Generace v krizi: Proč jsou mladí lidé tak nešťastní

20. 10. 2025

Mladí lidé jsou na tom špatně. Cítí se velmi smutní, úplně depresivní. Nejhorší není úzkost, ani to, že jsou přilepeni k telefonům, ani pocit osamělosti, ani to, že jsou nezaměstnaní, nebo dokonce vědomí, že je pro ně nemožné koupit si dům. Nejhorší na tom je, že ještě před několika lety nikdo z nich neočekával, že se ocitne v takové situaci.

V srpnu článek publikovaný v americkém vědeckém časopise PLOS One uvedl, že v současné době neexistuje žádná věková skupina, která by byla nespokojenější než mladí lidé. Až donedávna se křivka štěstí řídila jasným vzorcem: začínala vysoko v dětství a mládí, klesala ve středním věku a opět stoupala ve stáří. Mladí lidé, kteří bývali druhou nejšťastnější skupinou, jsou nyní jediní, jejichž štěstí kleslo. Nejvíce postiženi jsou teenageři a mladí dospělí ve věku od 12 do 24 let. Studie je založena na průzkumech mezi miliony lidí ve více než 40 zemích. A i když je vždy moudré být opatrný se závěry založenými na průzkumech, trend je těžké zpochybnit.

Jsou mladí lidé příliš citliví? Takzvaná "generace sněhových vloček" chodí na terapii častěji než jejich rodiče nebo prarodiče a snadno používá termíny jako OCD, ADHD, syndrom vyhoření a syndrom podvodníka. Ovlivnilo větší povědomí o duševním zdraví jejich celkovou náladu? "Ne nutně, ale je jasné, že představa štěstí není pro dvacetiletého kluka stejná jako pro jeho babičku," říká Alejandro Cencerrado, lékař, analytik z Institutu pro výzkum štěstí v Kodani a autor knihy En defensa de la infelicidad (Na obranu neštěstí). "Kdyby se někoho narozeného na začátku 20. století někdy v životě zeptali, zda má depresi, ani by nevěděl, jak odpovědět. A žili ve velmi obtížných podmínkách."

Svět se mění a vlastnosti, které byly kdysi považovány za nezbytné pro inteligenci – jako je encyklopedická paměť – již nejsou těmi, které dnes lidem pomáhají orientovat se ve výzvách a překonávat je. Podobně i faktory, které definovaly štěstí před 50 lety, jako je tradiční rodina nebo silný vztah s Bohem, se liší od těch, které utvářejí blahobyt dnes. "Je opravdu těžké srovnávat reakce dítěte, které tráví svůj den na TikToku, s reakcemi dvou lidí, kteří prožili válku. Každý si cení věcí jinak."

Štěstí se začalo systematicky měřit až v 70. letech. V roce 1972 Bhútán zavedl koncept hrubého národního štěstí a brzy poté se průzkumy jako World Values Survey začaly ptát na životní spokojenost. Velký skok přišel v posledních dvou desetiletích, kdy proběhly rozsáhlé mezinárodní průzkumy – důkaz, že jsme nikdy nebyli tak soustředěni na kvantifikaci našeho vlastního blahobytu. "Paradoxem je, že čím více jsme posedlí měřením štěstí, tím citlivější jsme na problémy duševního zdraví, jako je deprese," říká Cencerrado.

Existují však objektivnější ukazatele než průzkumy štěstí. Ve Spojených státech vzrostla míra sebevražd mezi teenagery ve věku 12 až 17 let mezi lety 2008 a 2020 o 70 %. Podobný nárůst zaznamenala i Evropská unie, kde se počet úmrtí ve Španělsku mezi lety 2011 a 2022 zvýšil z 1,99 na 2,94 na 100 000 mladých lidí ve věku 15 až 19 let. Zvýšil se také počet hospitalizací kvůli poruchám duševního zdraví u nezletilých a užívání psychiatrických léků. Například ve Velké Británii se mezi lety 2005 a 2017 zdvojnásobil počet předepisovaných antidepresiv pro teenagery ve věku 12 až 17 let – uprostřed rostoucích obav lékařů z nadměrné medikace, a to nejen mezi mladými lidmi.

Podle zprávy PLOS One začala nespokojenost mladých prudce stoupat kolem roku 2012. Co se tehdy stalo, že to mohlo mít globální dopad, který pociťujeme dodnes?

