Rozhovor Britských listů 646. Změny režimu v Rusku nastávají po válkách

26. 2. 2024

čas čtení 30 minut


Jan Čulík hovoří s rusistou Andrejem Rogačevským o situaci v Rusku po zavraždění Alexeje Navalného. (This interview is in English with Czech subtitles.)

Transkript rozhovoru v češtině i v angličtině je níže.
An English transcription of this interview is below.

Jan Čulík: Dobrý den, vážení televizní diváci. Náhlá smrt Alexeje Navalného, možná jediného zbývajícího opozičního politika v Rusku. V dnešním Rozhovoru Britských listů máme pana profesora  Andreje Rogačevského z dalekého severu v Norsku a,  chtěli bychom se ho teda zeptat, je to odborník na ruskou problematiku, co si o tom všem myslí. Pan profesor Rogačevskij hovoří pěkně česky, ale chtěl by tady mluvit anglicky, tak co se dá dělat, budou tady titulky.

Pane profesore Rogačevský, co si myslíte o Navalném? A vůbec, to je moje první otázka.

Andrej Rogačevskij: Obávám se, že mu moc nefandím. Samozřejmě jsem sledoval jeho kariéru, protože se tomu nedá vyhnout. Ale nevolil bych ho a ani bych nepodpořil mnoho jeho politik. Mám tendenci uvažovat o něm, pokud jde o pozitivní stránku odkazu, který za sebou zanechal, jako o někom, kdo dělal občanskou žurnalistiku, kdy víte, někdo, kdo nemusí být nutně vyškolen jako novinář, někdo, kdo nemusí být nutně placen jako novinář, objeví místní problém, který možná potřebuje řešení, ale v tisku se o něm moc nemluví. A zvýrazní tento problém s velkým úspěchem a myslím, že to je to, v čem byl Navalnyj nejlepší.

Jan Čulík: On objevil ten Putinův palác, ne? A to video mělo nějaké miliony zhlédnutí a udělal také další věci. Ne? Rád bych se zeptal, on je totiž často vnímán jako nacionalistický politik a například, pokud vím, schválil anexi Krymu, ale někteří lidé říkali, že právě proto byl užitečný, tedy v uvozovkách užitečný, protože oslovil širší spektrum ruské populace, a někteří jiní lidé také říkají, že v pozdějších letech modifikoval své názory a stal se liberálnějším. Je to tak správně? Můžete vysvětlit, co bylo podle vás na Navalného názorech špatně?

Andrej Rogačevskij: No, špatně nebo správně - já nejsem soudce. Je to osobní vkus každého voliče, ale mohu říci, že jeho trajektorie byla trochu zvláštní, když se zamyslíme nad jeho kariérou jako budoucího politika, protože začínal v liberálně demokratické straně Jabloko a pak přešel k populismu a nacionalismu. A stal se kontroverzní postavou. 

Je pravda, že on sám tvrdil, že jeho touha pohybovat se v nacionalistických kruzích, které mu trochu pošramotily pověst, se dá vysvětlit jeho strategickou vizí, že v Rusku, kde je takových nacionalistů poměrně dost, je opravdu nešlo ignorovat. Musíte s nimi mluvit. Musíte je zapojit. Musíte je třeba vzdělávat. Musíte s nimi něco dělat. Opravdu je nemůžete ignorovat. 

Ale nemyslím si, že nacionalisté opravdu chtěli mluvit s Navalným, takže přestal chodit na ty ruské pochody na předměstí Moskvy. To byla každoroční akce ruských nacionalistů, řekněme před deseti nebo více lety. A co se týče Krymu, tak pokud vím, tak tu anexí moc neschválil, ale taky říkal, že Krym není sendvič, který by se dal přesouvat sem a tam mezi zeměmi. Takže. Takže ano. Poměrně nejednoznačný postoj k této otázce, který rozhněval lidi na obou stranách sporu, ty, kteří věří, že Krym byl a měl zůstat ukrajinský, i opačný tábor.

