Pod příkrovem války se moc v Evropě rozhodujícím způsobem přesouvá na východ

1. 2. 2023

čas čtení 6 minut
Zatímco se Němec Olaf Scholz přetahoval o tanky pro Ukrajinu, pobaltské státy a Polsko získaly morální převahu, píše Jonathan Eyal.

Německý kancléř Olaf Scholz, který během měsíců napjatých diplomatických vyjednávání funěl a občas načechral svá slova, nakonec souhlasil s dodáním tanků Leopard 2 Ukrajině. Příslušná čísla nejsou působivá; za současného stavu bude pouze 14 německých tanků přemalováno ukrajinským vojenským označením. Přesto jeho rozhodnutí odstranilo významnou překážku přezbrojení Ukrajiny. Finsko, Polsko, Portugalsko a Nizozemsko již oznámily, že převedou část svých Leopardů a pozadu nezůstávají ani Norsko a Španělsko.

Tankový kontingent Leopardů by proto mohl skončit jako docela významný a poskytnout Ukrajině schopnost vyhnat ruské jednotky z jejich zemljanek. Tím by vnesl tolik potřebnou mobilitu do opotřebovací války, která v současnosti umožňuje ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi zabíjet civilisty a systematicky a především beztrestně drtit ekonomickou infrastrukturu Ukrajiny.

Vládám NATO se ulevilo, že se Scholz konečně rozhodl správně, i když teprve poté, co vyzkoušel všechno ostatní. Spojené státy a Evropa jsou "plně, důkladně, totálně sjednoceny", prohlásil prezident Joe Biden radostně poté, co se vešlo ve známost německé rozhodnutí o tanku.

A zprávy z Berlína naznačují, že Scholz se ani zdaleka neomlouvá za své váhání, ale věří, že se dobře vykroutil. Udržel svou sociálně demokratickou stranu jednotnou v hluboce kontroverzní otázce. Také přesvědčil Američany, aby dodávali své tanky vedle německých.

Je smutné, že velká část tohoto pozitivního příběhu je zbožným přáním, protože ignoruje jak náhlý kolaps německého vlivu v Evropě, tak hlubokou strategickou transformaci kontinentu kvůli válce na Ukrajině.

Rozhodnutí dodat Ukrajině tanky znamená výrazné prohloubení vojenské angažovanosti Západu v konfliktu; západní podporovatelé Ukrajiny souhlasili s tím, že podstoupí vyšší riziko, protože dospěli – správně – k závěru, že dovolit, aby pokračovala Putinova opotřebovávací válka, je mnohem riskantnější.

Ale toto je jen první z mnoha dalších eskalačních kroků, kterým vlády NATO v nadcházejících měsících určitě budou čelit, bez ohledu na to, jak se válka vyvine. Pokud se nevyhnutelná ruská jarní ofenzíva proti Ukrajině ukáže úspěšnější, než se v současnosti očekává, porostou požadavky na dodávky stíhaček ukrajinským ozbrojeným silám. Stejně tak návrhy na ještě přímější zapojení NATO do obrany ukrajinského nebe. Dnes je to nemyslitelné. Zásobování západními tanky bylo ale donedávna také tabu.

A naopak, pokud očekávaná ukrajinská ofenzíva dopadne lépe, než vojenští plánovači NATO předpokládají, vyvstane otázka osvobození okupovaného Krymu – s očekávaným útěkem statisíců ruských osadníků z poloostrova. A stejně tak i riziko, že se Putinův režim uchýlí k jaderné eskalaci, aby odvrátil totální ponížení a kolaps.

Scholzův sklon přijímat každé strategické rozhodnutí příliš pozdě a pouze pod nátlakem již vážně poškodil evropskou bezpečnost. Ale mohlo by to být katastrofální pro kritická rozhodnutí, kterým bude NATO v nadcházejících měsících čelit. Kancléř udělal jen málo pro to, aby vysvětlil obyčejným Němcům, co znamená blížící se dodávka tanků pro angažmá jeho země nebo jak se dívá na další kroky ve válce. Není překvapením, že veřejné mínění zůstává rozdělené, "polovina Němců sedí v tanku a druhá polovina se snaží vyskočit" jak trefně řekl spisovatel ruského původu Wladimir Kaminer.

Jediným tvrzením, které nyní Němci akceptují, je, že Scholz postrádá vůdčí schopnosti; poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že pouze čtvrtina voličů ho považuje za silného lídra. Německé tankové rozhodnutí tedy zdaleka není transformativní, ale nenabízí žádnou jistotu, že budoucích strategických rozhodnutí nejvýznamnějšího a nejbohatšího evropského státu bude dosaženo s rychlostí a odhodláním, které budou stále více potřebné.

V Berlíně neexistuje ani vážné uznání toho, jak moc se Německo bude muset přizpůsobit zásadním změnám, ke kterým v Evropě došlo kvůli ukrajinskému masakru.

Strategické těžiště kontinentu se rozhodným způsobem posunulo od jeho západního cípu, kde dříve rozhodovaly o věcech Německo a Francie, do střední a východní Evropy. Během ukrajinské války donutil Berlín k volbě tlak zemí, jako jsou pobaltské státy a Polsko. Tyto státy získaly morální autoritu, protože byly mnohem jasnější a realističtější ohledně nebezpečí imperiálního Ruska a také uplatňují přímější a praktičtější vliv na rozhodování kontinentu.

To znamená, že některé ze starých snů o podpoře "evropské strategické autonomie" odlišné od USA jsou nadbytečné; Scholz minulý týden nepřímo uznal závislost Evropy na USA tím, že požadoval, aby americké tanky doprovázely německé tanky na Ukrajinu. Znamená to také, že francouzsko-německé plány na zachování jasného rozlišení mezi zeměmi v institucích, jako je Evropská unie a NATO, nebo mimo ně, musí být opuštěny.

Británie zůstává kritickým hráčem v evropské bezpečnosti, nehledě na brexit. Navzdory absenci jakéhokoli formálního bezpečnostního spojení s EU je její pověst, stopa a vliv na vedení ukrajinské války mnohem rozsáhlejší než u Francie nebo Německa. A naopak, žádná budoucí stabilita a bezpečnost pro Ukrajinu není proveditelná, aniž by se tato země – v podstatě, ne-li ve formě – stala členem EU i NATO.

Skutečným úkolem Německa je uznat tuto zásadní evropskou transformaci. Místo toho se zdá, že Scholz stále věří, že, jak se nedávno vyjádřil, pokud Rusko stáhne své jednotky z Ukrajiny, "můžeme se vrátit k mírovému řádu, který fungoval, a zajistit, aby bylo znovu bezpečno".

To je naprostý nesmysl. Německo znovu potvrdí svůj evropský význam, až zbraně nakonec utichnou a svět se podívá do hlubokých kapes Berlína, aby pomohl s obnovou Ukrajiny. Ale Německo se bude snažit ovlivnit přetváření evropské bezpečnostní mapy.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5020

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2023