Co by Finsko mohlo přinést NATO?

13. 5. 2022

čas čtení 17 minut
Finsko se nedostává často do titulků mezinárodního zpravodajství. Když se tak stane, je to obvykle kvůli světově proslulému vzdělávacímu systému země nebo kvůli tomu, že bylo znovu označeno za nejšťastnější zemi na světě. Ještě vzácnější jsou mezinárodní diskuse o finských bezpečnostních otázkách. To se změnilo, když Rusko (znovu) napadlo Ukrajinu a bezpečnostní prostředí Evropy se přes noc proměnilo, upozorňují Heljä Ossaová a Tommi Koivula.

Najednou je Finsko a jeho případné členství v NATO žhavým tématem po celém světě. Finsko se pravděpodobně rozhodne, zda požádá o členství v NATO 12. května, a mnozí se pochopitelně ptají, jaký by to byl spojenec. Nabízíme některé odpovědi pohledem na stav finské bezpečnostní a obranné politiky, ozbrojených sil a postavení Helsinek ve světě.

Finsko vždy zastávalo pragmatický, praktický přístup k národní obraně. Když studená válka skončila, většina evropských zemí přesunula svou pozornost na expediční operace, snížila své výdaje na obranu a vyvinula menší, ale vysoce profesionální a specializované vojenské síly. Finsko zvolilo jinou cestu – v neposlední řadě kvůli své 1 300 km dlouhé hranici s Ruskem. Helsinky si udržely silnou pozici v národní obraně, jejíž základními kameny jsou branná povinnost a velká, dobře vycvičená záloha. Relativně levný systém odvodů a disponování velkou zálohou namísto velké aktivní služby umožnilo Finsku udržovat důvěryhodnou obranu, i když byl podíl HDP vynaložený na obranu nižší, než bylo žádoucí. Na konci studené války utratilo Finsko přibližně 1,6 procenta svého HDP na obranu a na počátku 90. let toto číslo zaznamenalo rychlý nárůst na 1,9 procenta díky nákupu 64 letounů F-18 ze Spojených států v roce 1992. Obranné rozpočty stále klesaly a byly nejnižší v roce 2001 (1,1 procenta HDP). Od té doby začaly výdaje na obranu růst až do roku 2012, kdy finská armáda zahájila tříleté období reforem, které zahrnovaly škrty v obranném rozpočtu z 1,4 procenta na 1,2 procenta HDP a zrušení několika vojenských základen, což vedlo ke značným mezerám v připravenosti. které potřebují napravit.

Zatímco jiné země prodávaly své vojenské vybavení, Finsko nakupovalo nové systémy a aktualizovalo stávající schopnosti. Spolu s F-18 patří mezi další velké nákupy střel země-vzduch dlouhého doletu AGM-158 Joint Air-to-Surface Standoff Missiles ze Spojených států (2012), raketometů Multiple Launch Rocket Systems a tanků Leopard 2A6 z Nizozemska (2014), samohybných houfnic K9 z Jižní Koreje (2017) a naposledy stíhaček F-35 ze Spojených států (2021). Námořnictvo před několika lety modernizovalo svá plavidla třídy Hamina a díky integraci systému sonarů s proměnnou hloubkou a torpéd byly vylepšeny možnosti podvodního boje. V současné době Finsko nahrazuje několik starších plavidel čtyřmi moderními víceúčelovými korvetami, které jsou schopny efektivně vykonávat řadu úkolů na moři po celý rok. Spolu s obranou národního území a vzdušného prostoru je udržení schopného námořnictva (v úzké spolupráci se Švédskem) pro Finsko, jehož obchod a bezpečnost dodávek závisí na otevřených námořních zásobovacích liniích Baltského moře, zvláště důležité.