Jan Čulík:  Když říkáte, že kromě toho, že byl nacionalista, byl i populista, můžete uvést nějaké příklady jeho populistických činů?

Andrej Rogačevskij: No, myslím si, že celá činnost Navalného jako šéfa protikorupčního úřadu je tak trochu populistická, protože to, co dělá, apeluje na základní instinkt závisti diváka, který není bohatý a nikdy bohatý nebude. Jestli je bohatství, které Navalnyj popisuje ve svých videích, pochybně nabyté, je tak nějak částečně nepodstatné, a to vyvolává sociální napětí mezi třídami, mezi různými sociálními vrstvami společnosti, a to si myslím, že je populistické, abych byl upřímný.

Jan Čulík: Různí lidé, kteří vás poslouchají, si mohou myslet, že když kritizujete Navalného, jste příznivcem Putina, což samozřejmě nejste. Můžete to vysvětlit?

Andrej Rogačevskij: No, ne každý kritik Putina by si měl zasloužit bezvýhradnou podporu. Navalnyj je pro mě kontroverzní postava, ale musím zdůraznit, že jeho smrt je šokující. Nemělo se to stát. Do vězení nepatřil. Takže je to tragédie, které se dalo a možná i mělo předejít. Ale na druhou stranu je třeba přiznat, že sám Navalnyj se vrátil z Německa do Ruska poté, co se zotavil z pokusu o otravu. Když byl klinicky mrtvý nebo na pokraji klinické smrti. Nikdo ho nenutil vrátit se do Ruska. Takže si myslím, že jde o hrubý politický přehmat, za který si bohužel Navalnyj může sám.

Jan Čulík:  Oni to samozřejmě různí komentátoři oslavují jako neuvěřitelně hrdinský čin. Že se vrátil, protože prostě nechtěl být bezvýznamným emigrantem nebo něco takového. Ale v podstatě vy to tedy nazýváte politickou chybou. Putin ho nikdy nejmenoval jménem, zřejmě proto, že předpokládám, že to byla jediná skutečně opoziční postava, která ještě v Rusku existovala, takže je to konec jakékoliv možnosti demokratizace Ruska?

Andrej Rogačevskij:  Těžko říct. Určitě to tak ale vypadá. Navalnyj byl pro mě konfliktní postava, ale zároveň přitáhl pod svůj prapor mnoho lidí. A samozřejmě jeho videa, jeho politické vysílání mělo mnoho milionů diváků. Jestli se tyto miliony diváků promění v miliony politických aktivistů, to je pochybné. Chci říct, že se mi zdá prostě nepředstavitelné, že by došlo k nárůstu, výraznému nárůstu řekněme revoluční protestní aktivity lidí, kteří by chtěli ve jménu Navalného smrti svrhnout současnou vládu. Myslím, že je to nepravděpodobné. Ale Navalnyj samozřejmě udělal velký kus užitečné práce, odhalil zkorumpovanost současné vlády a možná hodně přesvědčil lidi, že to není vláda pro ně nebo v jejich zájmu, že ta vláda je tu do značné míry minimálně na té nejvyšší úrovni, aby sloužila jen svým vlastním zájmům.

Když se podíváte na ruské dějiny, kdy došlo k významným změnám systému, ať už to byl sovětský systém nebo carský systém vlády, obvykle jsme předtím měli válku, která takovýmto zásadním změnám předcházela. Mohu jmenovat rusko-japonskou válku z roku 1904, která vedla k první ruské revoluci 20. století, takové té polozapomenuté revoluci z let 1905-1907, která trvala poměrně dlouho a nedosáhla svého cíle, tedy svržení cara v té době. Ale alespoň vznikl první ruský parlament, původní ruská duma, a později, samozřejmě s první světovou válkou, vidíme, že došlo k revoluci a změně kapitalismu na socialismus, komunismus v roce 1917. Další epizodou, kterou je třeba připomenout, je možná válka v Afghánistánu, která začala na sklonku vlády Sovětského svazu za Brežněva a trvala deset let. A zřejmě přispěla ke změně kurzu a k perestrojce a nakonec k rozpadu Sovětského svazu.

