Německo "není připraveno na strategickou simultaneitu"

11. 6. 2021

čas čtení 4 minuty
Krize zahrnující Čínu a Rusko současně může se slušnou pravděpodobností vypuknout už příští rok. Nicméně němečtí politikové zápasící o následnictví po Merkelové na ni nepředkládají žádné odpovědi. A co je ještě horší, dokonce si ani nepřipouštějí potřebu dlouhodobé strategie, upozorňuje Stefanie Babstová.

Píše se 5. květen 2022. Svět znovu stojí na pokraji chaosu. Dva měsíce uplynuly od masivního kybernetického útoku na ústředí firmy Taiwan Semiconductor Manufacturing Company (TSMC), který zastavil výrobu. Globální dodavatelské řetězce polovodičů se nacházejí na pokraji zhroucení, všechny sektory německé ekonomiky tím trpí. Výrobci chytrých telefonů, routerů, vozidel i ledniček byli zasaženi poklesem výroby a omezením dodávek. Ceny letí vzhůru. Ztráty ve výrobě tchaj-wanského giganta jsou zvlášť těžké pro průmysl. Ředitelé hlavních německých automobilek a elektronických společností peskují úřad kancléře, aby "něco udělal".

Ve Washingtonu Kongres obviňuje Čínu ze zorganizování kyberútoku na TSMC ve snaze vynutit si sjednocení ostrova s pevninskou Čínou. Peking podezření rozhořčeně odmítá a upozorňuje na "ilegální přítomnost" západních námořních sil v Tchaj-wanském průlivu. Pokud nebudou ihned staženy, čínské pobřežní stráži nezbude než uskutečnit své právo na sebeobranu. Součástí západního námořního cvičení je německá fregata.

Současně s tím vzniká nebezpečná situace na východní hranici Polska. Po neočekávaném úmrtí běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka začala Moskva hromadit tisíce vojáků podél hranice s Polskem a Litvou. V západním vojenském okruhu a kaliningradské exklávě bylo rozmístěno těžké vybavení. Prezident Putin ospravedlňuje hromadění vojenských sil tvrzením, že Bělorusko je ohroženo Západem podporovanou "barevnou revolucí". Vlády ve Varšavě, Tallinnu, Vilniusu a Rize jsou mimořádně znepokojeny sílící ruskou vojenskou přítomností na svých hranicích. Obávají se, že se Moskva chystá vpadnout do Suwalské průrvy oddělující baltské státy o zbytku teritoria NATO. Spojenci na východním křídle mají v úmyslu na mimořádném zasedání Severoatlantické rady formálně navrhnout aktivaci čl. 5 o kolektivní obraně.

Jak by na takovou situaci reagovala nově zvolená koaliční vláda v Berlíně? Souhlasila by s aktivací čl. 5 o společné obraně a výrazně posílila německý kontingent v Litvě? Jaké politické možnosti by měla ve věci politického tlaku na Čínu, aby předešla potenciální vojenské eskalaci v Tchaj-wanském průlivu a omezila ekonomické důsledky nedostatku mikročipů? Jaká očekávání by měl Berlín předpokládat na straně partnerů v EU a NATO?

Takový myšlenkový experiment může být extrémně vhodný, pokud jde o ujasnění perspektivy zahrnující dvě největší kontinentální mocnosti světa, jejich národní cíle a kapacity. Hodnotí budoucí německé vedení dlouhodobé globální aspirace Ruska a Číny realisticky? Vědí němečtí kandidáti, že poprvé od konce studené války se musejí západní demokracie vyrovnávat se dvěma vážnými strategickými soupeři místo jediného?

S tím spojené strategické výzvy nelze srovnávat s jinými strategickými hrozbami jako terorismus nebo nestabilita na vnějších evropských hranicích. Čína i Rusko se považují za fundamentální oponenty západního liberálně demokratického řádu. Čína oficiálně vyhlásila, že má během dvou dekád v úmyslu předhonit USA v klíčových kategoriích státní moci. Její státní ekonomika a schopnosti technologicky inovovat se již začaly v některých oblastech přibližovat paritě s USA. V dohledné budoucnosti může rostoucí vojenský potenciál Číny ohrozit americké postavení supervelmoci. Fakt, že jedním z hlavních úkolů Čínské lidové osvobozenecké armády je chránit národní ekonomické zájmy v zahraničí, včetně Evropy, by měl německé politiky vyburcovat z dogmatického spánku.

Ve srovnání s tím Putinovo Rusko nedisponuje srovnatelnými schopnostmi projekce tvrdé a měkké moci za účelem prosazování svých národních cílů. Avšak za poslední dekádu s podporou svých modernizovaných konvenčních sil, jaderného arzenálu a schopnosti využít energetickou závislost Evropy Moskva posunula strategickou rovnováhu v Evropě ve svůj prospěch. Z pohledu Kremlu se kalibrované použití hybridních metod destabilizace západních sousedů ukázalo být efektivní, zatímco zůstalo pod hranicí přímého vojenského střetu.

Úzká koordinace strategických zájmů Ruska a Číny bude patrně napříště spíše pravidlem než výjimkou. To přinese mnohostranné důsledky pro stabilitu mezinárodního řádu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
6865

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2021