Nová vládní koalice brutálně zrušila svůj předvolební ekologický program

26. 11. 2021

čas čtení 13 minut


Bohumil Kartous:

Současná vláda, respektive budoucí vláda, ta vláda, která přijde po vládě Andreje Babiše, už krystalizuje své vládní prohlášení a ukazuje se, že v oblasti ekologie a zejména v oblasti energetiky má jasno. Pane Piňosi, dobrý den. My bychom se dnes měli bavit právě o tom,  jaká se dá předpokládat, že bude energetická koncepce a jaký pohled má budoucí vláda na ekologická témata Vy jako dlouholetý lídr v oblasti environmentalistiky na to jistě máte už nějaký částečně ucelený názor?

 

Jan Piňos:

Vládní koalice zveřejnila koaliční smlouvu a tu koaliční smlouvu tradičně kvalitně rozebral Zelený kruh a Hnutí duha a ukazuje se v ní, že došlo k podstatnému ústupu od slibů,  které mělo pět stran vládní koalice ve svých volebních programech.

Ekologické organizace hodnotily čtrnáct témat. Od ochrany přírody až po energetiku, od odpadů až po zapojování občanů a po kontroverzní stavební zákon. Jen ve čtyřech z těch témat jsou dodrženy  sliby obou koalic z předvolebních programů a  naopak ve čtyřech programech dokonce nebyly dodrženy sliby ani jedné z koalic.A v šesti případech došlo k tomu, že sliby té ekologicky progresivnější koalice, tedy pirátů a STAN, byly sníženy což si vykládám jednoznačně jako vliv ODS, dominantní a tradičně protiekologické strany. Ale že nebyly dokonce ve čtyřech případech dodrženy ani samotné závazky SPOLU, která hraje dominantní pozici, to je opravdu nevysvětlitelné a mluvím o tom teď zejména proto, protože ta část, kde došlo  k největšímu snížení těch předvolebních závazků, tak to je právě energetika. Jak u uhlí, kde to, co je v koaliční smlouvě, je prakticky totéž, co měla Babišova vláda. Říká se tam  úplně vážně, že konec uhlí by bylo dobré mít před rokem 2038, ale to je naprosto nedostatečný závazek a je tam naprosto nepokrytá oblast úspor, energie a efektivity.

A za třetí, a to je vlastně nejhorší část ze všech těch čtrnácti témat, které ekologické organizace hodnotily, a to je právě jaderná energie. Tam slibovali piráti a starostové, že zváží ještě ekonomiku nějakou zevrubnou analýzou, jestli skutečně jádro za daných podmínek  je to nejlepší, a to tam vůbec v té koaliční smlouvě není. Tam je bezvýhradná podpora výstavby nového jaderného bloku, takže to je ta nejhorší z těch čtrnácti kapitol.  

Bohumil Kartous:


Čím si vysvětlujete, že navrhovaná vládní koalice popírá své předvolební programy v oblasti ekologie a zejména v oblasti energetiky a jádra? Čím si myslíte, že to je?

Jan Piňos:

Já si myslím, že v oblasti energetiky a jádra je to tím, že když se začteme do kapitoly Energetika v koaliční smlouvě, tak tam najdeme naprostou změť, chaos všech možných protichůdných slibů. Je tam na jedné straně uhlí. Není tam  závazek skončení uhlí. Jednoznačně je tam výstavba nového jaderného bloku. Jsou tam obnovitelné zdroje, jsou tam malé, modulární reaktory, jsou tam chytré domy a chytré sítě.

Je tam prostě všechno, co v energetice existuje vedle sebe, nakupené za sebe, a to nedává smysl. V takovéto změti, to je, jako kdybychom uvařili ze tří skvělých receptů jednu kaši, zamíchali to všechno dohromady a vydávali to za skvělý pokrm. To prostě dohromady je nesmysl. Buď máme moderní energetiku, decentrální, obnovitelnou, anebo máme starý koncept centrálních zdrojů a přenosů a vrací se mi to, co jsem vlastně tady říkal minule, že nepochopili politici této země, že jde o dodávku služeb, ale že oni stále stavějí na tom starém modelu výroby energie.

A proč by v tomto starém modelu měly například figurovat energetické úspory? Proč by energetici měli chtít dodávat méně energie, když by tím snížili své zisky, takže třeba to, že v této zemi úplně zmizely úspory energie jako téma snad kromě stavebnictví z veřejného prostoru, tak to si vysvětluji právě tím,  že tady stále převládá to staré paradigma.