Jan Čulík:  Takže si myslíte, že současná ukrajinská válka by se nakonec také mohla stát katalyzátorem změn?

Andrej Rogačevskij:  To si myslím, ale jenom to tady extrapoluju a je to jenom snaha udělat trochu statistickou analýzu v této otázce. Nemyslím si, že by takovým katalyzátorem mohla být smrt Navalného.

Jan Čulík: No, v tuto chvíli to vypadá, že každý, kdo vyjádří nějaký kritický názor na Putina, je v podstatě v nebezpečí, že? Protože většina těch lidí byla teď už zabita. Takže to je totální atmosféra beztrestnosti. A co si myslíte, že si myslí obyčejní Rusové? Oni asi nechtějí strašně moc vyjadřovat své názory, ale ta propaganda, samozřejmě, jede, Solovjev je sledován v televizi. Jaká je podle vás situace v zemi?

Četl jsem o tom novém filmu Mistr a Markétka, Bulgakov, který je velmi kritický ke stalinismu, údajně. Neviděl jsem ho, vy jste ho viděl? Ano. A byl neuvěřitelně úspěšný. Takže když se lidé hrnou do kina na tento film, znamená to, že podpora Putinova režimu je poměrně vratká? Nebo co to znamená? Jaká je situace?

Andrej Rogačevskij: To nikdo pořádně neví a samozřejmě je opravdu těžké věřit průzkumům veřejného mínění, které se v Rusku v současné době provádějí, protože pokud vím z nepřímých důkazů a z toho, co jsem slyšel od sociologů, kteří se takovými průzkumy zabývají, tak mnoho lidí prostě odmítá mluvit. Sociologové mají zřejmě problém sehnat potřebný počet respondentů, aby takové průzkumy měly smysl.

Ano, v takových chvílích samozřejmě pomáhá odkazovat se na beletrii, film, divadlo a tak dále jako na určitý indikátor určitých nálad ve společnosti. Ale i ty jsou neprůkazné. Konkrétně u Mistra a Markétky se dá říct, že se na ten film lidé hrnou, protože je to už třetí pokus o zfilmování této kultovní knihy, kterou všichni znají skrz naskrz. Jsou prostě zvědaví. Podle mého názoru ten film není špatný pokus. Je pravděpodobně lepší než předchozí dva pokusy o zfilmování -

Jan Čulík: Byly i ty dva předchozí pokusy o zfilmování úspěšné v kinech?

Andrej Rogačevskij: No, film Jurije Kary, což byl první pokus, měl problémy s producenty. Nebyl uveden do kin, když byl hotový, do kin se dostal až po letech. Takže nevím. Těžko soudit. Produkt své doby. Druhý pokus byl minisérie pro televizi s různými pochybnými rozhodnutími. Tenhle je pokusem zkomprimovat román do jednoho sezení a také proto vnucuje škrty, různě ten příběh mění. Ale myslím, že stojí za to se na něj podívat. 

Zajímavá kontroverze na něm je, že poté, co ten film šel do kin, vyšlo najevo, že režisér filmu, který je vlastně Američan, nebo ruský židovský Američan, který teď žije ve Státech, pokud vím, no každopádně ne v Rusku, v angličtině, na svém Facebooku zcela otevřeně odsoudil plnohodnotnou invazi Ruska na Ukrajinu. Mimochodem, dnes je druhé výročí této smutné události. Všichni očekávali, že ten film bude určitě zakázaný, když se o tomhle dozvěděli, takže si myslím, že to byl další faktor, proč někteří lidé spěchali do kin, aby ten film viděli co nejdříve, než bude pozdě.

Jan Čulík:  Jo, ale je zajímavé, že, myslím, že ten režisér pořád opakuje, že všichni lidé, kteří se podílejí na invazi na Ukrajinu, jsou zločinci a měli by být v podstatě postaveni před soud, ten režisér filmu, on to pořád říká, ale co to tedy znamená, že i když se to o něm ví, ten film dál běží? Vím, že ruští producenti se snaží říkat: "On s tím filmem nemá nic společného už od roku 2021" nebo tak nějak. Tak proč myslíte? Co to znamená, že film nebyl stažen, že se stále promítá?

