3. 7. 2023
O více než sto let později našli vzdělaní mladí lidé v Číně zvláštní náklonnost k nešťastnému Kchungu I-ťiovi. Podle oficiálních údajů je každý pátý Číňan ve věku 16 až 24 let nezaměstnaný, což je nejvyšší zaznamenaná úroveň. Jejich těžce získané vysokoškolské tituly ztratily na hodnotě v důsledku zastavení oživení ekonomiky při přísných COVIDových lockdownech a ideologicky řízeném zásahu proti soukromému podnikání. Mnoho vzdělaných mladých lidí stojí před volbou podobnou Kchungově: Přijmout práci pod jejich úrovní, nebo nezaplatit účty.
Jeden komentátor na sociálních sítích přirovnal jeho vysokoškolské vzdělání k "piedestalu, ze kterého se nemohu dostat, podobně jako se Kchung I-ťi nemohl dostat ze svého 'učeneckého hábitu'". Jeden esejista zašel tak daleko, že obvinil čínského vůdce Si Ťin-pchinga z utrpení dnešního Kchunga I-ťi a vypustil odkaz na jinou slavnou bajku: "Ekonomika je v hajzlu a nezaměstnanost je vážná," píše se v eseji. "Než přimět Kchunga I-ťiho, aby si svlékl šat, co takhle svléknout císaře z jeho nových šatů?"
Cenzoři tuto esej z čínského internetu vymazali. Množící se projevy empatie vůči Kchungu I-ťi však naznačují pocit rozčarování, která je v současné Číně patrný. Jedním z charakteristických znaků reformní éry byl bezmezný optimismus: Zítřek bude vždy lepší než dnešek. A z větší části byl. S ekonomikou na hyperpohonu se zdálo, že příležitosti, které před námi stojí, jsou neomezené, zatímco nástup nových technologií a snadnější přístup k mezinárodnímu cestování a lepšímu vzdělání učinily život svobodnějším, a to i v represivním komunistickém bezpečnostním státě. Komunistická strana dokázala využít těchto dobrých pocitů, aby upevnila svou kontrolu nad zemí a vybudovala určitou míru místní podpory.
Poslední roky však přinesly důvody k pesimismu. Roky čínského hospodářského růstu skončily a s nimi i snadné zisky z blahobytu a volně dostupných pracovních míst. Tři roky nemilosrdných kontrol Si Ťin-pchingova "nulového COVIDu", které zamkly stovky milionů lidí v jejich domovech nebo na ně uvrhly jiná omezení, odhalily schopnost režimu produkovat iracionalitu a brutalitu. Si uzavírá všechny zbývající skuliny pro svobodné myšlení kampaní za opětovné potvrzení ideologické a společenské konformity se stranickou linií – přesněji svou vlastní linií, známou jako Si Ťin-pchingovo myšlení. Toto úsilí přineslo větší cenzuru, potlačení soukromého vzdělávání a dokonce omezení hraní videoher.
Jak se čínský lid skutečně cítí ohledně Si Ťin-pchinga a jeho agendy, je téměř nemožné určit, pokud neexistuje svobodný tisk nebo svoboda projevu. Přesto některé statistiky nabízejí vodítka. Vezměme si například zájem o podnikání. Čím větší důvěru má člověk v budoucnost, tím je pravděpodobnější, že se pravděpodobně pustí do riskantního činu zahájení podnikání. Ještě před několika lety mladí Číňané toužili zkusit štěstí v tomto ohledu. Inkubátory se objevily po celé zemi, aby pojaly vlnu začínajících podniků. Nyní toto nadšení opadlo. Podle zpráv Global Entrepreneurship Monitor, který sleduje trendy ve start-upech po celém světě, podíl dospělých zapojených do zakládání nových společností v Číně v poslední době dramaticky klesl, z 15,5 % v roce 2014 na pouhých 6 % v loňském roce.