Základní kámen

Finsko založilo svou bezpečnost na silné národní obraně a mezinárodní spolupráci. Finské obranné síly mají čtyři hlavní úkoly: vojenskou obranu Finska, podporu ostatních národních orgánů, účast na mezinárodních aktivitách a účast na mezinárodním vojenském krizovém managementu. Z nich je samozřejmě nejdůležitějším úkolem obrana země. Základním kamenem silného postavení národní obrany jsou schopné, dobře vycvičené ozbrojené síly. Vojenská obrana Finska je uspořádána prostřednictvím povinné služby – anomálie, kterou mnoho evropských zemí, včetně Švédska, během let po studené válce zrušilo nebo deaktivovalo. Branná povinnost a zálohy jsou považovány za jediné nákladově efektivní způsoby, jak udržet důvěryhodnou národní obranu v zemi, která je velká co do území, ale má malý počet obyvatel. Podle finské ústavy je každý finský občan povinen účastnit se národní obrany, ale pouze muži ve věku 18 až 60 let jsou povinni vykonávat vojenskou službu. Ženy se mohou přihlásit dobrovolně. V závislosti na roli, pro kterou jsou branci vyškoleni, jejich služba trvá 6, 9 nebo 12 měsíců, po nichž následují cvičení během let po službě. Finská armáda vycvičí každý rok přibližně 22 000 branců, což jsou asi dvě třetiny každé věkové skupiny. Mezi finskou veřejností existuje široká podpora branné povinnosti spolu s tlakem na modernizaci systému – například mnoho mladých Finů chce, aby odvody byly více genderově vyvážené.

Počet aktivního vojenského personálu ve finských obranných silách je malý: asi 19 000 plus zhruba 3 000 členů polovojenské pohraniční stráže, která by po mobilizaci byla zcela nebo částečně začleněna do obranných sil. Vzhledem k odvodnímu systému je ale záloha velká. Plně mobilizovaná polní armáda je dimenzována na 280 000, s několika stovkami tisíc dalších záložníků, kteří mohou nahradit ztráty. Jednotky lze zhruba rozdělit do tří hlavních kategorií: Nejlépe vycvičené a vybavené operační jednotky, regionální síly a místní jednotky (některé často cvičí a udržují vysokou připravenost). Letectvo a námořnictvo provozují zařízení s vyšší technologií, jako jsou střely vzduch-země JASSM, protilodní střely Gabriel a střely vzduch-vzduch RIM-162 Sea Sparrow, a jsou tradičně operačně připravenější. Přesto jsou všichni činitelé letectva a námořnictva (a v případě námořnictva velká část rotujícího personálu lodi) branci nebo záložníci.

Pro srovnání, Švédsko, které má dvojnásobnou populaci než Finsko, má aktivní personál přibližně 24 000 vojáků a zálohu 31 800. Spojenec NATO Norsko, které je co do počtu obyvatel stejně velké jako Finsko, ročně vycvičí přibližně 10 000 branců a má 16 000 aktivních vojáků. V reakci na válku na Ukrajině a zhoršující se bezpečnostní situaci v Evropě finské obranné síly nedávno oznámily zvýšení počtu záložníků povolaných na cvičení z 19 300 na 28 300 ročně.

Udržování silné a důvěryhodné národní obrany, dokonce i v systému založeném na odvodu, je nákladné. Letošní finský obranný rozpočet je stanoven na 5,1 miliardy eur – 1,9 procenta HDP. Jen o dva roky dříve činil podíl obrany na HDP 1,3 procenta. Tento rychlý nárůst lze vysvětlit nákupem nových stíhacích letounů F-35, ale válka na Ukrajině vyvolala požadavky na další navýšení rozpočtu. Armáda získá dodatečné finanční prostředky ve výši 700 milionů eur v roce 2022 a 788 milionů eur v roce 2023, čímž se její rozpočet zvýší na 2,2 procenta HDP. Připravenost a schopnosti finské armády byly posíleny ve všech operačních oblastech. Finsko již má jedno z nejsilnějších dělostřelectev v Evropě (1 500 systémů). Válka na Ukrajině ukázala, že i ve 21. století zůstává pro nejaderný stát řádné udržování silných konvenčních sil klíčovým faktorem důvěryhodného odstrašení. Vlády přesto potřebují najít rozpočet na rozvoj připravenosti a schopností i v nových operačních oblastech, včetně kybernetické, vesmírné a informační oblasti. Finsko není výjimkou. Mezinárodní spolupráce je zvláště důležitá při reakci na hybridní hrozby, kybernetické operace a informační válku.