Andrej Rogačevskij: Stát do jeho rozpočtu nalil přes miliardu rublů a je třeba je získat zpět, než se to zakáže.

Jan Čulík: Opravdu? Jsou v Rusku finanční důvody tak důležité? Myslím tím, že kdyby financovali něco, co v podstatě sprostě mluví o Putinovi, což tohle svým způsobem skoro je, tak by to ještě nechali, aby se ty peníze vrátily?

Andrej Rogačevskij: Je to alegorie. Můžete si z toho vyčíst, co chcete. Pokud máte pocit, že je to obžaloba Putinova režimu, ano, můžete to tak říct. Ale neexistuje žádný pádný důkaz. U soudu by to neobstálo. Ale miliarda rublů za film, to je v Rusku obrovská částka, takže odepsat ji jako ztrátu, když je film eminentně koukatelný, myslím, že by to bylo v jistém smyslu střílení do vlastní nohy. Ano, s Navalným to ale nemá nic společného.

Jan Čulík: Ne, samozřejmě že ne. Ale souvisí to s mými otázkami ohledně celkové atmosféry, která teď v Rusku panuje, a s tím, co se může stát. Protože kdokoli, předpokládám, kdo to sleduje v České republice, tak si může říct, opravdu nám oni vyhrožují? Zaujal mě zajímavý komentář v Guardianu od někoho, kdo je možná trochu idealista, který tvrdí, že Putin na NATO nezaútočí, protože dobře ví, že ruská armáda na to nemá a byla by to pro ně strašná katastrofa. Souhlasíte s tím?

Andrej Rogačevskij: Ano, v tuto chvíli to vypadá, že kdo se dostal do aliance NATO, je zatím před ruskými plány v bezpečí.

Jan Čulík: A závěrem, jestli se vás mohu zeptat, dělal jste výzkum nezávislé ruské hudby. Vyjadřuje protirežimní názory a je to dovoleno? Jaká je ta hudba a co vypovídá o situaci ve společnosti?

Andrej Rogačevskij: Myslíte po únoru 2022?

Jan Čulík: Ano.

Andrej Rogačevskij: Válečné nebo protiválečné písně, mají v Rusku velký význam. Ale záleží na žánru. Částečně podle toho, kdo podporuje stranu Kremlu a kdo ne, a částečně také záleží na tom, kde se ti hudebníci pohybují, protože mezi rappery, například, asi většina rapperské komunity vystoupila proti válce a mnoho z nich emigrovalo. A mezi rockery je tak, zhruba řečeno, dvě třetiny proti válce., jedna třetina je pro válku, a zase mnoho z nich opustilo zemi a ti, co zůstali, tak jim opakovaně ruší koncerty. 

A někteří z nich mají zdravotní problémy, jako Jurij Ševčuk, frontman DDT, prý měl infarkt a a je hlasitým protiválečným mluvčím. Mnoho jeho posledních písní je protiválečných. A tak dále. 

Stát zřejmě opravdu nedokáže zvládnout podporu hudebníků po programové stránce. Objevilo se tam několik interpretů, kteří se mohou s určitým talentem pokusit dosáhnout slávy protiválečných hudebníků nebo se jí snaží čelit vlastními vystoupeními. Ale z nich by se jako hlavní postava dal jmenovat opravdu jen Šaman. Velmi málo ostatních.

Jan Čulík: To byla ta píseň, která se hrála Navalnému, když se ráno probudil v tom vězení, ne?

Andrej Rogačevskij:  Jedna z jeho písní, myslím, že ze Šamanových písní. Ano. Nejen Navalnému. Myslím, že je to prostě…

Jan Čulík: Hrají je ve věznicích.

Andrej Rogačevskij: Ano, ano. Pro všechny odsouzené.

Jan Čulík: Pane profesore Rogačevskij. Velmi zajímavé. Moc vám děkuji.

