Lesní požáry pohltily rozsáhlé části Ukrajiny. Podněcuje Rusko záměrně plameny?

23. 10. 2025

 
Teprve kolem 21:00, když se vítr otočil a výbuchy ustaly, mohly jednotky zasáhnout a konečně začít bojovat s plameny. Pryprostová a ostatní vesničané přežili, schoulení v sousední osadě. Když se vrátili, našli mnoho spálených domů, zčernalé stromy a zničené budovy, další jizvu na vesnici již tak zdevastované válkou.

Válka v sudu s prachem

Rozšiřující se lesní požáry se staly součástí „nové normality“ v teplejším světě. Ale rozsah požárů na Ukrajině je i v tomto kontextu mimořádný a daleko přesahuje vše, co bylo dosud zaznamenáno v ostatních částech Evropy. V roce 2024 shořel na Ukrajině téměř milion hektarů, což je více než dvojnásobek plochy, která shořela v celé EU za stejné období.

Analýza satelitních snímků, monitorovacích dat a svědectví z terénu provedená deníky Guardian a Kyiv Independent spojuje devastaci ukrajinských lesů přímo s ruskou invazí. Požáry se táhnou v oblouku přes frontovou linii války na Ukrajině. Plameny se soustřeďují v oblastech na východě, kde se odehrává většina bojů.

Požáry na Ukrajině se liší od těch v Kanadě a Sibiři, kde hoří obrovské plochy po několik měsíců. Monitorovací data ukazují stovky malých, častých požárů, které hoří s nízkou intenzitou a téměř jistě byly způsobeny výbuchy. Opuštěná zemědělská půda, která se mění v pastviny nebo mladé lesy, tvoří třetinu spálené plochy v roce 2024. Horké a suché podmínky proměnily frontovou linii v sud střelného prachu, kde výbuchy často vyústily v rozsáhlé požáry, které nebylo možné bezpečně kontrolovat kvůli přítomnosti pozemních min.

Tato kombinace učinila z roku 2024 jeden z nejhorších požárních roků v historii Doněcku, Luhansku a Záporoží, říká James MacCarthy, výzkumný pracovník Global Forest Watch. „Jen v Doněcku byla ztráta lesního porostu v důsledku požárů více než 40krát vyšší než dlouhodobý průměr za období 2001 až 2023. Roky konfliktů, degradace lesů a extrémní vedro připravily tyto krajiny na požáry.“

Pracovníci národního parku a hasiči tvrdí, že plameny nejsou jedinou hrozbou. Při pokusech o jejich uhašení jsou podle svých slov terčem ruských dronů.

„Drony jsou neustále nad námi,“ říká Serhii Skoryk, ředitel národního parku Kamianska Sich. „Zatímco někteří z nás hasí oheň, dva další stojí s puškami v pohotovosti a sledují, zda se k nám nepřiblíží dron a nenarazí do hasičského vozu.“

Zaměstnanci parku hasí požáry sami, protože státní záchranná služba považuje území za příliš nebezpečné pro zásah. Nejprve nainstalovali na hasičská vozidla systémy elektronického boje (které ruší signály dronů). Zjistili však, že rušičky nefungují na nejnovější generaci dronů, a tak se obrátili k zapůjčeným loveckým puškám, aby je udrželi na uzdě.

„Asi v 50 % případů, když hasíme požár, přiletí k našemu hasičskému vozu dron a my ho musíme zneškodnit,“ říká Skoryk.

Videa zveřejněná ruskými vojáky na sociálních sítích ukazují jasně označené hasičské vozy a personál, který je napaden. Tyto útoky často probíhají podle vzorce „double-tap“, opakovaného útoku,  kdy první výbuch způsobí požár a stejné místo je napadeno podruhé po příjezdu záchranných a hasičských jednotek. Jedna ruská brigáda ovládající drony v Chersonu pravidelně zveřejňuje na svém kanálu Telegram videa z pohledu první osoby zachycující útoky dronů. V jedné sérii klipů piloti dronů zaútočí na čerpací stanici a způsobí požár. Když hasičské auto přijede, aby ho uhasilo, druhý „sebevražedný“ dron letí přímo do něj a při nárazu exploduje. 

Zatímco škody a požáry jsou běžným důsledkem války, úmyslné útoky na záchranáře, zapalování požárů nebo podněcování k požárům, které způsobují úmyslné a dlouhodobé ničení životního prostředí, by podle mezinárodního práva byly považovány za válečné zločiny. Ruská vláda na žádost o komentář nereagovala.

Po celé Ukrajině se prokurátoři snaží zjistit, zda útoky úmyslně cílí na přírodní zdroje. Stromy poskytují oběma stranám krytí před drony, což z lesů činí cíl úmyslných požárů, říkají odborníci.

