Turecké celebrity jsou nuceny podstoupit krevní testy

9. 10. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 4 minuty
30753

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o bulvární historku: devatenáct tureckých celebrit – zpěváků, herců, influencerů – je povoláno k výslechu a krevnímu testu kvůli podezření z užívání drog. V zemi, kde se o podobných věcech obvykle mlčí, vzbudila tato aféra pozornost a pobavení. Ale pod touto zprávou se skrývá něco hlubšího: obraz společnosti, která se snaží definovat sama sebe mezi modernitou a tradicí, mezi globalizovanou kulturou a autoritářským dohledem.

 
Když se turečtí prokurátoři rozhodli vyšetřovat, kdo z veřejně známých osobností „užívá narkotické nebo stimulační látky“, nebylo to jen o drogách. Bylo to o krvi – o symbolickém aktu, kdy stát doslova odebírá vzorek těla svých hvězd, aby si ověřil jejich morální čistotu. Tento obraz mluví výmluvněji než tisíc tiskových konferencí: v Turecku se dnes testuje nejen krev, ale i loajalita, charakter a kulturní směr celé generace.

Není náhoda, že se tyto „testy“ odehrávají souběžně s jinými zásahy proti umělcům. Popový zpěvák Mabel Matiz čelí obvinění z „nemravnosti“ kvůli textu své písně. Dívčí skupina Manifest je vyšetřována za „neslušné vystupování“. A to vše v zemi, která se ještě před dvaceti lety jevila jako laboratoř demokratického islámu – model, jenž měl ukázat, že víra a svoboda se nemusí vylučovat.

Dnes však turecká kultura připomíná dům s mnoha pokoji, v nichž jsou světla ztlumena a dveře zamčeny. Prezident Recep Tayyip Erdoğan, který kdysi mluvil o „novém zlatém věku Turecka“, proměnil kulturní prostor v pole morální disciplíny. Umění, které bývalo prostředím experimentu, je nyní podezřelé. Popularita, která bývala odměnou, je nyní rizikem.

Každá autoritářská moc nakonec narazí na stejný problém: jak kontrolovat nejen chování, ale i symboly. Turecké celebrity, často obdivované mladými lidmi, představují právě ty symboly, které režim nedokáže snadno integrovat. Nejsou to disidenti v klasickém smyslu – neorganizují demonstrace, nepublikují manifesty. Ale svou existencí, svou módou, svými texty a gesty nabízejí jiný model turecké identity: městský, otevřený, kosmopolitní.

V tomto světle působí aféra s drogovými testy jako performativní rituál – akt, kterým stát připomíná, že „patříš nám“, i když jsi slavný. Že tě můžeme povolat, otestovat, označit, očistit. Že i v éře Instagramu a TikToku má poslední slovo úřad státního zástupce. V zemi, kde polovina populace vyrůstala v digitálním světě, je to lekce o tom, že hranice svobody se stále kreslí velmi reálným inkoustem – a často i krví.


Jeden český novinář, který si přeje zůstat v anonymitě, k tomu říká: „V Istanbulu cítíte napětí ve vzduchu – lidé se smějí, poslouchají hudbu, ale mluví tiše. Každý chápe, že stát teď sleduje nejen politiku, ale i kulturu. To, co se děje kolem celebrit, je jen viditelný vrchol něčeho mnohem hlubšího – pocitu, že osobní svoboda se pomalu mění v privilegium.“

Erdoğanova strategie morální kontroly má i svou mezinárodní dimenzi. V době, kdy se Turecko snaží znovu vymezit mezi Západem a Ruskem, mezi NATO a Blízkým východem, hraje „mravnost“ roli politického kapitálu. Ankara se stylizuje do ochránce „tradičních hodnot“ – nejen proti Západu, ale i proti „dekadentní“ kultuře vlastních elit. Je to varianta téhož kulturního konfliktu, který vidíme v Maďarsku, Rusku nebo i v některých západních zemích: boj o duši společnosti, vedený pod praporem čistoty.

V praxi to znamená, že i popová píseň se může stát bitevním polem geopolitiky. Každý text, každý videoklip, každé veřejné vystoupení může být interpretováno jako symbol odporu nebo podřízení. A stát, který kdysi chtěl být „mostem mezi Východem a Západem“, se nyní chová spíše jako celník na hranici civilizací.

Turecká společnost se mezitím dívá sama na sebe v křivém zrcadle. Na jedné straně stojí miliony mladých, kteří se cítí být součástí globální kultury – sledují stejné seriály, poslouchají stejnou hudbu, mluví jazykem internetu. Na druhé straně roste generace, která se identifikuje s náboženským a národním obrozením, jež Erdoğan systematicky podporuje.

Výsledkem je hluboký kulturní rozkol, který se neprojevuje jen ve volbách, ale i v každodenním životě – ve školách, na univerzitách, v kavárnách, na koncertech. Vyšetřování celebrit je jen povrchem tohoto konfliktu. Skutečná otázka zní: může Turecko žít s tímto rozporem, aniž by se roztrhlo?

0
Vytisknout
1674

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2025