Vyvažování mezi ambicemi Hamásu a strategickou realitou Hizballáhu

13. 12. 2023

Rakety byly odpáleny ze základen v jižním Libanonu pod kontrolou Íránem podporované militantní skupiny Hizballáh. Vzhledem k probíhající válce mezi Hamásem a Izraelem v Gaze vyvolávají tato tvrzení otázky ohledně další eskalace na druhé frontě. Ačkoliv reakce Hizballáhu na probíhající válku v Gaze je zatím relativně zdrženlivá, přítomnost bojovníků Hamásu v jižním Libanonu zvyšuje šanci na otevření druhé fronty. Hizballáh bude pravděpodobně muset pečlivě řídit své vztahy s Hamásem, aby mohl pokračovat ve zjevné strategii omezeného angažmá s Izraelem.

Sílící přítomnost Hamásu v Libanonu

6. listopadu libanonská odnož ozbrojeného militantního křídla Hamásu, Brigády al-Kásam, tvrdila, že odpálila 16 raket na severoizraelská města Haifa a Naharíja. Izraelské obranné síly (IDF) později tvrdily, že během zhruba jedné hodiny bylo vypáleno asi 30 raket. Dalších asi 14 raket pravděpodobně pocházelo buď od jiné palestinské frakce, Hizballáhu, nebo od obou. Jednalo se o druhou sérii útoků na Izrael z Libanonu v tomto roce. 6. dubna bylo na severní Izrael z jižního Libanonu vypáleno nejméně 36 raket typu Grad. V té době se jednalo o největší útok z Libanonu od konce války v roce 2006. Izrael následující den zahájil letecký protiútok na údajné "infrastrukturní cíle" Hamásu v Libanonu. Nejnovější útoky přiměly většinu obyvatel izraelského města Kirjat Šmona k evakuaci, zatímco v Libanonu bylo dosud zabito nejméně 80 lidí kvůli izraelským protiúderům.

Identita většiny bojovníků Hamásu v Libanonu je široké veřejnosti neznámá, ale je možné, že byli rekrutováni z více než 200 000 palestinských uprchlíků, kteří v současné době v zemi žijí, z nichž většina není původem z Gazy. V roce 2018 Izrael požádal Organizaci spojených národů o intervenci v jižním Libanonu a tvrdil, že má důkazy, že Hamás spolupracuje s Hizballáhem na zakládání továren na rakety a "táborů pro výcvik tisíců bojovníků". Íránský vliv v Libanonu je také zdrojem velkých obav pro izraelské politiky. Zjistilo se, že neodpálené rakety, které Hamás použil při útoku 6. dubna, jsou íránského původu a byly dodány buď přímo Íránem, nebo nepřímo jeho místními proxies z Hizballáhu.

Střety v největším libanonském palestinském uprchlickém táboře Ajn al-Hilwa mezi stranou Mahmúda Abbáse, Fatahem a islamistickými frakcemi, jako jsou Džund aš-Šám a aš-Šabáb al-Muslim, začaly koncem července a trvaly do poloviny září. To poskytlo pohled na rostoucí přítomnost Hamásu v zemi. 13. září se šéf Kanceláře pro mezinárodní vztahy Hamásu Músa Abú Marzúk setkal s vysokým představitelem Fatahu na palestinském velvyslanectví v Bejrútu, aby prodiskutovali probíhající střety. Navzdory tomu, že oba vůdci souhlasili s příměřím, frakce na zemi ho zpočátku nedodržovaly.

Hamás údajně nebyl přímo zapojen do násilí, ale jeden palestinský představitel v táboře tvrdí, že skupina byla během bojů v kontaktu s islamistickými silami. Z tohoto pohledu se zdá pravděpodobné, že střety byly na určité úrovni zástupnou bitvou mezi Hamásem a Fatahem, přičemž Fatah se snažil získat větší vliv v Libanonu. 21. listopadu byl Chalíl Chariz, zástupce velitele brigád al-Kásam, zabit při izraelském náletu poblíž palestinských uprchlických táborů v Tyru. Tweet od Gaza Report tvrdí, že Chariz se pohyboval mezi odpalovacími místy v regionu, což naznačuje vojenskou přítomnost Hamásu. Rostoucí viditelnost této skupiny v Libanonu proto pravděpodobně svědčí o schopnosti Hamásu rekrutovat a cvičit bojovníky z řad početné palestinské uprchlické populace v zemi.