První hypotéza spojuje tuto "krizi čtvrtiny života" se vzestupem sociálních médií a chytrých telefonů. Sociolog Jonathan Haidt, autor knihy The Anxious Generation (Úzkostná generace), vysvětluje prostřednictvím videohovoru, že v současné době existuje příliš mnoho studií – mnoha různých druhů – na to, aby bylo možné popřít příčinnou souvislost mezi těmito technologiemi a zhoršováním duševního zdraví mladých lidí. "Sociální média jsou podstatnou příčinou – nejen malou korelací – deprese a úzkosti, a tedy chování spojeného s těmito poruchami, včetně sebepoškozování a sebevraždy."

Haidt tvrdí, že problémem není jen úzkost nebo izolace způsobená platformami jako Instagram nebo TikTok, ale že tyto sítě zcela přetvořily způsob, jakým se mladí lidé socializují. To je důvod, varuje, že pokud by teenager opustil sociální média, aby ochránil své duševní zdraví, mohl by se ve skutečnosti cítit hůř – protože by byl odříznut od společenského života své vrstevnické skupiny. Haidt to nazývá "síťový a kohortový efekt": celá generace uvězněná v systému, kde by na tom všichni byli lépe, kdyby se odpojili, ale kde každý, kdo tak učiní sám, skončí v izolaci.

Něco tak důležitého pro pohodu, jako je spánek, bylo také narušeno chytrými telefony. Ve Španělsku vykazuje 83 % mladých dospělých ve věku 18 až 34 let příznaky nespavosti a přibližně 13 % splňuje kritéria pro chronickou poruchu. Pouze jeden ze čtyř tvrdí, že spí dobře a dostatečně, uvádí zpráva z roku 2024 Návyky a prevalence poruch spánku ve Španělsku. Problémy se spánkem se v posledních dvou desetiletích zhoršily – před 20 lety postihovala chronická nespavost jen polovinu lidí. Největší úbytek utrpěli lidé mladší 35 let.

Odborník na spánek Dr. Javier Albares, autor knihy Generación Zombi (Zombie generace), varuje, že nadměrné používání telefonů a tabletů formuje "generaci uvězněnou ve spirále nadměrné stimulace, závislosti a chronického nedostatku spánku". Vysvětluje, že obrazovky nejen kradou hodiny odpočinku, ale také ho fragmentují: "Zvyšují počet probouzení se během noci a v důsledku toho klesá jak kvalita, tak kvantita odpočinku." Poznamenává, že polovina teenagerů odpovídá na zprávy během noci a podobné procento kontroluje svůj telefon alespoň jednou uprostřed noci. "Tento nedostatek spánku se promítá do únavy, horších studijních výsledků, podrážděnosti a většího rizika úzkosti nebo deprese."

Haidt uznává, že takový globální trend pramení z mnoha faktorů. Dalším, tvrdí, je "přehnaná ochrana dětí v reálném světě". V posledních desetiletích děti ztratily svobodu hrát si venku bez dozoru, ve smíšených skupinách, se zdravou mírou rizika – což je něco, co bylo kdysi běžné a zásadní pro rozvoj odolnosti, samostatnosti a schopnosti zvládat nejistotu. Shrnuje to výstižně: dnes existuje nadměrná ochrana v reálném světě a nedostatečná ochrana ve virtuálním světě. "Svoboda dětí mimo domov je stále více omezována, zatímco děti jsou ponechány zcela vystaveny riziku na internetu a sociálních sítích," varuje.

Zjištění o klesajícím štěstí nepřekvapují filozofa a profesora literatury Jesúse G. Maestra, jehož kanál na YouTube se těší obrovské oblibě mezi mladými diváky. Vidí to pokaždé, když vejde do třídy. Odmítá však myšlenku, že mileniálové jsou přehnaně chráněnou generací: "To není pravda – je to nejvíce nechráněná generace za poslední desetiletí," říká po telefonu. " Nemůžete nazvat "chráněnou" generaci, když byla zbavena základních znalostí pro život a ponechána bez ochrany na internetu a sociálních médiích, kde je psychologický tlak obrovský – a mnozí to prostě nemohou vydržet."

Podle Maestra, autora knihy Una filosofía para sobrevivir en el siglo XXI (Filozofie pro přežití 21. století), má malátnost mezi mladými lidmi velmi specifickou příčinu: idealismus jejich rodičů. "Je to generace, které bylo slíbeno všechno a nic nenašla."

Podle Maestra boomeři vychovávali své děti tak, aby čelily světu, který již neexistuje. "Vzdělávání by mělo být zaměřeno na to, aby lidské bytosti byly slučitelné s realitou. A realita je realitou dravého světa, který se řídí tržní logikou."

