PŘEČETLI JSME:

Analýza: Prezidentské volby ve vysílání ČRO

21. 11. 2013

čas čtení 11 minut

Obraz M. Zemana byl vytvářen jako silně homogenní bez větší trhliny. Takto konstruovaný obraz v zásadě neposkytuje možnost ke zpochybnění, k alternativnímu výkladu, který nachází v prezentovaných informacích jiný nebo alespoň modifikovaný obraz. Negativní nasycení obrazu bylo realizováno především odkazy na osobnostní charakteristiky, které byly interpretovány jako potenciální riziko pro prezidentský úřad. V tomto kontextu bylo poukazováno i na Zemanovu konfrontační, negativistickou a silovou kampaň. Druhý silně kritický atribut představovaly poukazy a spekulace o Zemanových vazbách na domácí a zahraniční zájmové skupiny.

V obraze byl ale přítomen i aspekt "estetický", který artikuloval Zemanovu aroganci, hulvátství a pragmatismus. A neposlední řadě i jeho chování k novinářům. Jeho voliči byli líčeni nejen jako méně vzdělaní (byť data ukazují, že měl podobně zastoupenou voličskou skupinu středoškoláků, tedy tu, která převažuje i mezi novináři).

Sympatizanti z řad umělců byli líčeni jako prodejní či zaplacení. Naopak, jako pozitiva se systematicky objevovaly odkazy na Zemanovu odbornou schopnost, politickou zkušenost, vtip a výjimečné rétorické schopnosti. Tento poslední aspekt byl ale využíván i jako nepřímý důkaz jeho manipulativních schopností.

Celá analýza je k dispozici ZDE

(...)

Obraz K. Schwarzenberga byl budován podobně homogenně jako Zemanův, ale s obráceným poměrem kladných a záporných charakteristik, jak ostatně ukázala kvantitativní analýza. Klíčové hodnotové atributy připisované Schwarzenbergovu obrazu, představovaly jeho osobnostní a morální kvality, které jako celek tvořily model dokonalosti. Zde se již nejednalo o artikulaci implicitního hodnocení, ale o explicitní výčet "katalogových" pozitivních vlastností (čestnost, slušnost, skromnost, pobožnost, vtipnost, roztomilá popletenost, zahrnující i nevinné klimbání ve sněmovně).

K. Schwarzenberg byl v tomto kontextu vykreslován jako následovník V. Havla, člověk podobný historickým osobnostem jako byli Komenský nebo Masaryk. A navíc podporovaný umělci z vlastního přesvědčení, ne kvůli penězům, jako u jeho soupeře. Součástí konstrukce mediálního obrazu je ale i to, co řečeno nebylo. V tomto ohledu byla především byla minimalizována informace o Schwarzenbergově předsednictví TOP09.

(...)

Další poznámka volně navazuje na předchozí bod č. 3 a současně rozvíjí zjištění, které naznačila již klastrová analýza indikující významný vliv expertních externích hlasů při nastolování výkladových rámců. Jejich váha s postupujícím vývojem kampaně sílila a dalo by se říci, že to byla jejich definice situace, která získala kontrolu nad výkladem předvolební agendy publicistické části Ozvěn dne.

Využívání externích expertních zdrojů je samozřejmě legitimní a správný postup, který by měl dávat celkovému vyznění dané agendy patřičný odstup. Bohužel, výběr ve své většině poměrně jednostranně, pravostředově zaměřených expertů a komentátorů, vytvářel homogenní výkladový rámec, který nenabízel posluchačům ČRo 1 příliš alternativ.

Není žádným tajemstvím, že levicových nebo levostředových expertů či komentátorů je v domácím kontextu výrazně méně, a lze proto pochopit, že se ne vždy podařilo jejich účast zajistit. V takové situaci by měl vyvažovat moderátor, případně kmenový komentátor. K tomu ne vždy v Ozvěnách dne docházelo. Jak ukázala i klastrová analýza, ČRo 1 předával nezřídka "kontrolu" nad vyzněním příspěvků "svým" expertům. Tedy těm, které seznal za relevantní, aby se k dané problematice vyjadřovali.