žení televizní diváci, tak tady to máte. Pohled odborníka na situaci v Rusku v souvislosti se šokujícím úmrtím Alexeje Navalného. Děkujeme vám za pozornost. Nashledanou.

Andrej Rogačevskij: Nashledanou.

An English transcription:

Jan Čulík: Hello and welcome. The sudden death of Alexei Navalny, perhaps the only remaining opposition politician in Russia. We have Professor Andrei Rogatchevsky in today's Britské listy interview, from the far north in Norway, and we'd like to ask him, he's an expert on Russian issues, what he thinks of all this. Professor Rogatchevsky speaks good Czech, but he would like to speak English here, so what can we do, there will be subtitles.

Professor Rogachevsky, what do you think of Navalny? And anyway, that is my first question.

Andrei Rogatchevsky: I'm not a big fan, I'm afraid. I've been following his career, of course, because it's unavoidable. But I wouldn't vote for him and II wouldn't support many of his policies. I tend to think of him. In terms of the positive side of the legacy that he's left behind him as citizen journalism when you know, someone not necessarily trained as a journalist, someone not necessarily paid as a journalist, discovers a local issue perhaps that needs a solution, but isn't really talked about much in the press. And champions this issue with a great deal of success and I think this is what Navalny was best at.

Jan Čulík: Well, he discovered that palace of Putin‘s hasn't he? And that video has had some millions of views and and other stuff. No? Can I ask, I mean, he is often seen as a nationalistic politician and he, for instance, as far as I'm aware, approved the annexation of Crimea, but some people were saying that this is why he was useful, because in inverted commas useful because he spoke to a wider range of the Russian population and some other people are saying also that he modified his views and became more liberal in later years. Is that correct? Can you explain what you think was wrong in Navalny‘s views?

Andrei Rogatchevsky: Well, wrong or right - I'm not really a judge. It's a personal taste for every voter, but I can say that his trajectory was a little bit strange when we think of his career as a would be politician because he started out in a Liberal Democratic party called Yabloko and then moved on towards populism and nationalism. 

And became a controversial figure. It's true that he claims that his desire to move around in nationalist circles that tarnished his reputation a little bit can be explained by his strategic vision that in Russia, where there are quite a few of such nationalists, you couldn't really ignore them. You have to speak to them. You have to engage them. You have to maybe educate them. You have to do something with them. You cannot really ignore them. But I don't think nationalists really wanted to talk to Navalny so he stopped going to those Russian marches in the outskirts of Moscow. That was an annual event for Russian nationalists, let's say 10 or more years ago.

And as far as Crimea is concerned as far as I understand, it didn't really approve of the annexation, but he also said that Crimea is not a sandwich to be moved back and forth between countries. So. So yeah,. A fairly ambiguous stance on the issue, which made unhappy people on both sides of the argument, those who believe that Crimea was and should remain Ukrainian and the opposite camp.

Jan Čulík: When you saying that he was populist apart from being a nationalist, can you give any examples of his populist actions?

Andrei Rogatchevsky: Well, I think the whole activity of Navalny as the Anti Corruption Bureau chief, as it were, is a bit populist because what it does, it appeals to the base instinct of envy of a a viewer who isn't rich and will never be rich. Whether the riches that Navalny describes in his videos are ill gotten is sort of partly immaterial because it raises the social tensions between classes, between various social strata of society, and I think this is populistic to be honest.

Jan Čulík: Various people listening to you might think that if you're critical of Navalny, you are a supporter of Putin, which you obviously are not. Can you explain?

Andrei Rogatchevsky:  Well, not every critic of Putin should deserve unqualified support. Navalny to me is a controversial figure, but I have to stress, his death is shocking. It shouldn't have happened. He didn't belong to gaol. So it's a tragedy that could, and perhaps should have been avoided. But on the other hand, it has to be admitted that Navalny himself returned to Russia from Germany after recovery from an attempt to poison him. When he was clinically dead or on the brink of clinical death anyway No one forced him. So I think it's a gross political miscalculation for for which unfortunately Navalny was himself to blame.

