Milánští prokurátoři vyšetřují údajný „ostřelovací turismus“ během bosenské války

14. 11. 2025

 

Ostřelovači byli možná nejobávanějším prvkem života v obleženém Sarajevu, protože náhodně zabíjeli lidi na ulicích, včetně dětí, jako by to byla videohra nebo safari.

Skupiny Italů a dalších národností, takzvaní „ostřelovačtí turisté“, se údajně účastnily masakru poté, co zaplatily velké sumy peněz vojákům patřícím k armádě Radovana Karadžiće, bývalého bosenskosrbského vůdce, který byl v roce 2016 shledán vinným z genocidy a dalších zločinů proti lidskosti, aby byli přepraveni do kopců obklopujících Sarajevo, kde mohli pro zábavu střílet na obyvatelstvo.

Sarajevo leží v kotlině obklopené horami, což umožňovalo jeho snadné odříznutí a napadení.

Milánští prokurátoři pod vedením Alessandra Gobbiho zahájili vyšetřování s cílem identifikovat zapojené Italy na základě obvinění z úmyslné vraždy s přitěžujícími okolnostmi krutosti a hanebných pohnutek.

Vyšetřování vycházelo z právní stížnosti podané Eziem Gavazzenim, milánským spisovatelem, který shromáždil důkazy o těchto obviněních, a ze zprávy zaslané prokurátorům bývalou starostkou Sarajeva Benjaminou Karićovou.

Gavazzeni uvedl, že poprvé četl zprávy o údajných turistických odstřelovačích v italském tisku v 90. letech, ale teprve poté, co shlédl dokument Sarajevo Safari slovinského režiséra Mirana Zupaniče z roku 2022, začal ve věci dále pátrat.

V dokumentu bývalý srbský voják a dodavatel tvrdili, že skupiny západních turistů střílely na civilní obyvatelstvo z kopců kolem Sarajeva. Srbští váleční veteráni tato tvrzení důrazně popřeli.

„Sarajevo Safari bylo výchozím bodem,“ řekl Gavazzeni. „Začal jsem si dopisovat s režisérem a odtud jsem rozšířil své vyšetřování, až jsem nashromáždil dostatek materiálu, který jsem mohl předložit milánským státním zástupcům.“

Gavazzeni tvrdil, že se na tom údajně podílelo „mnoho, mnoho, mnoho Italů“, aniž by uvedl konkrétní číslo. „Byli tam Němci, Francouzi, Angličané... lidé ze všech západních zemí, kteří zaplatili velké sumy peněz, aby je tam vzali střílet civilisty.“

Gavazzeni dodal: „Nebyly to žádné politické nebo náboženské motivy. Byli to bohatí lidé, kteří tam jeli pro zábavu a osobní uspokojení. Mluvíme o lidech, kteří milují zbraně a možná chodí na střelnice nebo na safari v Africe.“

Tvrdil, že italští podezřelí se scházeli v severním městě Terst a cestovali do Bělehradu, odkud je bosenskosrbští vojáci doprovázeli do kopců Sarajeva. „Existoval obchod s válečnými turisty, kteří tam jezdili střílet lidi,“ řekl. „Nazývám to lhostejností vůči zlu.“

Gavazenni uvedl, že identifikoval některé z italských osob, které jsou údajně zapojeny do této kauzy a které by měly být v příštích týdnech vyslechnuty státními zástupci.

Pravděpodobně nejznámějšími oběťmi střelby odstřelovačů byli Bošco Brkić a Admira Ismić, pár zachycený ve filmu Romeo a Julie v Sarajevu, kteří byli v roce 1993 zabiti odstřelovačem při pokusu o překročení mostu. Jejich těla zůstala několik dní ležet v zemi nikoho mezi bosenskými a bosenskosrbskými pozicemi. Fotografie byly široce publikovány a staly se symbolem náhodnosti a nelidskosti války.

Hlavní ulice vedoucí do Sarajeva, bulvár Meša Selimović, byla přezdívána „Sniper Alley“ (Sniperova ulička), protože se stala extrémně nebezpečnou, ale nebylo možné se jí vyhnout, protože vedla na letiště v Sarajevu. Tramvaje a autobusy měly rozstřílená okna a všude kolem byly varovné značky před ostřelovači.