Vyvažování Hizballáhu

Hizballáh je sice nominálně spojen s Hamásem, ale jeho reakce na válku v Gaze je relativní zdrženlivostí. Navzdory tomu, že Hizballáh odpaluje rakety proti izraelským cílům "v solidaritě" s Palestinci v Gaze, a navzdory rostoucímu nepřátelství v diplomatických výměnách, zdá se, že se tato skupina vyhýbá tomu, aby se zavázala k totální válce. Například vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh ve svém projevu z 3. listopadu uvedl, že útoky proti izraelským civilistům ze 7. října byly "stoprocentně palestinské, pokud jde o rozhodnutí i provedení" a že ani Hizballáh, Teherán, ani žádný z jejich dalších regionálních proxies nebyl zapojen do rozhodnutí zaútočit. Tento a podobný Nasralláhův projev z 11. listopadu se údajně setkaly se zklamáním mnoha palestinských uprchlíků žijících v Libanonu. Tito uprchlíci a další lidé v zemi jsou frustrováni tím, že Hizballáh v probíhající válce v Gaze dosud nepodnikl žádné kroky. Zároveň se mnoho lidí v Libanonu nadále potýká se zhoršujícími se životními podmínkami uprostřed libanonské hospodářské krize.

Ačkoliv se vojenské schopnosti Hizballáhu od války s Izraelem podstatně zlepšily, strach z dalšího úplného izraelského útoku, jako byl ten, který jsme viděli v roce 2006, zjevně způsobuje, že skupina projevuje zdrženlivost. Je tomu tak pravděpodobně proto, že Hizballáh má sice schopnost způsobit Izraeli vážné škody, ale jeho moc je více odvozena od hrozby, kterou představuje. To naznačuje, že Hizballáh se pravděpodobně odhodlá k plnému útoku na Izrael pouze v případě, že bude čelit existenční krizi, jako je izraelská invaze do Libanonu.

Hrozba, kterou představuje Hizballáh, je také cenným nástrojem pro jeho íránské patrony, kteří demonstrují rostoucí znepokojení nad zvýšenou americkou vojenskou přítomností ve východním Středomoří, Rudém moři a Perském zálivu. Zejména americká aktivita v Perském zálivu začala v srpnu stoupat. Tyto faktory pravděpodobně způsobují, že údajná angažovanost Hizballáhu v palestinské věci je omezená, vzhledem k tomu, že Hizballáh fakticky čelí spojené vojenské síle Izraele a Spojených států – což je strategická obava, kterou už dlouho sdílejí nepřátelštější sousedé Izraele. Hizballáh se také musí dělit o své území s velkou populací palestinských uprchlíků, kteří jsou v tomto případě většinou sunnité z většinově šíitského regionu. Tyto faktory činí pozici Hizballáhu v palestinské otázce ještě náročnější, co se týče udržení na domácí půdě.

Tím, že Hizballáh umožňuje Hamásu získat operační základnu v jižním Libanonu, pravděpodobně kompenzuje některé negativní postoje palestinských uprchlíků vůči této skupině. To z velké části pramení z jeho neochoty eskalovat konflikt s Izraelem. Zvýšená přítomnost Hamásu navíc zjevně vyústila v mezifrakční konflikt uvnitř palestinské komunity v Libanonu. To mohlo mít dvě výhody: Za prvé to nasměrovalo hněv uprchlíků dovnitř, spíše než proti Hizballáhu, a za druhé, poskytlo to této skupině dobrou publicitu, protože Hizballáh byl schopen převzít roli mírotvůrce, jakmile se konflikt stal nekontrolovatelným. A konečně, vyzbrojením Hamásu v jižním Libanonu mohou Hizballáh a Írán kontrolovat přístup Hamásu k tomu druhu zbraní malého kalibru, které dosud používaly na bojišti. Tyto zbraně umožňují skupině provádět omezené údery proti Izraeli způsobem, který s menší pravděpodobností eskaluje konflikt. Zdá se tedy, že Hizballáh usmiřuje ambice Hamásu a zároveň prosazuje strategii všeobecné zdrženlivosti.

Závěr

Ačkoliv se zdá, že Hizballáh pečlivě řídí své vztahy s Hamásem, aby se vyhnul úplné eskalaci vztahů s Izraelem, nevylučuje to možnost vypuknutí velkého konfliktu. Izrael byl agresivní ve své rétorice ohledně druhé fronty války, a i když to bylo údajně provedeno jako prostředek odstrašení, nemusí to nutně vyloučit možnost izraelského prvního úderu, pokud by se omezené výměny mezi oběma stranami nadále zintenzivňovaly. Poslední zabití vysoce postaveného vůdce Hamásu při zjevném izraelském útoku je důkazem, že Izraelem vedená eskalace je možná. Očividně pečlivé řízení vztahů Hizballáhu s Hamásem navíc nebere v potaz působení jednotlivých operativců Hamásu v Libanonu. Schopnost Hizballáhu ochránit svůj vlastní arzenál před potenciálními infiltrátory z Hamásu nebo jiných palestinských frakcí je tedy pro jeho současnou strategii nezbytná. Z tohoto důvodu zůstává situace na izraelsko-libanonské hranici vysoce nestabilní a o dalším vývoji konfliktu rozhodnou faktory, jako jsou schopnosti Hamásu a jeho vztah s Hizballáhem.

Zdroj v angličtině: ZDE