Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Bohumil Kartous: Populismus narostl ve svém vlivu právě díky sociálním sítím

2. 10. 2025 / Milan Mundier

čas čtení 23 minut

Informace jsou všude kolem nás. Některé jsou pravdivé, jiné falešné. A mezi nimi se nachází rozlehlá šedá zóna. Jak správně pracovat s informacemi, které mohou ovlivňovat naše životy? Čím se vyznačuje doba postfaktická, v níž momentálně žijeme? Jak souvisí nárůst populismu s existencí sociálních sítí? Proč jsou miliardáři ze Sillicon Valley ještě nebezpečnější než prezident Donald Trump? Nejen na to jsem se zeptal svého dobrého přítele a dlouholetého spolupracovníka Bohumila Kartouse. "V Americe dnes vzniká oligarchie extrémního bohatství, moci a vlivu, která opravdu ohrožuje celou naši demokracii, naše základní práva a svobody," řekl ve svém projevu na rozloučenou Trumpův předchůdce Joe Biden. A Bobovy odpovědi jeho slova pouze potvrzují.

Bobe, obecně se soudí, že žijeme v době postfaktické. Co by si měl laik pod tímto pojmem představit?

Já ten termín, Mílo, příliš nepoužívám, neboť implikuje, že se fakta stala nějakou historickou skutečností, že to byla nějaké etapa v našich dějinách, která skončila. On ten pojem vychází z takové terminologické nouze a v podstatě pouze kopíruje terminus technicus postmoderna, který označuje filozofii a umění druhé poloviny 20. století (Foucault, Derrida, Baudrillard, Warhol a další). Souvisí to s nejednoznačností, s rozpadem trendů a směrů evropského myšlení, což není nutně špatně, ale samozřejmě to vyvolává tu pojmovou nouzi. Není možné to jednoduše pojmenovat nějakou společnou charakteristikou, nějak to kategorizovat.

Ten pojem v sobě ale obsahuje velmi podstatné a zčásti nepochybně varovné upozornění. Poukazuje na to, že s fakty lze nakládat v jejich interpretaci svévolně, nebo je dokonce možné je úspěšně popírat. Nebo zatajovat. Podívejme se na to, jak třeba ruská propaganda obludně dezinterpretuje příčiny a průběh válečné agrese proti Ukrajině, tam je úplně vše. Popírání samotné války, vždyť za to, že řekneš "válka na Ukrajině" můžeš v Rusku dostat mnoho let natvrdo. Dezinterpretace historických souvislostí až do tak absurdních tvrzení Vladimira Putina, že Ukrajina nemá právo na existenci a že kulturně neexistuje. Samozřejmě Rusko zatajuje a zapírá, že záměrně útočí na civilní cíle, popírá masakr v Buči, za který byli jeho vykonavatelé v Rusku vyznamenáni, popírá únosy dětí.

To vše koliduje s fakty, stejně jako řada bludů o covidu, ostatně o tom sám velmi dobře víš. Ten "postfakticismus" souvisí velmi úzce s tím, že lidská konstrukce skutečnosti je primárně sociální. Sociální konstrukce reality je založena na tom, že jako lidé máme tendenci pojmenovávat svět kolem sebe tak, abychom si rozuměli s naší primární tlupou, s lidmi, s nimiž svět sdílíme. A to nesouvisí pouze s tím, že používáme stejný jazyk, ale i s tím, že se na ten svět podobným způsobem díváme. A také s tím, že v případě disentu, nesouhlasu, máme tendenci takový disent vypuzovat z vlastního středu, nebo ho zavrhovat jako nepřátelský. Platí to zejména pro komplexní fenomény, které naši realitu tvoří a které následně vyžadují určité vysvětlení a pochopení. Velmi dobře se to ukazuje třeba na tom, jak zřejmě naši předci v dávných dobách přišli na to, že blesk je vlastně dílem božím. Představ si, že žiješ ve společenství, které ještě neumí pracovat s ohněm, natož aby dokázalo vysvětlit fyzikální příčiny elektrostatického výboje, a čas od času jsi konfrontován s tím, že nejprve začne pršet, začne se zvedat vítr, nebe potemní a pak ho doslova roztrhne jakési obrovské světlo doprovázené děsivým zvukem, které tu a tam něco dokonce zapálí.