Čím víc budeme vyrábět, tím to bude lépe. A čím víc budeme vyrábět chytrých domů, čím víc budeme vyrábět elektřiny z uhlí, z jádra, čím víc budeme rozvíjet modulární reaktory, tím na tom bude ekonomika lépe, protože tím budujeme přece, roste HDP, takže všechno dáme do jednoho kotle, zamícháme a všechno to budeme pařit zároveň. A to, že to nedává smysl, to zatím bohužel politikům této země uniká.

Bohumil Kartous:

Není to třeba prozaičtější? Nejsou to pouze zájmy těch, kteří v tom současném centrálně postaveném energetickém modelu  mají svoje zisky?

Jan Piňos:

Určitě je to tím, to je ta pravá příčina. Energetická transformace nebo změna paradigmatu, to je nějaký odborně vzletný termín, kterým se to celé popisuje. Právě ten přechod od energetiky založené na výrobě nějakých kvant energie, ať elektrické nebo tepelné. K tomu konceptu dodáváme služby. Ale určitě ten důvod, proč se to neděje, souvisí jednak s tím, co jste říkal, že určité kruhy průmyslové a politické, a nejenom u nás, na celém světě, mají z toho zisky a zároveň je v tom nějaká obrovská setrvačnost myšlení. A ta si myslím, že hraje roli specificky u nás v té  uzavřené české kotlince, že my se tak neradi díváme do světa a jsme takoví chytrolíni.  A to je myslím si jeden z důvodů, proč se tak slepě stále držíme jaderné energie navzdory faktům ze světa, které nedávno jasně doložila poslední zpráva o stavu jaderné energie ve světě.

Bohumil Kartous:

Je pravděpodobné, že v českém prostředí je  jednodušší přesvědčit i nemalou část společnosti o tom, že budoucností produkce energie jsou nejenom obnovitelné zdroje, ale že součástí toho je jaderná energie, a respektive, že jaderná energie je obnovitelným zdrojem. Tak k tomu vidím, že směřuje snaha o to, aby byla jaderná energie takto uznána. A pojďme se dotknout toho nejaktuálnějšího. To je právě dostavba jaderné elektrárny a rozhodnutí o tom, že i další vláda v tomhle bude pokračovat. A jak to vnímáte z hlediska udržitelnosti vývoje nebo výroby energie v kontrastu s tím, že hlavním argumentem je udržení určité kapacity, protože od toho se odvíjí potřeba výstavby nových bloků?

Jan Piňos:

Pokud bychom postavili jeden jaderný blok za nějakých dvacet let od teď, tak to neřeší ani klimatickou krizi, protože tu  potřebujeme řešit daleko dřív. Závazky jsou jednoznačné do roku 2030, pokud se nezačne v oblasti klimatu okamžitě s razantními kroky, tak nemá smysl se bavit o studiích a scénářích pro rok 2050. Musíme začít dělat něco teď a v tomto smyslu nehraje jaderná energie, žádný podíl ani v České republice, ani ve světě, protože výstavba je příliš složitá, politicky i ekonomicky nákladná.

Takže v tomto smyslu jaderná energetika řešením není. A co se týče České republiky, tak kdybychom postavili jeden blok, dá to přibližně deset procent české výroby a spotřeby elektřiny, takže i z  hlediska ryze velikosti toho zdroje to nedává smysl. Pokud odstavíme uhelné elektrárny, které produkují dneska kolem 40%, pokud je odstavíme do roku 2030, a to bychom měli,  tak tu kapacitu nemůžeme nahradit novým jaderným zdrojem, protože je to absolutně časově realistické. A to nemluvím o financích, o tom jsem se zmiňoval v minulém rozhovoru, že jaderná energie i v současné době turbulencí cen energie je stále tím zdaleka nejdražším způsobem, jak ohřívat vodu a honit ji na turbínu.  

Bohumil Kartous:

Vy jste mluvil i o  ekonomických kalkulacích, což si myslím, že je téma, na které by česká společnost mohla slyšet při svém řekněme tomu pragmatickém a hospodářsky orientovaném přístupu k vývoji a rozvoji do budoucnosti. A existuje minimálně erudovaný názor Luďka Niedermayera, současného europoslance, který se staví skepticky právě k ekonomice jaderné energetiky. Existují nějaké další propracovanější studie, které dokazují to, co říkáte, tedy že jaderná energie je ekonomicky nevýhodná ve srovnání s dalšími možnými zdroji?