Konkurenceschopný obranný průmysl je dalším důležitým kouskem skládačky národní obrany. Finský obranný průmysl je vysoce specializovaný, a proto si země pořizuje velké množství materiálu a vybavení ze zahraničí a aktivně se zapojuje do spolupráce při nákupu s dalšími severskými a evropskými partnery. Finský obranný průmysl hraje klíčovou roli v zásobování a údržbě finské armády, ale asi 40 až 60 procent jeho produktů se exportuje, včetně komunikačních systémů, systémů vozidel, plavidel a ochranných prostředků. V roce 2020 byl objem exportu 43 procent. Obranný průmysl se skládá převážně z malých a středních soukromých společností s celkovým obratem v obranném, leteckém a bezpečnostním sektoru 1,84 miliardy eur v roce 2020. Až na několik výjimek, jako je Patria, výrobce obrněných modulárních vozidel a minometného systému NEMO, neexistují žádní velcí průmysloví hráči.

Dostatečné rozpočty, dobře vycvičené jednotky a moderní vybavení tvoří základ silné národní obrany spolu s mezinárodně konkurenceschopným obranným průmyslem. Ale jak jsme viděli na Ukrajině, ochota bránit svou zemi je stejně důležitá a neměla by být podceňována. To je něco, čeho mají Finové spoustu. V průzkumu z prosince 2021 84 % respondentů uvedlo, že by byli připraveni bránit svou zemi, jak nejlépe dovedou. V jiném průzkumu z března 2022 uvedlo 75 % Finů, že by se Finsko mělo vojensky bránit, i když by byl výsledek nejistý. Tato čísla jsou jedny z nejvyšších v Evropě a takové názory jsou ve finské společnosti hluboce zakořeněny. Po ruském útoku na Ukrajinu zaznamenala poptávka po kurzech národní obrany nebývalý nárůst a Finská národní asociace pro obranný výcvik hlásila ve svých kurzech 700 registrací denně, což je nárůst oproti předchozímu dennímu průměru 150.

Neméně důležité je, že řada faktorů ve finské společnosti vedla k politické koncepci komplexní bezpečnosti, jedinečné finské směrnici pro činnosti v oblasti bezpečnosti a připravenosti v různých sektorech. Komplexní bezpečnost má za cíl chránit životně důležité funkce společnosti prostřednictvím spolupráce mezi úřady, provozovateli podniků, organizacemi a občany. Tento inkluzivní pohled na bezpečnost podporuje odolnost vůči různým bezpečnostním hrozbám. Čerstvé zkušenosti z COVIDu-19 a stále napjatější vztahy s Ruskem naznačují, že důsledná bezpečnost posiluje finskou společnost a činí zemi tvrdším oříškem v obraně proti nepřátelskému hybridnímu vlivu.

Mezinárodní hráč

Ačkoli je vojenská obrana jejich hlavním úkolem, finské obranné síly se také aktivně účastní zvládání mezinárodních krizí. Být aktivním a spolupracujícím partnerem je samozřejmě důležité, ale hlavním důvodem účasti na mezinárodních operacích je zajištění bezpečnosti Finska. Finsko má v současné době celkem 300 vojáků krizového managementu a mírových jednotek rozmístěných v Libanonu, Kosovu, Iráku, Mali, Somálsku, Středomoří a na Blízkém východě. Účastí v mezinárodních operacích od 50. let Finsko prokázalo ochotu hrát svou roli v mezinárodní bezpečnosti. Navíc zkušenosti získané v těchto operacích měly pozitivní dopad na schopnost finských sil spolupracovat s partnerskými zeměmi i v náročných prostředích.

Protože Finsko dosud chtělo zůstat mimo NATO, hledalo jiné formy obranné spolupráce, z nichž nejdůležitější je bilaterální vztah se západním sousedem Švédskem. Finsko a Švédsko nemají žádné vzájemné obranné závazky, ale dohodly se na spolupráci v oblastech od podpory hostitelské země po kombinované společné vojenské operace a od společného využívání zdrojů po ostrahu území. Nový význam nabývá také trilaterální spolupráce se Švédskem a Norskem. Silná severská obranná spolupráce je výhodná i pro NATO. Pokud by se Finsko a Švédsko připojily k alianci, posílila by se nejen přítomnost NATO v regionu Baltského moře, ale totéž by platilo i v Arktidě.

