23. 10. 2024
Severokorejský vůdce Kim Čong-un oživuje marxisticko-leninské principy svého dědečka, zatímco režim čelí složité regionální geopolitice a vnitřním výzvám. Návratem k ideologickým základům položeným zakladatelem Severní Koreje Kim Ir-senem se Kim Čong-un snaží posílit svou legitimitu a ochránit svůj režim před osudem Sovětského svazu.
V červnu odvysílala severokorejská státní televize záběry usmívajícího se Kim Čong-una sedícího vzadu ve třídě nově zřízené Ústřední školy pro výcvik kádrů Korejské strany práce. Jeho spoluúčastníci nebyli obyčejní studenti – patřili mezi ně vysoce postavení straničtí představitelé jako ministr zahraničí Choe Son Hui a premiér kabinetu Kim Tok Hun. Profesor vyučoval lekci o "základech marxismu-leninismu", která zahrnovala přednáškový snímek na téma "německá klasická filozofie, anglická klasická politická ekonomie [a] francouzský utopický socialismus".
Nebyl to žádný náhodný okamžik ve třídě pro vysoce tajnůstkářský a přísně kontrolovaný stát. V pečlivě zinscenovaném severokorejském politickém divadle to byl do očí bijící signál, že Kim oživuje marxisticko-leninské principy a myšlenky. Spolu s nedávnými mediálními zmínkami o "komunistických rysech" a "komunistické budoucnosti" je to předzvěst strategického posunu v narativu režimu. Podle Kim Čong-una je cílem tohoto kroku posílit ideologické pilíře jeho režimu uprostřed vršících se domácích i mezinárodních výzev.
Ústřední kádrová škola, která byla otevřena v dubnu 2024, vystavuje na svém exteriéru velké portréty Vladimira Lenina a Karla Marxe – což je neočekávaný posun vzhledem k tomu, že tyto portréty byly z Kim Ir-senova náměstí odstraněny v roce 2012. V roce 2009 vláda také oficiálně odstranila všechny zmínky o komunismu ze své ústavy. Toto nedávné oživení komunistických ikon za Kim Čong-una znamená významný obrat v politice jeho otce Kim Čong-ila a zdůrazňuje překvapivý ideologický posun dědičné diktatury. Naznačuje to, že Kim Čong-un se možná snaží znovu potvrdit revoluční kořeny země a těsněji se přiblížit tradičním marxisticko-leninským přesvědčením, jako je centrální plánování a kolektivismus. Tento opětovný důraz na komunistickou symboliku by také mohl sloužit k upevnění loajality stranické elity a vytvořit obraz ideologické vazby na éru otce zakladatele Severní Koreje Kim Ir-sena.
Otázka, zda lze Severní Koreu skutečně považovat za komunistický stát, je odborníky již dlouho diskutována. Během studené války Kim Ir-sen přijal marxisticko-leninské principy, včetně oddanosti třídnímu boji a socialistickému internacionalismu. Jeho rétorika se často odvolávala na marxisticko-leninské koncepty, jako je diktatura proletariátu, antiimperialismus a historický materialismus. Oficiální stanovisko bylo, že Kim Ir-sen úspěšně adaptoval marxismus-leninismus pro jedinečné historické podmínky Koreje jako rozděleného postkoloniálního národa.
Rozpad sovětského bloku v 90. letech spolu s Kim Čong-ilovým důrazem na etnický nacionalismus a jaderný militarismus však učinily komunistickou nálepku stále problematičtější. Zatímco někteří akademici tvrdí, že Severní Koreu je lepší chápat jako ultranacionalistický, xenofobní režim, srovnatelný spíše s imperiálním Japonskem než se sovětským Ruskem, Kim Čong-un podle všeho znovu potvrzuje nadřazenost kolektivistického étosu nad nacionalistickým zápalem.