Jako ojedinělý živočišný druh s výrazně vysokou mírou reflexe máš potřebu najít pro toto vysvětlení a zároveň se na tom potřebuješ shodnout s ostatními. Vcelku pochopitelně tomu – vzhledem ke stavu poznání – dáš nadpřirozenou povahu a tím pádem dáš vzniknout kultu. No a kult buď přijmeš a budeš ho uznávat s dalšími cca 150 členy tvé tlupy, nebo ho zavrhneš. No ale v tom okamžiku tlupa zavrhne tebe. A takhle nějak, akorát v mnohem spletitějším prostředí digitálního chaosu, funguje současný přístup velké části společnosti k pojmenovávání reality: jsou zmateni nikoliv nedostatkem poznání, nýbrž tím, že se různá tvrzení vzájemně popírají a není jasné, které z nich je důvěryhodnější. Takže volíš na základě toho, k čemu se přiklání tvoje digitální tlupa. A to může být tlupa, která v té masové společnosti třeba hledá způsob, jak se vyrovnat s nejistotou vlastního života, nedůvěrou, pocitem osamění, dezorientací. A taková tlupa může být velmi jednoduše zneužitelná systematickou informační a psychologickou manipulací, které říkáme dezinformace. Dopady toho, co se stane, když se do takového stavu sociálně konstruované reality dostane kritická část společnosti, vidíme na Slovensku, v Maďarsku nebo třeba v USA. Vidíme Orbána, který chodí s šálou "velkého Maďarska", vidíme Kotlára, který oficiálně tvrdí, že pandemie covidu na Slovensku nebyla, vidíme amerického prezidenta Trumpa systematicky a vytrvale lhát o tom, že mu byly volby v roce 2020 ukradeny a omilostňovat lůzu, která 6. 1. 2021 napadla Kapitol. A Česko nyní bude rozhodovat o tom, zda si od podobného "postfakticismu" udrží distanc, nebo se přidá. Narážím na sněmovní volby samozřejmě.

Do jaké míry jsme podle Tebe ovlivňováni selektivním myšlením? To znamená, že automaticky přijímáme primárně ty informace, které jsou v souladu s naším světonázorem…

Jsme tím ovlivněni všichni a je to běžný způsob konstrukce toho, jak se díváme na svět kolem sebe, jak jsem ukazoval v odpovědi na první otázku. Ještě je tu jeden důležitý aspekt v konstrukci našeho myšlení, na který poukazuje sociální psychologie, konkrétně Jonathan Haidt: jsme primárně pudově-emoční bytosti, které své racio, rozum, používají jako nástroj. Haidt popisuje lidskou osobnost jako jezdce na slonovi. Slon je naše pudově-emoční já a jezdec je rozum. Haidt – a to je důležité – ovšem říká, že nikoliv jezdec, ale slon je ten, kdo určuje směr. Úkolem jezdce (tedy rozumu, nástroje) je najít v tomto směru co nejlepší možnou cestu. Abych uvedl příklad, v českém digitálním prostoru se setkáváme velmi často s obviňováním ukrajinských uprchlíků ze zneužívání našeho sociálního a zdravotního systému.

Jsou to manipulace s fakty, které ale velmi dobře odpovídají potřebě najít nějakou racionalizaci pro vlastní xenofobii nebo pocit křivdy (jak to, že někdo dostává podporu, když já nedostávám nic nebo méně?). Takový jezdec na slonovi xenofobie/křivdy pak rád použije tuhle racionalizaci k tomu, aby v daném směru našel morálně zdůvodnitelnou cestu: nikoliv xenofobie a nepatřičný pocit křivdy, ale morální znechucení nad zneužíváním mě vede k tomuto postoji! Je to velmi pohodlné. Epochální změnou v tom, jak s touto selektivitou pracujeme, přinesly digitální nástroje komunikace, zejména sociální sítě.