Jan Čulík: They of course, various commentators are hailing this as an incredible act of heroism. Going back because he just didn't want to be an irrelevant emigre or something like that. But basically, you would call it a political miscalculation. Putin never want never mentioned his name, apparently, because I suppose this was the only.... was it? the only really opposition figure still existing in Russia, so is this the end of any possibility of democratisation of Russia?

Andrei Rogatchevsky:  Hard to say. It looks like it certainly. Navalny was a divisive figure to me, but he also attracted many others under his banner, as it were. And of course, his videos, his political broadcasts they had many millions of viewers. 

Whether these millions of viewers would translate into millions of doers, it's doubtful now. I mean It just seems inconceivable that there would be an upsurge, significant upsurge of people‘s shall we say, revolutionary protest activity to unseat the current government in the name of Navalny's demise. I think it's unlikely. 

But Navalny, of course, did a great amount of useful work to expose the corruption of the current government and to perhaps convince people further that it's not the government for them or on their behalf that the government is there to a large degree at least at the highest level, to serve their own interests.

If you look at Russian history, when was It last time that significant changes have been made to the system, whatever it was, the Soviet system or the Czarist system of government, and we usually have a war, preceding such momentous changes. I can name the Russian-Japanese War of 1904 that led to the first Russian Revolution of the 20th century, the kind of semi-forgotten revolution of 1905-1907 that lasted quite long and didn't achieve its goal of dethroning the tsar at that point. But at least the first Russian parliament was formed, the the original Russian Duma, and then later on, of course, with the First World War, we see a revolution happening and a change of capitalism to socialism, communism in 1917. The next episode to remember is perhaps the Afghanistan war that started in late Soviet Union under Brezhnev and lasted for 10 years. And obviously it was a contributing factor to the change of tack and perestroika and ultimately the dissolution of the Soviet Union.

Jan Čulík:  So you think that the current Ukrainian war could also eventually become a catalyst of change?

Andrei Rogatchevsky: That's what I think and I, and I'm only extrapolating here and it's just to try and do a bit of a statistical analysis on the issue, but I don't think that Navalny‘s death this would be such a catalyst.

Jan Čulík:  Well, it looks as though at the moment, any anybody who expresses any critical view of Putin is basically in danger, isn't he? Because most of these people have now been killed. So that is a total atmosphere of impunity. And what do you think ordinary Russians are thinking? They're probably not wanting to express their views terribly much, but the propaganda, of course. I mean Soloviev is followed on television. What is in your view the situation in the country?

I'm reading this thing about, this new film of Master and Margarita, Bulgakov, which is very critical of Stalinism, allegedly I haven't seen it and you've seen it? Yeah. And it has been incredibly successful. So since people are flocking to go to see this film, does that mean that the support of the Putin regime is relatively shaky? Or what does it mean? What is the situation?

Andrei Rogatchevsky:  No one really knows, and it's of course really hard to believe the opinion polls that are being conducted in Russia at the moment because as far as I know from circumstantial evidence and from what I hear from sociologists that are involved in such polling that many people simply refuse to speak. Sociologists apparently are having a hard time getting the required number of interviewees to make such polling meaningful.

Yeah, in such times of course it helps to refer to fiction, film, theatre and so on as a kind of indicator of certain moods in the society. But they are inconclusive too. In particular with Master Margarita, we can say that people flock in to watch that film, because it's a third attempto to make a film of this cult book that everyone knows inside out. They're just curious. It's not a bad attempt, in my view. It's probably better than the previous two attempts to film it -

Jan Čulík:  Were those previous two attempts to film it also successful in cinemas?

Andrei Rogatchevsky:  Well, Yuri Kara‘s film, which was the earliest attempt, had problems with the producers. It wasn't released when it got ready, had been released years and years afterwards. So I don't know. It's ihard to judge. A product of its time, the second attempt was a mini series for television with various questionable decisions. This one is an attempt to compress the novel into one sitting and also therefore imposes cuts, changes the story in every which way. But I think it's worth watching. The interesting controversy about it is that after the release of the. It transpired that the film director, who's actually American, or Russian Jewish American, who lives in the States right now, as far as I know, well anyway, not in Russia, in English, in his Facebookm quite openly, he denounced the full scale invasion of Russia into Ukraine two years ago. Today, by the way, is the 2nd anniversary of this sad event and everyone was expecting the film to be shut when it came to light, so II think there was an additional factor why some people rushed to the cinemas to watch it as soon as possible before it's too late.

