Reakce na pandemii - přehánění a zmatek

25. 5. 2020

"Svět se navždy změnil!" - "Z této katastrofy vznikne nový mezinárodní řád!"

Toto byly běžné floskule po teroristických útocích z 11. září a velké recesi z let 2007-2009, ale také po prakticky každé mimořádné bezpečnostní situaci a mezinárodním ekonomickém propadu, které rutinně otřásají světem. Analýza hlavních mezinárodních krizí od 80. let odhalí několik pravidelně se objevujících faktorů. Pandemie COVID-19 je odlišná a mnohem hrozivější než krize, které jí předcházely. Přesto stále sledujeme některé z běžných faktorů přítomných v minulých krizích. Zde je pět těch, které stojí za zmínku.

1. Dopad krize je přeháněn a predikce změn jsou přeceněné. Po předchozích krizích se svět nezměnil, ani navždy, ani pro každého. Samozřejmě, terorismus a ekonomické problémy mají vážné důsledky, ale v praxi existovalo více kontinuity než změn.

2. Způsob, jakým vláda na krizi reaguje, má mnohem větší dopad než sama událost, která reakci vyvolala. Útoky z 11. září přinesly takřka 3 000 mrtvých a 100 miliard dolarů počátečních ztrát. Následné konflikty v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu za sebou zanechaly více než 480 000 mrtvých, včetně 244 000 civilistů. Totéž se stalo po poslední finanční krizi. Masivní vládní stimulus zachraňující firmy před bankrotem měl větší dopad než krize samotná. Mnohé vlády upřednostnily pomoc velkým soukromým společnostem na úkor střední třídy a dělnictva. To vystupňovalo ekonomickou nerovnost a podnítilo sociální nespokojenost, která pak dala vzniknout populistické vlně, jež narušila status quo v mnoha zemích.

3. Krize nejsou globální. Velká recese byla tak vážná a reakce rozvinutých ekonomik na ni tak masivní, že bylo přirozené vidět ji jako celosvětový fenomén. Ale nebyla taková. Čína, Brazílie a další vznikající trhy nebyly zasaženy tak tvrdě. Místo toho se staly novými motory globální ekonomiky a pomohly oživit Spojené státy a Evropu.

4. Krize vedou k vášnivým požadavkům na reformy, které se nikdy neuskuteční. Dalším faktorem vždy přítomným v krizi je výzva k reformě mezinárodních institucí, demokracie a kapitalismu. Když krize propukne, je běžné, že političtí a intelektuální lídři vyzývají k eliminaci - nebo přinejmenším velké reformě - OSN, NATO, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, vlád a soukromého sektoru. Pokud je známo, nic z toho se nestalo.

5. To, o čem si myslíme, že je trvalé, se ukáže být dočasné - a naopak. Dalším společným prvkem krizí je překvapivé zmizení nebo náhlá bezvýznamnost lídrů a institucí, které jsme považovali za stálé a všemocné, například Saddáma Husajna, Muammara Kaddáfího a některých z velkých bank jako Lehman Brothers a Washington Mutual, nebo pojišťoven jako AIG. Současně vidíme, jak myšlenky, lídři a politické dohody, které jsme považovali za dočasné, se ukážou být trvalými.

Ne všechna tato poučení z minulosti se vztahují na pandemii COVID-19. Tato krize je jiná. Koronavirus vyvolal globální mimořádný stav, vůči němuž žádná země není imunní. Technologie, globalizace, digitální revoluce, úplná absence známého léku a fakt, že dnes více lidí žije ve městech než na venkově, představují jen některé z rozdílů.

Ale navzdory rozdílům existují minulé vzorce, které se dnes opakují. V dlouhodobé perspektivě přehnaná nebo neobratná reakce vlád na pandemii zřejmě vyvolá stejně nebo více škod, než pandemie samotná. Ani v této krizi nechybělo odsuzování mezinárodních organizací. Americká vláda nedávno zastavila platby Světové zdravotnické organizaci a požaduje její restrukturalizaci.

Pandemie také přinesla nové životní způsoby, které začaly jako dočasná řešení, ale zřejmě se stanou trvalými, jako práce z domu. Konečně společným faktorem ve všech významných krizích je šíření konspiračních teorií, které mají vysvětlit, co se děje - a vzestup dryáčníků a šarlatánů, kteří využívají strachu a zmatku k šíření špatných nápadů a podvodných produktů. Jak už jsme viděli ve zprávách, tato pandemie odhalila nesmírné množství šarlatánů.

Někteří z nich jsou prezidenty.

Podrobnosti ve španělštině: ZDE