Zejména to, jak fungují jejich stále dokonalejší algoritmy pro vyhodnocování a distribuci informací. Algoritmy postupně dokázaly dobře zachytit lidský sentiment. Kdybych měl parafrázovat Haidta, začaly navádět slony do míst, kde chtějí být a jezdcům tak "usnadňují" práci. To všem vede jednak k určitému odejmutí svébytnosti v rozhodování, které sociální psycholožka Shoshana Zuboff označuje termínem digitální feudalismus (nevolnictví) a jednak to také usnadňuje manipulaci: pokud totiž takový nástroj existuje, a je snadno dostupný, pak je možné, vlastně nevyhnutelné, jeho zneužití. Víme to už od referenda o brexitu a amerických prezidentských voleb v roce 2016 a od skandálu společnosti Cambridge Analytica, která na základě datových analýz připravovala pro politické kampaně přesné návody, jak "slony", tedy určité skupiny lidí zanalyzovaných na stovkách charakteristik, navádět tak, aby přijali postoj "chci vystoupit z EU" nebo "chci volit Trumpa".

A vidíme to samozřejmě na Slovensku, kde Fico podobným způsobem zneužívá manipulace velké části slovenské veřejnosti, vidíme to u nás na SPD, Stačilo!, Motoristech, ale i ANO, na stranách, které zneužívají úplně stejných principů manipulace. Jestliže kanadský teoretik médií Marshall McLuhan ve 20. století dokazoval, že "media is message" (médium je zprávou samo o sobě), pak je dobré zkusit pochopit, jakou zprávou jsou sociální sítě. Na základě toho, co víme o fungování sociálních sítí, jde o zprávu poměrně ponurou. Sociální sítě jsou médiem primitivismu ve smyslu nahrazení jezdce na slonovi algoritmem.

Je podle Tebe opětovné zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států důsledkem toho, že žijeme v postfaktické době?

Vidíš, aniž bych tu otázku předvídal, odpověděl jsem na ni už v předchozí odpovědi. Tomu se totiž nedá vyhnout. Na jedné nedávné debatě vystupoval Michal Pěchouček, přední český odborník v oblasti vývoje digitálních technologií. Řeč byla o AI a jejich přínosech a rizicích. Pěchouček zastával velmi rozumný postoj, když poukazoval na nutnost rozumné formy regulace AI ve smyslu možných dopadů na lidskou společnost. Mimo jiné v té souvislosti řekl, že kdybychom před 15 lety byli jako společnost chytřejší a uměli vhodně regulovat sociální sítě, nebyl by brexit a nebyl by Trump.

Nepředstavují sociální sítě nakonec ještě větší riziko, než si někteří lidé myslí? Narážím na skutečnosti, že někteří politici dokážou s jejich pomocí lépe oslovovat naštvané voliče a o to snáze pak s jejich emocemi pracovat?

Samozřejmě představují, z toho, co jsem uvedl výše, s odkazem na respektované osobnosti vědy, to myslím poměrně jednoznačně vyplývá. Jenže ta možnost jejich zneužití pro mocenskou manipulaci je tak fenomenální, že proti jejich rozumné regulaci, dokonce i proti tomu, aby se společnost na novou epochu společenského sdílení pomocí vzdělávání dokázala adaptovat, stojí mnoho velmi silných zájmů. Můžeme to v krystalické podobě sledovat na chování lidí, jako je Elon Musk (majitel X, dříve Twitter), Mark Zuckerberg (zakladatel a ředitel Mety, kam spadá Facebook, Instagram, WhatsApp), ale i dalších, zdánlivě od sociálních sítí vzdálených lidí, jako je Petr Thiel (spoluzakladatel PayPal, zakladatel datově analytické služby Palantir) nebo další venture capital investor Marc Andreessen. Všichni mají společné to, že vyrostli jako IT inženýři a následně se stali úspěšnými businessmany v tomto oboru.

