O tom, že demokracie je něco reálného, co se nedá vyžvanit
25. 7. 2025 / Boris Cvek
Už před mnoha lety jsem se v různých diskusích dostal k tomu jednoduchému, ale pro velkou část lidí paradoxnímu, těžko pochopitelnému faktu, že mi je naprosto k ničemu, pokud někdo má správné hodnoty, ale neumí dělat reálnou politiku, aby ty hodnoty skutečně žily v praxi.
Myslím, že ta generace starých západoevropských politiků, vezměme si třeba kancléře Kohla, který skončil kvůli financování politiky z nelegálních peněz, měla právě tohle na mysli. Nechci hájit korupci, to opravdu ne.
Kohl musel skončit právem. Chirac byl právem odsouzen soudem. Nicméně oba udělali mnoho dobrého. Raději tihle než čistí žvanilové, kteří nedokážou prakticky nic kromě diskreditace ušlechtilých hodnot vlastní neschopností.
Demokracie je fyzická, reálná věc, stojí na tom, jak se lidem reálně žije. Kecy o tom, jak je důležitá, jsou k ničemu. Je třeba ji dělat reálně, fyzicky. Třeba zajistit funkční stavební řízení, vyspělou ekonomiku, kvalitní vzdělávání, vysokou spotřebu díky vysokým mzdám.
Čtu dějiny Německa po roce 1945 (Peter C. Caldwell & Karrin Hanshew: Germany Since 1945, Bloosmbury Academic 2018 (3d ed. 2022). Němci vlastně nikdy předtím nezažili demokracii jako něco pozitivního. Po roce 1945 byli poraženi, ublíženi, mnozí byli fakticky náckové. Demokracie jim byla nadiktována zvenčí vítězi.
Jenže Adenauer to zvládl. Ne proto, že by věřil svému národu, ne proto, že by žvanil o demokracii a poučení z minulosti, ne proto, že by se očistil od bývalých nácků, ale proto, že dokázal, aby Němci na svou vlastní kůži zažili poprvé demokracii jako něco pozitivního, a to nejen ekonomicky a sociálně, ale i co se týče stability, integrace do vyspělého světa, bezpečnosti. Vyhrával taky jedny volby za druhými a kancléřem byl až do roku 1963. NSR se v té době stala demokratickou, západní zemí se vším všudy. Samozřejmě potom došlo k mnoha problémům včetně zděšení, jak se nacistickým zločincům podařilo integrovat do té nové demokracie.
Na těch dějinách Německa je mnoho velmi zajímavých věcí. Jednou z naprosto zásadních je útěk zejména mladých mužů s vyšším vzděláním a technickými schopnostmi z NDR do NSR. Východní režim to musel vyřešit Berlínskou zdí, jinak by se zhroutil. I tam trpěl chronickým nedostatkem pracovních sil, který nedokázal řešit migrací. Myslím, že i dnes bychom se měli dívat na to, kam a odkud lidé utíkají, zejména ti schopní.
Prakticky nikdo neutíká ze západní Evropy k nám, ačkoli tady už deset i více let vládne narativ, že tam se nedá žít kvůli migrantům, zelenému šílenství, progresivismu atd. Lidé utíkají z východní Evropy tam včetně útěku za vzděláním, prací s vyšší přidanou hodnotou, ale taky samozřejmě sběrači ovoce atd.
Diskuse