Motivem k tomuto delegování výkladu na externí "hlasy" mohl být zdánlivý pocit, že se ČRo 1 částečně vyvazuje z odpovědnosti. Fakticky ale tento postup znamenal spíše alibistické stažení se z pozice dominantního interpreta. Je zřejmé, že žádná dělba odpovědnosti v tomto smyslu neexistuje. Odpovědnost za obsah nese redakce.

Skutečnost, že analýza promluv novinářů pracujících pro ČRo ukazuje v drtivé většině nehodnotící a nestranný tón, nemůže zastřít fakt, že "definici situace" měli pod kontrolou spíše oslovení pravicoví či pravostředoví experti, včetně externích hlasů novinářů. Tuto kontrolu jim ale poskytl ČRo 1.

Jedním z projevů tohoto jednostranného definování situace bylo pozvání experta či novináře, který artikuluje pouze jednu perspektivu. Například Ozvěny dne vysílané 9.1. 2013 pozvaly do vysílání komentátora HN; jeho liberálně pravicové vidění nemohlo vést k jinému vyznění příspěvku než k implicitní podpoře K. Schwarzenberga, která ovšem nebyla korigována polaritním postojem druhého hosta nebo moderátora:

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

Kdybychom se tedy drželi nějakých ideologických kritérií, pokud ještě platí v tuzemské politice, dá se rozdělit, že ta podpora, umělecká podpora je jaksi nalevo i napravo, že tam je nějaké rovnítko, že to je vyvážené na obou stranách?

Petr FISCHER, komentátor Hospodářských novin

Myslím, že úplně ne, tady existuje taková skupina "umělců", kteří jsou schopni podpořit kohokoliv za peníze, zahrajou sociální demokracii, ODS, nebo jakémukoliv kandidátovi. A pak jsou umělci, kteří jsou, řekněme, ideově přesvědčeni, jsou to lidé, kteří, kteří prostě chtějí podpořit někoho, protože ho buď mají rádi nebo jsou přesvědčeni o tom, že to kandidát dobrý je a pak tedy zahrají zadarmo. A takových lidí je tady na jedné strany, myslím, že je jasné, na které, je to vesměs takový ten proud, který navazuje, řekněme, na tradici Václava Havla a podporuje lidi, kteří jsou mu blízcí. A tak myslím, že mezi lidmi v /nesrozumitelné/ tudy, ať už jsou to hudebníci nebo malíři, výtvarníci, tak takových lidí je nejvíc.

--

Jde o implicitní, nepřímé hodnocení kampaně M. Zemana, postavené na apriorním soudu, že všichni jeho podporovatelé z řad umělců jsou prodejní. Současně stejně implicitně favorizuje Schwarzenbergovu kampaň, jehož stoupenci sledují ideály. Dalo by se říci, že jde fakticky o artikulaci názoru oné "kulturní fronty", o které Petr Fischer nezávisle referoval. Klíčový motiv zdůrazňující pravděpodobnost Zemanova stylu vládnutí se objevoval v řadě politologických a komentátorských variací, a to jak v podobě explicitních hodnocení (méně často):

A/ Petr NOVÁČEK, komentátor

Kdybych to řekl nějak jednoduše, tak Karel Schwarzenberg nabízí slušný stát, čímž myslím jiný stát než dosud, jinak se prezentující v mezinárodní politice, politiku vnitřní, vlídnější, konsensus místo konfrontací a tak dále...

--

Tak v podobě hodnocení implicitních, která nebyla korigována či doplněna jinou perspektivou. Například v Ozvěnách dne vysílaných 10.1. v 18:10:

B/ Vladimír KROC, moderátor

Co nám říká vlastně způsob kampaně o příštím prezidentovi, ať ten či ta, abych se také vyjádřil, bude mít třeba tendenci posilovat postavení hlavy státu, z té kampaně by to možná mohlo takto vyplývat, co myslíte?

Bohumil DOLEŽAL, politolog

No, já si osobně myslím, že to záleží na tom, jak který, a protože nikoho nesmím jmenovat, tak nemůžu jmenovat toho, který tu tendenci určitě mít bude, řekl bych, ale taky záleží na tom, jaká je pozice toho kandidáta, kandidát, který za sebou nemá výraznou zformovanou politickou podporu...

Petr HARTMAN, komentátor Českého rozhlasu 6

Tak já si myslím, že se to promítne v tom, že prezident bude moci vykazovat silnější mandát, protože bude zvolen přímo občany. A pak bude záležet na té osobnosti toho prezidenta, jak s tímto mandátem bude nakládat. Zda spíše přispěje k tomu, aby ta česká politika lépe fungovala, nebo zda bude, když to řeknu trochu /nesrozumitelné/ příměrem, tím pískem, který bude v tom soukolí a bude ho brzdit a možná také nechci malovat čert na zeď, kdyby to byla nějaká velmi vyhraněná osobnost, tak by se to soukolí mohlo zadrhnout.

Tomáš LEBEDA , sociolog, docent, Univerzita Palackého v Olomouci

...Ale zadruhé, a to se mi jeví jako právě nešťastný důsledek takto vedené kampaně, pokud se Miloš Zeman prezidentem stane, tak to znamená ale, že touto kampaní on poměrně zásadně rozdělí tu společnost. A velmi těžko pak bude, bude vystupovat v pozici prezidenta, který bude mít důvěru co nejširší části veřejnosti. Protože takováto velmi silně konfrontační kampaň, která skutečně tu společnost rozdělí, tak může mít pak silné důsledky pro prezidentství takového to kandidáta, pokud bude zvolen.

--

Někdy snaha zakrývat sympatie ke K. Schwarzenbergovi značně deformovala projev komentátora, zvláště když se pokoušel eristicky tento postoj zakrýt. Výsledkem pak byly nepříliš logické závěry, ze kterých ale implicitně vyplývalo -- "i když byl Zeman lepší, Karel je náš".

Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin

...tak Miloš Zeman ovládl prostor, hovořil déle, byl vtipnější, byl pohotovější, ale na druhou stranu ta jeho rétorická schopnost, ve které asi nemá v české politice konkurenci, se jakoby u Karla Schwarzenberga tříštila jako mořský příboj o takovou solidně zakotvenou a klidnou skálu, takže myslím, ano, kvantitativně Miloš Zeman vyhrál, ale myslím, že ten výsledek je víceméně nerozhodný...

(...)

I když má glosa jako žánr bohatou historii i v rozhlasovém vysílání, je využívána málo. Zařazení speciálního pořadu glosujícího prezidentské volby proto považujeme za správný počin, který měl jistě obohatit názorové spektrum, které ČRo 1 svým posluchačům nabízí. Protože se ale tento žánr málo pěstuje, není k dispozici dost kvalitních glosátorů. ČRo 1 musel proto řešit otázku, zda pořad pokryje z vlastních zdrojů nebo si najme externího autora. Jeho volbou, respektive jeho glosami se budeme zabývat.

Naším cílem ani úkolem není hodnotit kvalitu prezentovaných glos z hlediska jejich estetické, analytické či stylistické úrovně. Otázka vyplývající ze zadání analýzy je mnohem složitější. Jak ve svém celku rámovalo 25 odvysílaných glos předvolební vysílání ČRo 1. Do značné míry tak zde hodnotíme primárně rozhodnutí a volbu daného glosátora. J. Šídlo je zkušený novinář střední generace s dlouhodobou praxí v tištěných i elektronických médiích (ČT). Potud byla jeho volba nezpochybnitelná.

Druhý aspekt dané volby již tak jednoznačně nevyznívá. Kdo zná práci J. Šídla, ví, že je postavena na autenticitě hodnotově jasně profilovaného pravicového komentátora. Ta se ale může obtížně projevit při zadání typu: ani pravicové, ani levicové, hodně středu, ale zas ne moc.

(...)

Dle našeho názoru by bylo vhodnější oslovit dva či tři novináře (publicisty, literáty), kteří by v rozhlasovém prime time uplatili dvě či tři perspektivy (pravicovou, levicovou, případně středovou). Služba veřejnosti by byla naplněna mnohem lépe než formou místy neautentického a křečovitého slalomu mezi (ne)vhodnými tématy v prvním volebním kole a jednoznačně protizemanovským postupem v kole druhém.

0
Vytisknout
9001

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2013