A všichni do jednoho se snaží úporně bránit regulacím dopadu jejich vlastního businessu. Musk, Thiel i Andreessen jsou známí svými zjednodušenými, společensky primitivními názory na to, jak by společnost měla být řízena a jakou roli v tom hrají nejen digitální technologie, ale zejména oni sami. Musk s Thielem sebe samotné vnímají jako svého druhu mesiáše, Andreessen je znám jako libertarián a "techno-optimista". Zuckerberg otevřeně "políbil prsten" Trumpovi, když na začátku tohoto roku veřejně prohlásil, že byl k moderaci obsahu na Facebooku nucen předchozí demokratickou administrativou a že nyní bude "společně s prezidentem Trumpem bojovat za svobodu slova v celém světě", přičemž demagogicky obvinil EU ze snahy o cenzuru. Všichni přitom dříve podporovali demokraty a dnes stojí názorově na hraně, nebo v případě Thiela a Muska, za hranou demokracie. To spojení s Trumpem a Vancem, který je mimochodem někdejším Thielovým zaměstnancem a také jeho politickým protégé, je nejen pragmatismus.

V případě Thiela i Muska, nebo v případě jejich dvorního ideologa Curtise Yarvina (mimochodem také původně IT specialisty), zjevně koresponduje s jejich vnímáním světa a s tlakem na proměnu demokracie v systém, kde na vrcholu budou stát tihle rádoby vizionáři nového světa, jimž nikdo nebude klást žádné překážky a budou slepě následovat jejich "génia". Jde přitom – z ideologického hlediska – o poměrně banální směsici dříve známých ideologií, tedy zejména monarchismu (nadřazenost určité kasty), futurismu, nebo spíše digitálního technofanatismu (technologie vše vyřeší) a fašismu (potírání solidarity, lidských práv). A to vše v zájmu velmi úzce omezené skupiny globální oligarchie.

Nelze si nevšimnout, že Donalda Trumpa podpořili ve volbách lidé jako Peter Thiel či Elon Musk. Po jeho zvolení se k nim připojil i Mark Zuckerberg. Co je pravdy na tom, že miliardáři ze Sillicon Valley se stávají novou silou, která bude schopna určovat další směr americké – a tím i světové – politiky?

Opět jsem poněkud předešel dotazu, což jen potvrzuje ty neodbytné souvislosti spojené se současným děním, s vývojem v digitálním businessu a s dopady, které to přináší. Ještě jednou bych rád zdůraznil ten obrat, který většina investorů a podnikatelů, těch skutečně velkých, udělala s druhým vítězstvím Trumpa. Drtivá většina z nich dříve podporovala demokratickou politiku. Business totiž jedná většinou evolučně, tedy prioritizuje vlastní prosperitu nad vším ostatním. A v tomto směru se americký digitální business, tedy jednoznačný hegemon v této oblasti, rozhodl přiklonit se k Trumpovi a aktivně se snažit podporovat jeho politiku. Nedávno uspořádal Trump večeři, na kterou kromě Zuckerberga pozval také Billa Gatese, zakladatele Microsoftu, Toma Cooka, ředitele společnosti Apple, Sergeye Brina, spoluzakladatele společnosti Alphabet (Google, YouTube), Sama Altmana, ředitele OpenAI (chatbot ChatGPT) a další přední manažery velkých technologických firem z USA.

Bylo vtipné sledovat, jak jeden po druhém, více či méně, pochlebovali Trumpovi, jak je skvělým prezidentem pro rozvoj businessu. Některé scény působily podobně trapně, jako jiná veřejná setkání, na kterých zúčastnění předvádějí mnohdy velmi nedůstojné patolízalství. Američtí komentátoři, ti kritičtí, to často přirovnávají k tomu, jak se podřízení či poddaní snaží zalichotit totalitním vládcům. Je zjevné, že většina Sillicon Valley zaujala kolaborující pozici. Jakkoliv je to v drtivé většině pozice pragmatická, fakt, že tato síla stojí na straně Trumpa, mu dává nejen pocit všemohoucnosti, ale také reálné možnosti toho, jak ovlivňovat dění a veřejnou debatu, jelikož ta je dnes závislá na digitálních zařízeních a algoritmech sociálních sítí či vyhledávačů, případně na způsobu tréninku AI a jejím následném vlivu na to, co se lidé dozvídají a co si myslí. Je to jednoznačně hlavní určující síla současnosti a v tomto okamžiku je většinově sešikovaná za Trumpem, a to i v obchodní válce se světem.