„Neexistují žádné náhodné ostřelování – každý úder je úmyslnou vojenskou akcí,“ říká Vitalij Nikitin, zástupce vedoucího regionální prokuratury v Chersonu. „Každý případ ostřelování, který poškozuje přírodní zdroje – od národních parků po lesy a další ekologicky cenná místa – je zdokumentován.“

Vyšetřování takových případů trvá dlouho. Orgány činné v trestním řízení často nemají přístup k místům činu – mnoho z nich se nachází v bojových zónách, kde vzniká většina požárů, na zaminovaných pozemcích nebo v oblastech, které jsou stále pod ruskou okupací. Podle Nikitina je obtížné prokázat příčinnou souvislost a dokázat, že konkrétní ruští vojáci byli zodpovědní za úmyslné zapálení požárů nebo útoky na záchranné služby.

Anhelina Hrycej, výzkumnice ukrajinské vyšetřovací skupiny Truth Hounds, říká, že zprávy o útocích na záchranáře se v letech 2024 a 2025 zintenzivnily. Přesnost zbraní, absence vojenských cílů v okolí a opakované používání taktiky dvojitého zásahu podle ní naznačují záměrné útoky.

„Pokud je k útoku na záchranáře použit malý dron s kamerou a operátor je může vidět na místě s insigniemi, pak můžeme hovořit – pokud ne o úmyslu – tak alespoň o selhání při prevenci újmy.“

Většina velkých lesních požárů se vyskytuje v blízkosti aktivních bojových zón, kde je země poseta různými výbušnými předměty. Pozemní miny a nevybuchlá munice, které zbyly po okupaci nebo neúspěšných detonacích, se mohou v horku vznítit, což podpoří požáry a hašení činí extrémně nebezpečným.

Ruské síly také provádějí dálkové minování, včetně protipěchotních min známých jako „okvětní lístky“, které jsou shazovány z dronů.

„Jednou jsme odminovali tuto 8hektarovou oblast poblíž silnice. O několik dní později tam už ležely okvětní lístky,“ říká Skoryk. Během horkých a suchých let se munice může zahřát a spontánně explodovat.

Míny a munice také zpomalují hašení požárů. V lesním hospodářství Izjum na frontové linii, kde je asi 90 % území stále zaminováno, musí pyrotechnické jednotky nejprve prozkoumat oblast, než mohou hasiči začít s hašením.

Na Ukrajině bylo položeno více než 2 miliony min, což z ní činí jednu z nejvíce zaminovaných zemí na světě, a vědci tvrdí, že bude obtížné, aby se tato země rychle zotavila.

„Zbytky min a nevybuchlé munice v lesích podél frontových linií budou dlouho bránit zotavení a aktivnímu zalesňování této země,“ říká Peter Potapov, výzkumník programu Potraviny, lesy a voda Světového institutu pro zdroje.

Mnohé lesy v zemi byly vysazeny a pečlivě spravovány vedle zemědělské půdy, aby tlumily vítr, zadržovaly sníh a regulovaly odtok vody. „Bez těchto lesů může dojít ke snížení zemědělské produktivity v regionálním měřítku,“ říká.

Vědci tvrdí, že požáry takového rozsahu a intenzity mohou mít dlouhodobý vliv na biologickou rozmanitost Ukrajiny. „Válka ovlivňuje přírodu komplexním způsobem – trpí každá část ekosystému,“ říká ekoložka Kateryna Poljanska. „Některé změny lze zvrátit, ale jiné se neobnoví, nebo jen s velkými obtížemi.“

V roce 2024 Poljanska cestovala do národního parku Sviati Hory a do oddělení Kreidova Flora ukrajinské stepní přírodní rezervace, oblastí poznamenaných válkou. Tam byly reliktní křídové svahy – starobylé útvary vytvořené před miliony let – zničeny ostřelováním. „Už je nebudeme moci zpevnit, postavit,“ říká.

Tyto svahy kdysi poskytovaly útočiště vzácným borovicovým lesům na křídě, které jsou uznány jako ohrožené stanoviště. Nyní je mnoho lesů spálených, zničených nebo holých. Poljanska varuje, že klimatické změny zotavení ještě více ztěžují: „Může trvat 70 nebo 80 let, než uvidíme stejný les – pokud se vůbec zotaví.“

Pro Skoryka je zničení osobní záležitostí. Ředitel národního parku Kamianska Sich přišel o svůj domov, když jej v roce 2022 obsadily ruské síly, a nyní žije v suterénu na území parku. Navzdory všemu se odmítá odstěhovat.

„Je to moje dítě, vytvořil jsem ho – od dne jeho založení jsem jeho jediným ředitelem,“ říká Skoryk. Pro něj je park životním dílem, místem, kde vzácné druhy a křehké ekosystémy závisí na ochraně i přes neustálé útoky.

Požáry způsobené ostřelováním pravidelně zachvátí park a ohrožují to, co z něj zbylo. Po uklidnění situace zůstávají v kráterech nebezpečné hladiny těžkých kovů z výbušnin a toxinů. Skoryk a jeho zaměstnanci absolvovali výcvik v odminování a pokračují v odminování částí parku, kdykoli je to možné – mezi požáry a po prozkoumání označených kráterů za účelem měření a odběru vzorků.