Jan Čulík:   Yeah, but it's interesting that, I mean, he keeps going on, he keeps actually repeating that all the people who are involved in the invasion of Ukraine are criminals and should be basically put on trial, this film director, he keeps saying it, but what does it mean then that even though this is well known about him? I mean, I know that the Russian producers have been trying to say „He hasn't had anything to do with that film since since 2021“ or something like that. So why do you think? What does it mean that the film hasn't been pulled, that it is still screening?

Andrei Rogatchevsky:  The state has poured over a billion rubles into its budget and it has to be recovered before it's shut.

Jan Čulík:  Do you think so? Are financial reasons so important in Russia? I mean, if they finance something which basically foul mouth Putin, which in a way this almost does, they would still allow it to to recoup the money?

Andrei Rogatchevsky:  Well, I mean, it's an allegory. You can read anything you like into it. If you feel it's an indictment against Putin's regime, yeah, you can say so. But there is no hard evidence it wouldn't stand in court. But a billion rubles for a film. It's an enormous sum of money in Russia, so to write it off as a loss when the film is eminently watchable. I think would be shooting yourself in the foot in a sense. Yeah, there's nothing to do with Navalny, though.

Jan Čulík:  No, of course not. But it's to do with my questions about the overall atmosphere in Russia now and what might happen. I mean, because anybody, I suppose, watching this in the Czech Republic might think, are they actually threatening us? I was interested to read an interesting comment in the Guardian by somebody who's maybe slightly idealistic who's arguing that the Putin will not attack NATO because they know fine well that the Russian army isn't up to it and it would be a terrible disaster for them. Do you agree?

Andrei Rogatchevsky:  Yeah, it looks at the moment that who's got himself into the NATO alliance is safe for the time being from Russia's designs.

Jan Čulík:  Finally, if I may ask you, you have been doing some research into independent Russian music. Does it express anti regime views and is it allowed to? How is it and what does it say about situation in society?

Andrei Rogatchevsky:  You mean after February 2022?

Jan Čulík: Yes.

Andrei Rogatchevsky:   The war songs or anti war songs, shall we say, in Russia, is a major feature. But it depends on the genre. Partly, who supports the Kremlin side and who isn't and partly it also depends on where these musicians are, because among the. Rappers, for example, probably the majority of the rapping community came out against the war, and many of them emigrated. And among rockers is like, roughly speaking, 2/3 against the war. 1/3 is for the war, and again, many of those left the country and those who stayed, they have their concerts cancelled repeatedly. 

And some of them have health issues like Yuri Shevchuk, the DDT frontman is said to have had a heart attack and and he is vocal anti-war spokesman. Many of his latest songs are anti war. And so on. Apparently the state cannot really master musician support on the programming side. There have been a few performers there who can, with some talent, try to achieve the. fame of of the anti war supporters or trying to counter it with their own performances. But out of those, only really Shaman could be named as head figure. Very little else.

Jan Čulík:  That was the song, wasn't it that was played to Navalny when he woke up in the morning in that prison, wasn't it?


Andrei Rogatchevsky:  One of his songs, I believe of Shaman songs. Yeah. Not only to Navalny. I think it it's just-

Jan Čulík:   They play it in prisons.


Andrei Rogatchevsky: Yeah, yeah, yeah. For for all the convicts.

Jan Čulík: Professor Rogatchevsky. Very interesting. Thank you very much.


So there you have it. An expert's view of the situation in Russia in the wake of the shocking death of Alexei Navalny. Thank you for your attention. Goodbye.

Andrei Rogatchevsky:  Goodbye.




0
Vytisknout
4039

Diskuse

Obsah vydání | 5. 3. 2024