Když Trump a Vance opakovaně prohlašují, že bude-li Evropa regulovat dopady vlivu amerických digitálních nástrojů na stav společenské diskuse (což je zcela legitimní právo jakékoli suverénní národní či mezinárodní entity), uvalí USA na Evropu další cla, jednají čistě v zájmu americké technooligarchie. A samozřejmě za to očekávají protislužby. Jako EU bychom na tuto hru neměli přistupovat, jednat zcela suverénně a snažit se rychle najít cestu k digitální emancipaci. Z hlediska investic je to bagatelní záležitost, ale z hlediska vývoje a třeba migrace lidí na jiné sociální sítě či chatbory je to ale nelehký problém.

Je podle tebe nárůst populistických stran v Česku způsoben spíše existencí sociálních sítí, nebo neschopností současné vlády lépe komunikovat s občany? A nemůže to být třeba způsobeno obojím?

Ano, je to koincidence více faktorů: vpád internetu a sociálních sítí, jejich zneužitelnost k manipulaci významné části společnosti v závislosti na míře nedůvěry (ta se v Evropě dost liší, když porovnáme na jedné straně třeba Skandinávii a Pobaltské země a na druhé straně třeba Slovensko nebo Bulharsko), zároveň také zvýšení nejistoty z těžko předvídatelné budoucnosti při tom obrovském zrychlení technologického vývoje a jeho disruptivního promítání se do našich životů. Taky musíme vzít v potaz faktory, jako je zvýšená dezorientace velké části společnosti při přehlcení informacemi, přechod od řízeného mediálního zprostředkovávání informací s větší mírou odpovědnosti a kontroly k informačnímu chaosu, v němž se rozmělňují nejen fakta, ale i autorita těch, kdo hovoří o složitých tématech a problémech.

Dochází k "vyrábění" expertů na cokoliv, z mnoha diletantů a podvodníků se stávají hlasití odpůrci vědeckého poznání v oblasti medicíny, klimatické změny, energetické transformace, bezpečnosti, geopolitiky. To vše hraje do karet populismu, který se v tomto difuzním světle digitálního světa, v němž mnoho lidí neví, kde je nahoře a kde dole. Nicméně kauzalita je poměrně jasná: ukazuje se, že populismus narostl ve svém vlivu právě díky sociálním sítím a jejich toxicitě. Takže pokud chceme řešit populismus, musíme nutně řešit odpovědnost platforem za to, jak a co pomáhají zviditelňovat. A to se bytostně týká algoritmů, které jsou zjevně vysoce manipulovatelné.

Například víme, že čeští populisté si nakupují neautentické profily jako followers, sledující, čímž neúměrně zvyšují i svůj organický dosah a dělají dojem popularity množstvím lajků a sdílení. Je to podvod, který zatím platformy neřeší, a pokud, tak ledabyle. Nicméně velká část společnosti je pak tímto podvodem zasažena.

Hnutí ANO mluví o sloučení Českého rozhlasu s Českou televizí. Není to ale ve své podstatě nebezpečný a současně nesmyslný nápad? Mně to tak tedy připadá…

Nebezpečné to je hlavně proto, že ono slučování je pouze záminka. Skutečným cílem je změnit financování veřejnoprávních médií, tedy zrušit koncesionářské poplatky a financovat novou instituci přímo z národního rozpočtu. To sklidí aplaus části společnosti, protože Babiš to prodá jako snížení nákladů pro nemajetné, a dokonale to novou veřejnoprávní instituci "ochočí": když totiž nebude nové veřejnoprávní médium poslušné politické moci, prostě se zkrouhne rozpočet. Což pochopitelně vede k autocenzuře a ke snaze o hledání cest s minimem třecích ploch. Nehledě na to, když se ten nový mediální konglomerát bude dávat dohromady, Babiš a jeho političtí zaměstnanci si pohlídají, aby dohlédli na způsob řízení a dosadí si tam své podporovatele. Tohle by měl být jeden z těch okamžiků, kdy se musí občanská společnost sebrat a jít panu Babišovi důrazně vysvětlit, že na demokracii v této zemi sahat nebude.

Co si myslíš o smuteční mši, kterou nedávno vedl arcibiskup Dominik Duka za Charlieho Kirka, zavražděného podporovatele Donalda Trumpa? Není to tak trochu "přes čáru", pokus o politizaci katolické církve?

Pan Duka je "přes čáru" už dávno. Hned potom jel na Slovensko, aby tam vyzýval k naplňování odkazu Andreje Hlinky, zakladatele Ľuďácké strany a de facto"otce zakladatele" slovenského klerofašismu. Směšné je, že pan Duka se o existenci Charlieho Kirka dozvěděl až v okamžiku jeho vraždy, stejně jako celá ta suita populistů, která se na mši slezla. Zjevně jim vůbec nevadí, že Kirk byl nejen podporovatel Trumpa, ale otevřený rasista, podporovatel zvráceného násilí a člověk, který veřejně ostouzel ukrajinského prezidenta Zelenského a obvinil ho z odpovědnosti za smrt milionu lidí. Neuvěřitelné. Domnívám se, že by byla obrovská chyba, kdybychom si tohoto otevírání pomyslného Overtonova okna, tedy toho, co je ve veřejné diskusi přípustné, nevšímali. Je to nejlepší cesta k tomu, abychom uznali historicky prokazatelně zhoubné ideologie za "rehabilitované", čímž se dostaneme znovu do rizika jejich úspěchu. Ostatně o několik otázek výše se bavíme o úspěchu tupé, demagogické směsice monarchismu, technofanatismu a fašismu mezi částí technologické elity USA a dopady jsou zjevné.

Jakým způsobem by podle Tebe měli být lidé vedeni k tomu, aby byli schopni kritického myšlení? Sám si vyhledávat informace z různých zdrojů, ověřovat si je, porovnávat, dělat z nich vlastní závěry... Není toto podle Tebe ta správná cesta?

To určitě ano, ale převládá poněkud naivní představa, že jde o nějaké instrumentárium, které si člověk osvojí, asi jako se naučí řídit auto nebo obsluhovat chytrý telefon, a pak už to dělá. Jenže tak to není. Vidím vysoce inteligentní a vzdělané lidi, kteří upadnou do nějakých konspiračních a dezinformačních pastí čistě proto, že přestali věřit "systému", případně jeho částem. Dobře se to ukazuje na zdravotnictví a na tom, že v rámci medicíny skutečně občas dochází k tragickým chybám, za kterými stojí korupce a ochota obětovat životy lidí jen kvůli zisku, jako se to stalo v případě opioidu OxyContin, který vyráběla společnost Purdue Pharma a který byl dlouhou dobu podáván jako bezpečný lék na tišení bolesti. Jde přitom o vysoce návykovou látku, které je v tomto ohledu podobná heroinu. Tento lék byl zjevně schválen pouze díky korupčnímu chování.

Odhadovaný počet obětí tohoto skandálu se dá těžko určit úplně přesně, ale významně přispěl k navýšení celkové opioidové krize v USA, kde ročně zemřou v důsledku závislosti a předávkování desetitisíce lidí. Proč to říkám: podobné skutečnosti vedou k tomu, že se zvyšuje nedůvěra v autority (a kdo je ve společnosti větší autorita než lékař), čímž dochází k otevření nekonečného prostoru relativizací, domněnek a manipulací. Jinými slovy, pokud nebudeme schopni jako demokratické společnosti udržet a zvýšit míru důvěry v to, že experti a stát jsou odpovědní a důvěryhodní, samotné zvyšování dovednosti kriticky zvažovat a hodnotit nás nevytrhne.

A upřímně, pokud nebudeme řešit odpovědnost platforem sociálních sítí za obsah a způsob distribuce informací, zejména to, aby zastavily manipulace v jejich prostoru, nedojdeme daleko. Persvazivnímu působení algoritmů se prostě nelze účinně bránit na čistě individuální úrovni. Minimálně zavedení digitální identity, aby se omezil vliv neuatentických účtů na dosahy na sociálních sítích, je dle mého nutnost.