Maestro kritizuje tvrdost, s jakou je tato generace často odsuzována: "O mileniálech se mluví velmi špatně, aniž by věděli, o čem mluví. Jsou zobrazováni jako líní, hloupí nebo zbyteční. Bylo na ně navršeno to nejhorší. A nemůžete pomoci člověku, pokud jste ho špatně pochopili."

Jak Maestro zdůrazňuje, mnoho mladých lidí vyrůstalo s příslibem, že dospělost přinese lepší svět, než jaký měli jejich rodiče, plný příležitostí k osobnímu naplnění a štěstí. Přesto je realita, které čelí dnešní absolventi středních a vysokých škol, bezútěšná. Ekonomická situace mladých lidí je mnohem horší než u předchozí generace.

Podle španělského Národního statistického úřadu (INE) byli v roce 2004 lidé v důchodovém věku skupinou nejvíce ohroženou chudobou (30 %). V loňském roce toto číslo kleslo na 16,8 %, přičemž chudoba nejvíce postihuje mladé lidi (21 %) a děti (29 %). Zároveň se průměrné bohatství mladé rodiny mezi lety 2002 a 2022 snížilo na polovinu. Nezaměstnanost mladých lidí je sice na nejnižší úrovni od roku 2008, ale stále se pohybuje kolem 25 %.

"Je tu pocit sklíčenosti," říká socioložka Patricia Castro, autorka knihy Tu precariedad y cada día la de más gente (Vaše nejistota a nejistota stále většího počtu lidí). "Generace našich rodičů, i když pocházela z chudoby, měla představu, že život se posouvá kupředu – že pokud budete studovat, váš život se může zlepšit a můžete získat lepší práci. Do značné míry byla tato naděje ztracena."

Španělsko je ve skutečnosti jednou ze zemí, kde je sociální mobilita nejhorší: více než 35 % příjmové nerovnosti je určeno faktory původu – zejména socioekonomickou úrovní rodičů – což je jedno z nejvyšších čísel v OECD. Tato situace vyvolala nedávnou debatu mezi boomery a mladými lidmi, přičemž mladí lidé tvrdí, že si žijí hůře než jejich rodiče.

Castro tvrdí, že nové generace trpí "lehkým nihilismem", protože ztratily víru v možnost bojovat za svět s lepšími podmínkami. "Společnost jim navíc dává pocit, že odpovědnost za jejich nejistou situaci leží na nich. Je to druh vnitřní sebedestrukce: obviňujete se za svou situaci."

Dodává, že mladí lidé žijí ve stále atomizovanějším světě, kde se vytrácí smysl pro komunitu. "Nemají pocit, že by společně mohli něčeho dosáhnout," říká. Castro souhlasí s Maestrem, že předchozí generace posuzovala mladé lidi příliš přísně: jejich závislost na nových technologiích, jejich potíže s obživou, dokonce i nedávný vzestup konzervatismu. "Lidé, kteří ani neměli příležitost to pokazit, byli obviňováni."

Odborníci navrhují různá řešení, jak zvrátit neštěstí mladých lidí a učinit z dospívání opět jednu z nejvíce naplňujících fází života. Jednou z nejčastěji zmiňovaných je zajištění přístupu k léčbě duševního zdraví. Podle Bílé knihy o psychiatrii ve Španělsku, kterou zveřejnila Španělská společnost pro psychiatrii a duševní zdraví (SEPSM), připadá na každých 100 000 dětí mladších 14 let pouze 10 odborníků, což je výrazně nižší číslo než v jiných zemích.

Jonathan Haidt navrhuje odložit přístup k sociálním médiím až do věku 14 let a varuje, že vzestup umělé inteligence by se mohl ukázat jako ještě škodlivější pro mladé lidi než samotné sociální sítě. A i když je zřejmé, zlepšení ekonomických podmínek – zejména v oblasti práce a bydlení – by rozhodně pomohlo.

Pro Patricii Castro je klíčové posílení sociálních vazeb: "Ne každý z nás bude mít práci svých snů nebo bude bydlet v centru města, ale na světě není nouze o lidi."

Jesús G. Maestro, věrný svému povolání profesora literatury, navrhuje velmi konkrétní lék: "Přečtěte si Dona Quijota. Pokud něco, tak učí, že idealismus vede k neúspěchu." A varuje: "Pokud se nestaráte o mladé lidi, ničíte budoucnost společnosti."

Zdroj v angličtině: ZDE