21. 11. 2013
/
Jan Čulík
čas čtení
3 minuty
Aniž bych se chtěl zastávat Daniela Solise, jehož motivace je zcela zjevně politická, je nutno v rámci férovosti upozornit, že je velká pravděpodobnost, že publikace typu Vánoční rozjímání, bez ohledu na myšlenky obsažené v nich, zřejmě opravdu neodpovídají formálním kritériím "akademické" publikace. Parlamentní listy citovaly tuto definici vědecké publikace, která, pokud přistoupíme na pochybný princip, že mají být "vědecké" publikace vůbec nějak hodnoceny (umístili by se vůbec v takovém hodnocení někde lidé jako zakladatel lingvistiky Ferdinand de Saussure, který nikdy nic nenapsal :), nebo co já vím, filozofové jako Hegel či Kant?), se zdá být docela přesná:
Dle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů odborná kniha "...prezentuje původní výsledky výzkumu, který byl uskutečněn autorem knihy nebo týmem, jehož byl autor členem. Kniha je neperiodická odborná publikace o rozsahu alespoň 50 tištěných stran vlastního textu bez obrazových, mapových apod. příloh vydaná tiskem nebo elektronicky a recenzovaná alespoň jedním obecně uznávaným recenzentem z příslušného oboru (ne však z pracoviště autorů knihy). Týká se přesně vymezeného problému určitého vědního oboru, obsahuje formulaci identifikovatelné a vědecky uznávané metodologie (explicitně formulovaná metodologická východiska i v monografiích směřujících k aplikacím a/nebo formulace nové metodologie opírající se o dosavadní teoretická bádání v dané oblasti). Formálními atributy odborné knihy jsou odkazy na literaturu v textu, seznam použité literatury, souhrn v aspoň jednom světovém jazyce, eventuálně poznámkový aparát a bibliografii pramenů... Odbornou knihou dále nejsou: metodické příručky, katalogy, normy, cestopisy, beletrie, texty divadelních her, výběrové bibliografie, výroční zprávy, proslovy, reportáže, soubory studentských soutěžních prací, turistické průvodce, komerční překlady z cizích jazyků nebo memoáry, informační materiály, popularizující monografie, biografie, autobiografie, účelově monograficky vydané závěrečné zprávy z grantů."
Zdroj ZDE
Kontroverze ohledně publikací Tomáše Halíka spíše upozorňuje na spornost celého systému polovojenského hodnocení publikací. Tento systém polovojenského hodnocení znám velmi dobře z akademického prostředí ve Velké Británii, kde se rajtuje právě na formálních rysech publikací a s vaničkou se často vylévá i dítě. Systém hodnocení publikací byl samozřejmě převzat do ČR z Británie. Přitom je samozřejmě zjevné, že zejména v humanitních "vědách" jsou "výsledky výzkumu" vždycky do značné míry subjektivní, ať je tzv. metodologický aparát a užívaný pseudovědecký metajazyk jakkoliv rozsáhlý a militantní.
Nicméně se obávám, že názorové texty, úvahy a kázání - bez ohledu na jejich obsah - čistě z formálního hlediska výše uvedené požadavky skutečně nesplňují. Otázkou samozřejmě je, zda se formální hlediska mají při hodnocení publikací vůbec uplatňovat, a zda má existovat systém, kdy škola dostává za jednotlivé uznané publikace peníze. Protože o tom, zda určitá publikace má zásadní význam, rozhodne až čas.