Číňané také nezakládají rodiny. Podle vlastních vládních údajů klesl počet dětí narozených v Číně od roku 2016 do roku 2022 téměř o polovinu na pouhých 9,6 milionu z populace čítající více než 1,4 miliardy. Je zajímavé, že dramatický pokles začal okamžitě poté, co vláda konečně zrušila svou drakonickou politiku kontroly populace, která většině městských párů povolovala pouze jedno dítě. Nicholas Eberstadt, demografický specialista z American Enterprise Institute, píše, že prudký pokles plození dětí "signalizuje hlubokou nespokojenost s bezútěšnou budoucností, kterou režim připravuje pro své poddané" a "lze jej číst jako drtivé hlasování o nedůvěře vládě prezidenta Si Ťin-pchinga".
Čínská porodnost je samozřejmě už léta skrovná, což je důvod, proč se počet obyvatel země zmenšuje. Podobný demografický trend je běžný v celé východní Asii, včetně Japonska a Jižní Koreje. Eberstadt však tvrdí, že rozsah a rychlost čínského propadu jsou v dobách míru a relativní stability mimořádné.
"To je vývoj, který trvá celou generaci. To nejsou věci, které se stanou za šest let," řekl mi. Ve skutečnosti se Eberstadt snažil najít období a místo, které zažilo ekvivalentní úpadek v moderní době. Pokles porodnosti nebyl tak strmý během hladomoru během čínského Velkého skoku vpřed (1958-61), ani po rozpadu Sovětského svazu. Zároveň se počet prvních sňatků v Číně od roku 2013, kdy Si upevnil svou moc, propadl o více než polovinu.
"Myslím, že to musí být velký posun v mentalitě," řekl Eberstadt. "Je to posun k pesimismu" a "tendence nemít důvěru, že je vhodný čas se oženit a přivést na svět děti".
Rostoucí pesimismus může také vysvětlit počet Číňanů prchajících ze země. Podle Agentury OSN pro uprchlíky žádalo na konci roku 2022 po celém světě o azyl více než 116 000 čínských státních příslušníků, což je desetinásobný nárůst oproti předchozímu desetiletí.
Celkově vzato statistiky vykreslují obraz společnosti, která se zdráhá investovat do nejisté budoucnosti – takové, kde se zdá, že mnoho Číňanů protestuje svými peněženkami, lůny a nohama, a kde se ti nejlepší a nejchytřejší vidí v literární postavě, která má symbolizovat bezvýznamnost.
Si a jeho tým neprojevili o mnoho větší zájem než vesničané s tvrdým srdcem z Lu Sünova příběhu. On-line příspěvek Svazu mládeže komunistické strany a státní televize CCTV využil osudu Kchunga I-ťi k tomu, aby nadával mladým a nezaměstnaným jako arogantním a líným. Kchung neuspěl, "protože se nedokázal zbavit vzezření učence a nebyl ochoten změnit svou situaci prací," píše se v příspěvku. Si – který řekl, že je proti "pasti blahobytu pěstujícímu zahálku" – řekl mládeži svého národa, aby se naučila "polykat hořkost".
Pokud se nálada veřejnosti bude i nadále zhoršovat, komunistická strana se pravděpodobně uchýlí k větším represím, aby prosadila svou vůli a nepopulární politiku. Si by se také mohl nadále obracet k nacionalistickým kauzám, jako je sjednocení s Tchaj-wanem nebo kontrola nad Jihočínským mořem, aby za sebou shromáždil veřejnost, což by potenciálně učinilo jeho režim větším nebezpečím pro regionální stabilitu.
Oficiální čtení příběhu Kchunga I-ťiho jako podobenství o učencově aroganci je výmluvné. Ve skutečnosti Lu Sün napsal příběh proto, aby kritizoval čínskou společnost: Staré tradice se vytrácely do neznámé budoucnosti, ale podle Luových vykreslení se zdálo, že ani vypočítavé čínské vůdce, ani bezcitné vesničany to nezajímá. Nakonec lidé v hospodě na Kchunga I-ťiho zapomněli a předpokládali, že zemřel. Udělá Si Ťin-pching totéž?
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse