Velké schizma: Rychlá věda, brutální politika

7. 5. 2021

čas čtení 3 minuty
Politici by udělali dobře, kdyby přijali ducha experimentu, který již dlouho prospívá vědcům, napsal Moisés Naím.


Vědci nikdy neměli pochybnosti, že získají vakcínu proti COVIDu-19. A měli pravdu. Nicméně jen nemnozí předpovídali, že vakcína bude k dispozici tak brzy. Historie naznačovala, že by mělo trvat roky, než ji bude možno vyvinout a vyrobit ve velkém množství. Přesto vědci, kteří začali s výzkumem v lednu 2020, byli brzy připraveni ke 3. fázi klinických testů hodnotících její účinnost. Typicky trvá léta, než je nějaký přípravek nebo lék připraven k fázi 3. V tomto případě to trvalo šest měsíců.

Správně předpovědět výsledek, ale přecenit, jak dlouho věc potrvá, se stalo běžným. Viděli jsme to u klimatické změny, digitální revoluce a genetického inženýrství. V těchto třech případech experti přesně předpokládali charakter změn, ale nikoli mimořádnou rychlost, s níž se odehrají.

Lidstvo definují vědecké objevy a technologické inovace. A víme, že nové technologie mají sklon nést sebou nepředvídané důsledky pro společnost, ekonomiku a politiku. A samozřejmě pro vlády, které jsou běžně zpožděné v adaptaci a reakci na podmínky vytvořené technologickými změnami.

To co se stalo s anticovidovou vakcínou je výmluvným příkladem nebezpečné diskontinuity mezi technologií a politikou. Zatímco vědecké úsilí vytvořit vakcínu mělo globální charakter, reakce vlád byly lokální. Ačkoliv laboratoře v různých zemích sdílely data a expertízu, důležité vlády, jako čínská, je skrývaly nebo dezinterpretovaly. Vědci ukázali vizi, flexibilitu a rychlost; vlády byly krátkozraké, rigidní a pomalé.

Normy, pravidla a hodnoty, jimiž se řídí politici, jsou samozřejmě velmi odlišné od těch, které dodržují vědci. Zatímco pro vědce je klíčová zásluhovost, politici prioritizují loajalitu spolupracovníků a tolerují jejich neschopnost. Vědecká rozhodnutí musejí být založena na důkazech, zatímco tradiční politici silně závisejí na předchozích zkušenostech, na historkách a intuici. Zatímco vědecký výzkum usiluje o změnu dosaženou vytvořením nového vědění, politika má sklon privilegovat myšlenky a způsoby jednání, které jsou pohodlné a dobře známé - ačkoliv ve svých projevech se všichni politici prezentují jako činitelé změny. A nakonec, vědecká metoda je založena na rozumu a empirickém ověřování tvrzení, jejichž platnost může být ověřena a opětovně předvedena druhými. Na druhé straně v politice převažují osobní vášně a přesvědčení, nemluvě o náboženských předsudcích a v některých případech víře a magii.

Vše výše řečené ovšem neznamená, že někteří vědci nejsou ovlivňováni vášněmi, zájmy a předsudky, nebo že politici nikdy neprosazují zásluhovost, racionalismus a změnu. Ale to co odhaluje tento kontrast jsou některé zdroje oddělní vědy od politiky.

Zaostalost politiky se brutálně projevuje ve stagnaci vlád, v jejich systematické dysfunkčnosti a zejména v propastné kvalitě rozhodovacích procesů ve věci veřejného zájmu. Politici by dobře udělali, kdyby přijali ducha experimentu, kterým se vždy vyznačovala věda. To, spolu s otevřeností novým myšlenkám, chladným hodnocením důkazů a síly empirické reality by mohlo začít obnovu důvěryhodnosti demokracií tváří v tvář mnohačetným krizím, jež je ohrožují.

Přemostění propasti mezi rozkvétající vědou a brutální politikou není nic snadného. Je to však také imperativ.

Zdroj ve španělštině: ZDE

1
Vytisknout
7272

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2021