Írán sází na Čínu jako na novou supervelmoc

7. 12. 2021

čas čtení 5 minut

Nedávné kolo jednání ve Vídni mezi Íránem, Německem a čtyřmi členy Rady bezpečnosti OSN, kteří jsou stále členy dohody o íránském jaderném programu z roku 2015 (JCPOA), nedopadlo dobře, ačkoli jsou plánovány další schůzky. Jedním z důvodů je, že Írán vnímá své vztahy s Čínou jako pojistku pro případ, že Bidenova administrativa nebude jednat v dobré víře, píše Juan Cole

Někdy v tomto desetiletí bude čínská ekonomika větší než ekonomika Spojených států. Peking rozšiřuje své jaderné a balistické raketové kapacity a zahájil výstavbu flotily letadlových lodí. Má dvě a brzy přidá třetí. Čínský ambiciózní projekt "Pásmo a cesta" usiluje o vybudování celoasijské dopravní a průmyslové infrastruktury, která by z Číny učinila slunce, kolem něhož obíhají asijské země. Peking má zájem získat Írán s jeho obrovskými zásobami ropy a zemního plynu jako svého klienta.

Signatáři JCPOA včetně Číny působí jako prostředníci mezi Íránem a USA. Írán žádá, aby Spojené státy upustily od finančního a obchodního embarga na íránskou ekonomiku, které Trump uvalil v roce 2018, přestože Írán svědomitě dodržoval své závazky vyplývající z dohody z roku 2015. Ve skutečnosti Írán pokračoval v dodržování této linie až do roku 2019, přestože za zakonzervování 80 % svého civilního programu obohacování uranu nezískal téměř nic, pokud jde o zmírnění sankcí. Teheránský vyjednavač Alí Bákherí tvrdí, že Írán své civilní aktivity v oblasti obohacování uranu neomezí, pokud USA nejprve sankce nezruší.

Bidenova administrativa přišla s úmyslem udělat právě to. Stálý politický establishment, Blob ve Washingtonu se však upnul na Trumpovo finanční a hospodářské embargo vůči Íránu a doufal, že ho využije k vytlačení Íránu ze Sýrie a Iráku. Není důvod se domnívat, že by Teherán mohla od jeho zahraničněpolitických cílů odradit americká blokáda, která by byla válečným aktem, kdyby byla prováděna dělovými čluny, a nikoliv hrozbami ministerstva financí o pokutách pro třetí strany investující v Íránu a obchodující s ním. Biden z jakéhokoli důvodu nezmění Trumpovu politiku, která dusí íránskou ekonomiku, jako pobídku pro Írán, aby se vrátil k podmínkám dohody z roku 2015.

Bidenovu postoji v této věci nerozumím. Pokud by USA zrušily dodatečnou a pravděpodobně nezákonnou Trumpovu blokádu a Írán by na oplátku neomezil obohacování uranu pro civilní účely, pak by blokáda mohla být prostě znovu zavedena. Trumpovi trvalo jen půl roku, než ji plně zavedl, částečně tím, že v září 2018 označil íránskou centrální banku za teroristický subjekt. Nikdo nemůže s Íránem obchodovat ani v jeho vlastní měně, aniž by riskoval hněv amerického ministerstva financí.

Ačkoli americké ministerstvo zahraničí a americký tisk charakterizují postoj Íránu jako obstrukční, to, co požaduje, je Teherán naprosto rozumné. USA nikdy Íránu po roce 2015 neposkytly výrazné úlevy od sankcí a ponechaly v platnosti sankce třetích stran, které bránily francouzským společnostem, jako jsou Total a Peugot, v investicích v Íránu. Trump pak Íránu utáhl šrouby tvrději, než to kdy udělala jedna země druhé v době míru.

Existuje několik důvodů, proč Írán neustupuje.

Zaprvé, současná krajně pravicová vláda je ideologicky oddaná íránské výjimečnosti a rétorice, že se postaví imperialismu. Pokud prezident Raísí omezí obohacování uranu bez jakýchkoli ústupků ze strany USA, bude to vypadat, jako by se klaněl na oltáři Velkého Satana.

Pro prezidenta Raísího by nebylo nemožné postavit se v této otázce národní hrdosti tvrdé linii ajatolláhů, ale šel by proti své vlastní základně a potřeboval by ochranu duchovního vůdce Alího Chameneího.

Za druhé, Raísího vláda věří, že má záložní plán. Pokud Spojené státy neukončí blokádu a pokud se Evropané nevzepřou USA a nebudou investovat do Íránu a obchodovat s ním, pak se Teherán zcela vzdá severoatlantického světa a všechny své naděje vloží do Číny.

Írán byl do Šanghajské organizace pro spolupráci přijat v září. Tato organizace je společným projektem Ruska a Číny a sdružuje středoasijské země do obchodní organizace.

Čína drží íránské ropné hospodářství nad vodou, protože údajně denně pašuje do jižní Číny stovky tisíc barelů ropy na zamaskovaných tankerech s vypnutými transpondéry, aby zásobovala malé soukromé rafinerie, které obchodují pouze s čínským trhem. Americké ministerstvo financí nemůže snadno zakročit proti těm místním čínským společnostem, které neobchodují s Íránem v dolarech.

Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se Spojené státy staly jedinou supervelmocí. Francouzi pro ně dokonce vymysleli termín "hypervelmoc" (nešlo o kompliment). Právě postavení jediné supervelmoci umožnilo USA zahájit válku proti Iráku a jeho následnou okupaci. V osmdesátých letech by jakýkoli podobný krok zablokoval Sovětský svaz. V roce 2003 mohly Ruská federace a komunistická Čína pouze šoupat nohama. Být jedinou supervelmocí nebylo pro USA dobré, protože to umožnilo dvě desetiletí vojenského avanturismu, který zemi přivedl na mizinu. Írán sází na to, že USA zažívají své poslední dny jako jediná supervelmoc.

Írán sází na Čínu.

 

Celý článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5029

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2021