Putin vyhrál v České republice

6. 10. 2025

Celkový počet hlasů pro Fialovu koalici, pokud počítáme pouze strany, které překonaly pětiprocentní bariéru, je 43 %. Pro hnutí ANO a jeho potenciální spojence - strany Svoboda a přímá demokracie a Motoristé sobě 50 % hlasů. Zbývajících 7 % drží strany, které bariéru nepřekonaly. Mezi těmi, kteří nepřekonali, je největší koalice euroskeptiků "Dost!" s 4,3 %.

Češi, a já to cítím každý den, nejsou z velké části spokojeni se současnou vládou. Mnoho lidí vzpomíná na dobu před rokem 1989 s nostalgií. A to nejen dnešní staří lidé, ale i jejich děti a dokonce i vnoučata. A to nejen špatně vzdělaní vesničané, ale i studenti a IT specialisté. Putin se pro ně stal obrazem oné vytoužené minulosti, kdy i když neexistovala demokracie, život byl určen a zaručen. A v socialistickém Československu na poměrně vysoké úrovni. Ti mladí lidé, kteří nemají úspěšnou kariéru, naslouchají a věří svým prarodičům, kteří popisují krásu a blahobyt Československa. Úspěch a rychlé bohatství jejich bývalých přátel ze školy ještě více odvrací tyto mladé lidi, kteří se všechno nedaří dobře, od symbolu jiného života - Evropské unie.

Sami dědečkové a babičky, kteří vycházeli na zasněžená náměstí českých měst pod vlhkým listopadovým větrem roku 1989, pak toužili vrátit se do Evropy a navždy opustit SSSR. Ne pro všechny se však takový návrat ukázal jako subjektivně šťastný.

Ne, Evropa nás nepodvedla, vyhlídky na kvalitu života, nemluvě o právu a svobodě, se dramaticky zlepšily. Ale všude v postkomunistickém světě si lidé mysleli, že budou žít novým způsobem a pracovat starým způsobem, jak na to byli zvyklí za socialistických časů. A udělat kariéru ne prací, ale tím, že se zavděčíte úřadům. Sovětské přísloví "Jak pracovat tak, aby to nefungovalo, a pracuješ-li, tak aniž bys přiložil ruku k dílu", bylo všude v socialistickém táboře uvědomělým postojem většiny a bylo zachováno pro poražené a dokonce i pro ne zcela úspěšné.

Mezi národy, které nevypily tuto sovětskou kaši svobodného života se snadnou prací, když vás úřady živí, aby si nad vámi udržely kontrolu, mezi takovými národy nejsou sympatie k Putinovi vůbec tak silné. Ale v celé bývalé socialistické Evropě jsou patrné – od NDR po Bulharsko. Polsko a pobaltské republiky jsou před těmto sympatiím k symbolu sovětismu ztělesněnému v Kremlu chráněny pouze přetrvávajícími protiruskými náladami.

Jak se nyní ukázalo, "Podzim národů" roku 1989 přinesl vnější osvobození od SSSR, ale v žádném případě ne vnitřní osvobození od sovětismu. A kdy nastane vnitřní osvobození, to si netroufám říci. Nyní je zde spíše proces návratu.

A na závěr ještě jedna poznámka. Je zcela zbytečné se přít, zda Babiš nebo Okamura či Fiala, nebo Motoristé, nebo Piráti jsou pravicoví politici nebo levicoví politici. Toto rozdělení, tradiční v evropské politice 19. století, zmizelo. Nyní strany a jejich voliče rozděluje něco jiného – víra, že svobodný člověk se může udělat šťastným (liberální princip) a popírání svobody jako cesty k blahobytu, nostalgie po dobrých kasárnách, kde je o vás postaráno a říká se vám, co máte dělat (antiliberální princip).

Za konkrétních okolností dneška je první pozice spojena s Bruselem (Evropská unie, NATO) a druhá s Moskvou.

A v této dichotomii je nemožné nepřipustit, že bývalá sovětská Evropa se 35 let po dosažení svobody obrací k Moskvě, Putinovi a kasárnám. Všechno ostatní jsou nepodstatné detaily.

Zdroj v ruštině: ZDE