Finsko se účastní několika fór pro spolupráci mezi zeměmi, jako je Společná expediční síla, Evropská intervenční iniciativa a Rámcová národní koncepce. Spolupráce se stejně smýšlejícími partnerskými zeměmi je opět cenná na mnoha úrovních, ale pro Finsko je hlavní výhodou udržení míru a stability v oblasti Baltského moře a zaručení schopnosti Finska bránit svou suverenitu. V praxi obranná spolupráce umožňuje lepší možnosti výcviku, materiální spolupráci, výměnu informací a spolupráci ve výzkumu a vývoji – to vše jsou velmi cenné výhody pro malou zemi s omezenými zdroji.

Pozůstatky nesouladu?

Když mluvíme o roli Finska v evropské bezpečnosti, nelze uniknout tématu, zda je Finsko stále neutrální nebo vojensky neangažovanou zemí, nebo ani jedním. Dá se s jistotou říci, že Finsko není neutrální zemí přes 30 let. Finsko a Švédsko se v roce 1994 připojily k programu NATO Partnerství pro mír a v roce 1995 k Evropské unii, což je jednou provždy připoutalo k západnímu společenství. V politické rétorice během 90. let a na počátku 21. století si Finsko udrželo svou roli vojensky neangažované země.

Jak se prohlubovala spolupráce Finska s NATO a Evropská unie převzala nové role v oblasti bezpečnosti a obrany, byla pozice Finska jako vojensky neangažované země zpochybňována jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Finsko je jedním z partnerů NATO v rámci Enhanced Opportunity a od roku 1995 se intenzivně zapojilo do procesu plánování a hodnocení NATO, jehož cílem je podporovat rozvoj sil a schopností partnery, kteří jsou nejlépe schopni spolupracovat se spojenci NATO. Kromě toho se Finsko účastnilo několika operací krizového řízení pod vedením NATO a je pravidelně zváno na zasedání NATO, zejména od začátku rusko-ukrajinské války. V únoru 2022 se Finsko zúčastnilo cvičení NATO Cold Response v Norsku se 680 vojáky, z nichž 470 byli branci. Pokud jde o Evropskou unii, Finsko bylo v posledních letech jedním z nejaktivnějších členských států v rozvoji Společné bezpečnostní a obranné politiky, zdůrazňovalo odpovědnost Unie jako bezpečnostního společenství a připomínalo ostatním členským státům, že se dohodly na vzájemné spolupráci v obrana (Smlouva o Evropské unii, článek 42.7).

Už nikdy sami

Myšlenka, že Finsko se musí umět bránit, je hluboce zakořeněna ve finské společnosti a strategické kultuře. Spolupráce s ostatními zeměmi je nesmírně cenná, ale obrana země je v konečném důsledku v rukou Finů. Národní obrana není něco, co lze outsourcovat.

Finsko bylo dlouhou dobu na prahu NATO a často se říká, že Finsko má k NATO tak blízko, jak jen může být země, aniž by byla skutečným členem. Finsko však dosud nepovažovalo za nutné učinit poslední krok k získání členství v alianci. Rychlost, s jakou se veřejné mínění vůči NATO změnilo po ruském útoku na Ukrajinu, je bezprecedentní. Stejně působivá je rychlost, s jakou finská vláda reagovala na tuto změnu názoru – něco, co bylo také kritizováno, zejména mezi menšinou, která je proti finskému členství v NATO.

Současná diskuse o NATO ve Finsku ukazuje rozsah geopolitického otřesu, který rozpoutala ruská agresivita a nepředvídatelnost: Nikdo to už nezvládne sám. To platí zejména pro malé země, jako je Finsko. Zdroje jsou vzácné a zejména po pandemii COVIDu-19 budou zdravotnictví a sociální sektor nadále polykat velkou část státního rozpočtu. Demografie navíc není Finsku nakloněna, protože populace stárne a ozbrojené síly se musí spokojit se zmenšujícím se počtem rekrutů. Spoléhání se na mezinárodní spolupráci není všelékem na tyto výzvy, ale poněkud je zmírní. Spolupráce samozřejmě není jednosměrná. Zvyšuje bezpečnost Finska, ale Finové se rádi považují za spolehlivé partnery a poskytovatele bezpečnosti a stability. Jakmile budou přijati, převzaté odpovědnosti budou brány vážně, a to jak v národní obraně, tak v mezinárodní spolupráci.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5313

Diskuse

Obsah vydání | 17. 5. 2022