Současně s odhalením portrétů Marxe a Lenina v Ústřední škole pro výcvik kádrů byli straničtí funkcionáři, kteří se 30. června zúčastnili 10. plenárního zasedání osmého ústředního výboru, poprvé spatřeni s odznaky do klopy s portrétem Kim Čong-una. Zatímco odznaky zobrazující Kim Ir-sena nebo Kim Čong-ila jsou v Severní Koreji již dlouho standardní součástí oficiálního oblečení, toto byl první případ, kdy byla podobizna Kim Čong-una zobrazena na odznacích na stranickém shromáždění na vysoké úrovni. Tento symbolický posun zdůrazňuje rostoucí význam Kim Čong-una v rámci kultu osobnosti rodiny Kimů a upevňuje jeho postavení jako rovnocenného s otcem a dědečkem. Současné oživení komunistické ikonografie spolu s rostoucím zaměřením státních médií na osobní obraz Kim Čong-una a rozvojem jeho vlastní "revoluční ideologie" ukazuje na pokus sloučit marxistická revoluční témata s konsolidací Kimovy vlastní pozice v rámci dynastické linie režimu.
Tato revitalizace komunistických témat na vysoké úrovni zasáhla také severokorejská státní média. Od doby, kdy se Kim Čong-un v roce 2011 ujal moci, zmínky o "komunistickém" a "komunismu" v severokorejských anglicky a korejských médiích neustále přbývají. Ve svých propagandistických výstupech režim zdůrazňoval prosazování "komunistických rysů" jako morálního imperativu pro severokorejské občany. Tato terminologie slouží jako kódovaný výraz obhajující zachování kolektivismu a sociální soudržnosti, i když se trhy stále více integrují do severokorejské ekonomiky a režim se snaží bojovat proti popularitě jihokorejské populární hudby a dramat. Po nedávných záplavách ve venkovských oblastech řekl Kim Čong-un skupině obětí povodní: "Odpadková média Korejské republiky zoufale pomlouvají všechny socialistické výhody a opatření přijatá naší stranou a vládou pro oběti povodní a také komunistické rysy projevující se v celé společnosti, zneužívají je jako prostředek k dosažení jakési vnitřní jednoty a určitého druhu demonstrace." Tato rétorika odráží Kimovu širší strategii prolínání marxistických principů kolektivismu a solidarity s tématy nacionalistického odporu vůči vnějším hrozbám.
Tento posun v oficiálním severokorejském diskurzu se odráží i ve změnách politiky. Kim Čong-un stále více zaujímá přístup k hospodářskému rozvoji shora dolů. V rámci své politiky 20 x10 si Kim klade za cíl založit stovky továren lehkého průmyslu ve venkovských provinciích s cílem podpořit rozvoj v těchto oblastech, aby se překlenula ekonomická propast s městskými centry. Opětovná centralizace ekonomiky je odklonem od Kimovy dřívější iniciativy dát více pravomocí místním stranickým funkcionářům a provinčním správám. Příjmy z prodeje zbraní do Ruska pravděpodobně posílily finanční pozici stranického centra a posílily jeho dlouhodobou preferenci udržování přísné státní kontroly nad ekonomickými záležitostmi.
Kromě marxisticky ovlivněných posunů v severokorejském státnictví zažila kulturní sféra také tvrdší přístup stranického vedení. Hlavní noviny v Severní Koreji v roce 2019 zakročily proti takzvanému "antisocialistickému" chování obyvatelstva a varovaly občany, aby nepodlehli "hloupým fantaziím o kapitalismu", které způsobily rozpad Sovětského svazu. Ve svém novoročním projevu v roce 2018 Kim Čong-un vyzval k celostátní kampani za "zpřísnění morální disciplíny ve společnosti, zavedení socialistického způsobu života a odstranění všech druhů nesocialistických praktik". Pod tímto žargonem se zdá, že severokorejské úřady začínají být znepokojeny vlivem ekonomiky černého trhu a šířením jihokorejských kulturních produktů na sociální strukturu země. Zatímco brojení proti kapitalistickému individualismu je pro socialistický stát typické, vyniká míra, do jaké se stranické orgány nyní dovolávají komunismu jako morálního, spíše než striktně materialistického rámce.
V přísně kontrolovaném severokorejském státním kultu a propagandistickém divadle mají symboly a diskursivní posuny větší význam, než je tomu jinde. Kombinace otevření severokorejských hranic po pandemii, zvýšené interakce s ruskými úřady a především rostoucí popularity jihokorejské popkultury uvolnila pro vedení strany totální sevření ideologické kontroly. Pro paranoidní režim slouží ideologie jako kritický nástroj pro ukáznění mas. V tomto kontextu agresivní opětovné prosazování marxistické ortodoxie naznačuje pokus o opětovné upevnění severokorejské ideologické orientace.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse