejména v Rusku a zejména na 75. výročí ukončení války. Fakt, že polský prezident nejel do Jeruzaléma a ruský nebyl pozván do Osvětimi, symbolizuje boj o minulost jako způsob vyrovnávání se se současností a budoucností.

A připomíná to vtip ze sovětských časů. Dotaz na Rádio Jerevan: Bude 3. světová válka? Ne, taková válka nebude, ale dojde k takovému boji za mír, že by mohl vypadat jako válka.

Zatímco v roce 1991 žili Rusové ve světě budoucnosti, dnes žijí minulostí. Tato transformace proběhla ve společnosti shora i zdola, na domácí i zahraniční úrovni. Přirozeně vzniká otázka: Proč se to stalo? Proč existuje tak silná poptávka po důstojnosti a identitě?

Paměť je otázkou osvícení. Není třeba trvat na vzpomínce; je nutno uznat svou vinu. Bludný kruh je překonán, když všechny zúčastněné strany uznají svou vlastní vinu - Německo za holokaust a Rusko za okupaci Východní Evropy, pohraniční stráž, Smerš a útoky na Poláky pod záminkou holokaustu.

Teprve v tomto bodě začne obnova. V opačném případě boje o paměť předcházejí občanským, politickým a vojenským konfliktům.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
4158

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2020