Jan Piňos:

Existuje těch studií celá řada, ale já myslím, že to nejdůležitější, o co se můžeme opřít, je realita, je praxe. Já úplně nejsem příznivcem toho směru, kdy  jedna skupina vytahuje nějaké studie a druhá skupina vytahuje protistudie a takhle se mlátí po hlavách a laici nebo vlastně nikdo kromě těch největších odborníků tomu nerozumí a výsledkem je jenom frustrace, co vlastně platí a který zdroj je ten správnější.

Myslím, že mnohem důležitější je opírat se o to, co existuje, a v  této oblasti je to jasně vidět, že pokud  jaderná velmoc Francie není schopna na svém vlastním území svou vlastní firmou, svými vlastními dodavateli postavit za 15 let nový jaderný reaktor, tak nedávný výrok prezidenta Macrona, že si budou stavět další jaderné zdroje, je úsměvný.

Je rozestavěná elektrárna ve Finsku také přibližně 15 let toutéž firmou a výsledek je stejný. Došlo ke zdražení oproti projektům těchhle staveb dvakrát  až čtyřikrát. Délka výstavby se prodloužila třikrát až čtyřikrát oproti projektům. A to je realita. Takže myslím, že tohle je důležitější než jakékoliv studie.

Jinak poslední studie nejpodrobnější o bezuhlíkové České republice, tu nedávno zveřejnily dvě organizace, ekologické hnutí Duha a Greenpeace. Samozřejmě si ji nenapsali sami, ale použili k tomu podklady z australské univerzity a z německého thinktanku a ta studie obsáhle modeluje, jaká by mohla být bezuhlíková Česká republika bez jaderné energie. Samozřejmě to znamená velké nasazení obnovitelných zdrojů, ale především to znamená, že musíme začít tu změnu dělat teď hned.

Bohumil Kartous:

A já když mluvím s lidmi, kteří prosazují ten energetický mix za přítomnosti jaderného zdroje, tak velmi často, nebo vlastně primární argument, je právě kapacita, kterou potřebujeme zachovat a zvýšit. Vy na jedné straně mluvíte o tom, že kapacitně nejsme schopni prostřednictvím jádra dosáhnout těch výsledků právě kvůli tomu, že ta výstavba dalších bloků bude zdlouhavá a náročná. Nejsme schopni tím vykrýt ten deficit, který vznikne odstavením tepelných elektráren, a zároveň poukazujete na to, že to není otázka jenom zvyšování kapacit, ale jejich úspor. Dokázal byste i tady poukázat na konkrétní příklady toho, jak je to jinde? To, co už se podařilo realizovat? To, co se podařilo aplikovat v praxi?

Jan Piňos:

Nemám po ruce čísla ze zahraničí o tom, jak dosáhli své větší efektivity ekonomiky, ale Česká republika stále spotřebovává jednotku HDP 1,6 krát, pokud se nepletu. Aktuálně více energie než v zahraničí, takže bezpochyby to jde. Tohle je reálné číslo a samozřejmě největší potenciál úspor je stále ve stavebnictví. Tam je to jednoznačné,  ale i v  průmyslu, a problém je, že průmysl nezačal za třicet let na tom vůbec pracovat. Na nedávném klimatickém semináři v  Senátu zazněla slova ze strany zástupců průmyslu, výsměšná slova o tom, jak si představujeme úspory v průmyslu, když vlastně vůbec nevíme, jak to dělat. Ale to je chyba těch lidí, kteří to brzdí, konkrétně Vladimíra Dlouhého, který byl ministrem průmyslu a měl na tom už tehdy v devadesátých  letech začít pracovat. Ten je dnes prezidentem Hospodářské komory a po třiceti letech říká, že průmysl nemůže šetřit energií, protože se neví jak. Tak tohle je ta chyba.

Bohumil Kartous:

No to je dobrá otázka. V tomhle případě spíše řečnická. Vladimíra Dlouhého tady nemáme a myslím si, že jeho názory jsou vcelku zřejmé. Pane Piňosi, já vám pro dnešek děkuji za rozhovor. K tomuto tématu se budeme vracet průběžně, protože nás bude pravděpodobně i s  novou vládou provázet, Děkuji vám a děkuji vám diváci Rozhovorů Britských listů za pozornost a těším se zase příště.


Jan Piňos:

Taky děkuju za pozvání. Na shledanou.

 

0
Vytisknout
11949

Diskuse

Obsah vydání | 7. 1. 2022