7. 7. 2021 / Karel Dolejší
Šest set šest let poté, co nám zlá EU upálila mistra Jana Husa, čelíme další epochální krizi. Podruhé ve své historii bude ČR vykonávat rotující funkci předsednické země Evropské unie - a přitom doteď nemá tak říkajíc ani šajna, co by během zmíněného mimořádně důležitého období měla vlastně prosazovat.
Člověk by si naivně myslel, že se některé možné priority českého předsednictví nabízejí v zásadě samy od sebe. Například důraz na obnovu vztahů s Bidenovými Spojenými státy poté, co se Trump čtyři roky snažil jít cíleně proti unii - nebo předání specifických českých zkušeností s dlouhodobě nadstandardní vstřícností vůči Ruské federaci. Ve spolupráci s Polskem, Rumunskem a baltskými státy by bylo namístě otevřít téma důraznějšího a tvrdšího přístupu vůči Rusku. A nahradit jím "politiku permanentní otevřenosti dialogu", která EU přinesla jen ponižování komisaře Borella v Moskvě a prohloubené pohrdání ze strany Kremlu, který je nadále plně rozhodnut unii obcházet politikou "výhradně dvoustranných vztahů mezi národními státy".
A některé v současnosti "typicky české" předměty veřejné debaty se zase naopak za priority předsednictví pochopitelně ani dost málo nenabízejí.
Jenže privatizovaná zahraniční politika ČR vlečená prioritou "dojení dotací", zájmy nejrůznějších lobbistických uskupení a zahraničních "sponzorů" jednotlivých vládních politiků už nedokáže adekvátně formulovat ani "národní zájmy", natožpak zájmy širšího společenství evropských států.
Za jinak stejných okolností to tedy vypadá, že "české předsednictví" přinese pouze byrokratického autopilota, který rutinně zajistí pokračovaní již rozběhlých unijních procesů - ale naprosto ničím novým je nedokáže obohatit.
Nepochybně nakonec dojde na nějaká více či méně líbivá hesla, která se již do dvou měsíců pokusí prodat nulovou přípravu předsednictví jako mimořádný mezinárodní úspěch Babišovy vlády.
Smutným faktem ovšem je, že samotná dosluhující vláda se kvůli premiérovu střetu zájmů v rámci v EU nachází v tak zoufalé izolaci, že kromě Orbánova Maďarska těžko nalezne nějaké další spojence prakticky v jakékoliv otázce.
Jedinou nadějí na případnou nápravu na poslední chvíli by tak byla podzimní výměna vlády - s minimálním odstupem následovaná i výměnou Hradem protlačené persony pověřené přípravou druhého českého předsednictví.
V opačném případě lze konstatovat, že zatímco Topolánkova vláda kdysi slibovala to unii "osladit", Babišova jí to doslova "vytmaví".
Neudělá vůbec nic pro překonání libovolného z mrtvých bodů, na nichž dnes EU ulpívá - včetně toho, který potenciálně slibuje největší mezinárodní podporu.
Výměny nefungující unijní "východní" politiky za výrazně zásadovější kurz, který by kromě účinné prevence ruského státního terorismu v Evropě musel obsahovat i celounijní opatření proti kremelským nákupům politiků jednotlivých evropských zemí.
Diskuse