Ukrajinská válka odhaluje skryté napětí v německo-francouzských vztazích

1. 2. 2023

čas čtení 7 minut
Emmanuel Macron a Olaf Scholz se pokoušejí sladit energetické a vojenské záležitosti, ale na 60. výročí podepsání Elysejské smlouvy se ve vzájemných vztazích začínají ukazovat trhliny, upozorňuje Marc Bassets.

V historii jsou okamžiky, které působí křečovitě a mění tvář celých kontinentů. Ruská invaze na Ukrajinu, zahájená téměř před rokem, je jedním z těchto okamžiků. Podle esejisty Luuka van Middelaara je 24. únor 2022 datem srovnatelným s pádem berlínské zdi a rozpadem Sovětského svazu. A jako tomu bylo v roce 1989, události let 2022 a 2023 otřásly základy jednoho ze základních kamenů Evropské unie (EU): Francouzsko-německou aliancí.

Válka na Ukrajině měla na Francii a Německo, které mezi sebou v letech 1870 až 1945 bojovaly ve třech válkách a jejichž následné usmíření vedlo k integraci Evropy a míru po 2. světové válce, dvojí účinek. Prvním efektem je přesun těžiště EU na východ. Země jako Polsko a pobaltské státy už léta varují před nebezpečím, které představuje Rusko Vladimira Putina, zatímco Francie a Německo se z velké části snažily Kreml uklidnit. Čas ukázal, že obavy zemí východní Evropy byly správné.

Rozhodnutí Německa povolit dodávku tanků Leopard 2 ozbrojeným silám Ukrajiny je nejnovějším příkladem tohoto posunu v korelaci sil. Státy, které zajišťují východní křídlo EU, spolu s Ukrajinou již nějakou dobu volají po silnější vojenské pomoci Kyjivu. Před rokem se Berlín zdráhal přerušit své styky s Moskvou a dychtil se vyhnout jakékoli militarizaci své zahraniční politiky. Nyní poskytuje těžké zbraně, které se mohou na bojišti ukázat jako rozhodující.

Druhým dopadem invaze na Ukrajinu na francouzsko-německý motor je, že válka "zhoršila napětí, které mezi nimi již předtím existovalo," říká Sophie Pornschlegelová, politická analytička z European Policy Center v Bruselu. Loni na podzim nashromážděné neshody donutily Paříž a Berlín odložit společnou radu ministrů, což vyneslo na povrch neklid mezi oběma hlavními městy.

22. ledna, u příležitosti 60. výročí podepsání Elysejské smlouvy, Emmanuel Macron a Olaf Scholz konečně propojili své kabinety v projevu jednoty. Summit ale skončil bez dohod a ambiciózních plánů pro EU. "Oba se stále tvrdí, že jsou nejlepší přátelé, když jsou zjevné problémy," říká Pornschlegelová. "Je to docela pokrytecké, s vědomím, že Macron a Scholz spolu nevycházejí. Jsou části německé vlády, které jsou jasně proevropské a chtějí produktivněji spolupracovat s Francií: Mluvím o Zelených. V tomto směru bylo vynaloženo úsilí. Ale vzhledem k politické situaci v Evropě a krizím, kterými procházíme, je nezodpovědné, aby Francie a Německo nespolupracovaly těsněji. Je tam hodně symboliky, ale malý pokrok."

Oslabení francouzsko-německé hybné síly v Evropě a napětí mezi oběma zeměmi vyvolávají otázky: Budou i v budoucnu tak důležité, jako byly během předchozích 70 let evropské integrace? A když Evropa a svět procházejí rychlými změnami, budou schopny udržet soudržnost?

Různé vize Evropy

Nebylo by to poprvé, kdy byly pro francouzsko-německou dohodu připraveny nekrology. Dějiny obou zemí jsou dějinami téměř neustálé krize. Právě proto, že obě mají různé vize Evropy a širšího světa, když něco dělají společně, posouvají Evropu kupředu. Francie a Německo dohromady tvoří 42 % HDP EU. Předpokládat, že EU může i nadále fungovat, aniž by tento motor byl jemně vyladěn, je chimérické, protože důvěřuje tomu, že to samo o sobě stačí.

"Je stále jasnější, že francouzsko-německé partnerství je nezbytné, ale nedostatečné," říká Arancha Gonzálezová Layová, děkanka pařížské školy mezinárodních vztahů na Sciences Po a bývalá španělská ministryně zahraničních věcí. Během svého působení ve vládě prosazovala Gonzálezová Layová strategii pro Madrid, která měla uzavřít aliance s dalšími partnery nad rámec přilnutí k francouzsko-německému motoru. Nyní hovoří o "asynchronii" mezi těmito dvěma státy. "Každý má jiný politický rytmus," vysvětluje. Ve Francii je to hypercentralizovaná moc s prezidentem, který je v posledním funkčním období a čelí obrovským sociálním nepokojům. V Německu tripartitní koalice sociálních demokratů, ekologů a liberálů s různými volebními zájmy a různými vizemi Evropy.

Ve Francii panuje dvojí zmatek: Tváří v tvář Německu, které se přezbrojuje a mohlo by znovu převzít roli politické a vojenské mocnosti, stejně jako ekonomické, a méně karolínskému, více slovanskému a baltskému. A Evropa také nyní hledá ochranu ve Washingtonu. Ukrajinská válka přiměla Macrona, aby odložil plány na větší evropskou vojenskou autonomii, a jeho diagnóza z roku 2019, že NATO je ve stavu "mozkové smrti", se ukázala jako nepřesná. Mezi mnoha francouzskými spojenci existuje také podezření, že Macronovo evropanství je, jak to říká Pornschlegelová, způsob, jak "využít EU pro své národní zájmy".

Zatímco Berlín mluví o "francouzsko-německém motoru", ve Francii je vztah popisován jako manželství: Praktická vize a romantická vize. Van Middelaar popisuje současný rodinný stav jako stav stěhování. "V páru, uprostřed pohybu jako teď, je hodně podrážděnosti. Od začátku války procházejí těžkým obdobím, protože se týká dvou ze tří nejtěžších otázek mezi Němci a Francouzi: Energetiky a obrany. Třetí otázkou by byly peníze a euro, ale to je víceméně vyřešeno."

Pandemie a následné záchranné plány umožnily EU a francouzsko-německému motoru udělat skok vpřed. Válka však odhalila propast v energetické politice mezi Francií, která je nadále oddána jaderným elektrárnám, a Německem, které opouští jadernou energetiku a přehodnocuje svůj model z posledních desetiletí závislý na Rusku. Rozdíly se objevily také ve vojenských záležitostech: Francie, která má jaderný arzenál, tvrdí, že dodržuje gaullistickou tradici poskytování "vyvažovací síly" mezi supervelmocemi; Německo se cítí více spojeno s NATO a Washingtonem.

"Rok 2022 je mini-1989," říká Van Middelaar, zakladatel Bruselského institutu pro geopolitiku. "Možná to není tak vážné, ale patří to do této kategorie velkých událostí, které ovlivňují všechny rovnováhy v rámci kontinentu, včetně francouzsko-německé. A když si vzpomeneme na všechny potíže, kterými v té době prošlo francouzsko-německé manželství, mezi Helmutem Kohlem a Françoisem Mitterrandem, kteří, to je třeba mít na paměti, byli dlouholetí přátelé a spolupracovali... loni v únoru se Macron a Scholz sotva znali. Mezi těmi dvěma není ani stejná důvěra, ani stejná intimita. I to je třeba vzít v úvahu."

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4861

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2023