Mohly by izraelské dopravní letouny C-130 svrhnout protibunkrovou bombu GBU-57 ?

20. 6. 2025

Hlavní neznámou, o které diskutujeme po mnoho let, je, jak by Izrael postupoval při úplném zničení íránských jaderných kapacit, nejen jejich degradaci, aniž by měl schopnost proniknout k hluboko pohřbeným instalacím ze vzduchu – zejména do zařízení na obohacování uranu, které se nachází pod horou ve Fordó. Bez pomoci amerických letounů B-2 Spirit nesoucích bobmby GBU-57 Massive Ordnance Penetrators (MOP) se pozemní operace jevila jako téměř jediná možnost. Ale co skromná izraelská flotila zhruba 15 transportních letounů KC-130H, C-130H a C-130J Hercules?

B-2 a neustále se vyvíjející MOP jsou jedinou známou kombinací konvenčních zbraní, která by teoreticky mohla zajít dostatečně daleko, aby vyhodila do povětří jadernou základnu Fordó. Dokonce i schopnost tohoto týmu uspět v této misi byla zpochybněna. Exotické kombinace balistických raket a bojových hlavic mohou být možností, ale to je zcela spekulativní. Kromě úderů do tunelů, které by mohly na určitou dobu zhoršit přístup na místo pomocí menších bunkrů, se zdá, že B-2 nesoucí MOP jsou jedinou šancí. Nebo ne?

Součástí přitažlivosti B-2 je, že by mohl proniknout velmi hluboko do íránského vzdušného prostoru a zasáhnout své cíle, aniž by musel vést plnohodnotnou leteckou válku. Stále by potřeboval velkou podporu, ale v kombinaci se schopnostmi a taktickými letouny stealth poskytuje cestu k rychlejšímu a doufejme čistšímu konfliktu zaměřenému na demontáž íránských jaderných kapacit. Potřeba stealth schopností B-2 je nyní drasticky snížena, když Izrael vyhlásil vzdušnou převahu nad Íránem. To neznamená, že pozemní protivzdušná obrana není stále hrozbou – zejména silniční mobilní, odpalované z ramene a netradiční systémy – ale celková protivzdušná schopnost Íránu byla vážně degradována. Stíhačky a dokonce i pomalu se pohybující velké drony, které operují ve střední výšce, dnes létají relativně volně nad hlavními íránskými populačními centry. Bez ohledu na to, pokud víme, B-2 stále nepřichází v úvahu, protože Spojené státy dosud nesouhlasily s připojením se ke kinetickému boji po boku Izraele.

Současně jsme viděli některé zajímavé pohledy na izraelské operace C-130, které se rozšířily daleko na východ, nad Sýrii a pravděpodobně i dále. Není jasné, k čemu přesně tyto operace slouží. Mohly by poskytovat předsunuté výzbrojní a tankovací body (FARP) a doplňování paliva za letu pro vrtulníky speciálních operací, které mají za úkol bojové pátrání a záchranu a operativní vyprošťování. Mohly by také podporovat předsunuté základny pro odpalování bezpilotních letounů nebo dokonce shazovat drony, které samy zamíří hluboko do Íránu. Vzhledem k tomu, že Izrael pokračuje v demontáži zbytků, které zbyly z íránské protivzdušné obrany, je možné nasadit tato letadla mnohem hlouběji.

Učinit podmínky vzdušné hrozby dostatečně chudokrevnými, aby C-130 mohl spolehlivě přežít hluboko na íránském území, by bylo relevantní pro útoky na jaderné cíle, které standardní letecké zbraně nemohou zasáhnout. V minulosti jsme podrobně popsali, jak by byl pozemní útok pro tento úkol pravděpodobně nezbytný, pokud by Izrael musel jít do toho sám. IDF určitě ukázala, že je na takové operace připravena, ale to je stále extrémně riskantní podnik. Takže, co kdyby izraelské C-130 mohly shazovat GBU-57 MOP, nebo izraelskou zbraň velmi podobnou této zbrani, na tyto cíle, místo B-2?

Určitě existuje precedens pro C-130, které shazují z nákladových prostorů naprosto masivní bomby, jak staré, tak nové. BLU-82 Daisy Cutter byl shozen C-130, především k vyčištění přistávacích zón, během války ve Vietnamu. Modernizovaná zbraň typu palivo-vzduch známá jako GBU-43 Mother Of All Bombs (MOAB) je dnes ve službě a byla použita s ničivými následky v Afghánistánu v roce 2017. Tak proč ne supertěžký penetrátor?

Shodit zbraň vážící téměř 30 000 liber ze zadní části C-130 by bylo určitě něco, na co byste se měli dívat. MOAB je téměř o třetinu lehčí než MOP. Přesto by MOP nebo podobná zbraň mohla být navržena tak, aby maximalizovala shozovou obálku C-130 a nepřekračovala ji, a neměla by mít problém se vejít dovnitř a být uvolněna C-130.

Jednou z hlavních oblastí, kde by byl C-130 oproti B-2 v nevýhodě, kromě schopnosti přežití a schopnosti nést dva MOP najednou, je rychlost a výška letu. Hercules létá podstatně níže a pomaleji než B-2, což by mělo dopad na celkovou dopadovou sílu zbraně, a to pravděpodobně podstatný. C-130 shazující stejnou zbraň ve výšce 25 000 stop a rychlosti 250 mil za hodinu bude mít za následek výrazně menší kinetickou sílu nárazu než B-2 shazující zbraň ve výšce 50 000 stop a rychlosti 500 mil za hodinu. To je velký problém pro munici, která se má zavrtat co nejhlouběji do hory a vybuchnout.

Není jasné, zda by tyto rozdíly ve výkonu představovaly rozdíly mezi úspěchem od neúspěchem. Je možné, že by byla potřeba jen další munice, aby se jedna za druhou zavrtala hlouběji do hory a zasáhla cílovou dutinu. To je další taktika, o které jsme diskutovali roky, pokud jde o schopnost dostat se do zařízení pro obohacování uranu uvnitř Fordó. Je také možné, že zbraň by mohla obsahovat raketový motor, který by vyrovnal rozdíl v rychlosti vypouštění a výšce.

Mohl by tedy C-130 zasadit zničující úder cíli jako je Fordó? Odpověď je, že prostě nevíme, ale zdá se možné použít C-130 jako nosič MOP nebo zbraňový nosič něčeho podobného MOP, bez ohledu na to. A i kdyby nemohl jít po Fordó s dobrou šancí na úplné zničení zařízení, Írán má mnoho dalších kritických oblastí pohřbených pod horami, z nichž mnohé jsou méně opevněné, ale stále nemusí být zničitelné protibunkrovou municí používanou stíhačkami, jako jsou JDAM vybavené BLU-109.

I když neexistují žádné jasné náznaky, že Izrael má takovou schopnost, je zajímavé se nad touto možností zamyslet, zejména v době, kdy transportní letouny mohou přebírat kinetičtější role.

Zdroj v angličtině: ZDE