Robert Reich a USA: Zamyšlení: Jak jsme se sakra dostali až sem?

13. 4. 2026

 

Jak jsme se dostali tak nebezpečně blízko ke klimatické katastrofě, když jarní teploty na západě Spojených států již lámají rekordy – a přesto vlády utrácejí přes bilion dolarů ročně na dotace průmyslu fosilních paliv a banky od Pařížské dohody nasměrovaly přes 3 biliony dolarů do společností zabývajících se fosilními palivy, zatímco na ochranu živých ekosystémů nejsou téměř žádné prostředky?

Jak jsme mohli dopustit, aby umělá inteligence, nejmocnější technologie, jakou svět kdy viděl, ohrožovala miliony pracovních míst; ohrožovala software, na kterém běží naše finanční, energetické a obranné systémy; a potenciálně zničila lidstvo – a zároveň jí dovolili nahromadit tolik politické moci, že se vymyká všem ochranným opatřením a regulacím?

Působil jsem na nejvyšších úrovních vlády USA. Sledoval jsem, jak se naše politické a ekonomické systémy v posledních 50 letech vyvíjely a měnily, a velkou část této doby jsem strávil psaním o jejich vývoji. Nikdy jsem se nezdráhal obvinit ty, kteří jsou u moci, ze zneužívání jejich autority.

I když mám určité představy o tom, jak a proč náš systém obětoval demokracii a kritické myšlení falešným bohům chamtivosti a růstu (kdokoli, koho zajímají mé předběžné úvahy, si může s radostí přečíst mou nedávnou knihu Coming Up Short), nemohu s jistotou říci, jak jsme se do této situace dostali.

Ale bez ohledu na to, jak jsme se sem dostali, jak změníme směr? Odmítám přijmout, že to nedokážeme, nebo že je příliš pozdě.

V pátek jsem učil studenty, kteří studují veřejnou politiku. Chtěli vědět, proč – vzhledem k tomu všemu – zůstávám optimistou.

Řekl jsem jim, že věřím v dobrotu a rozumnost amerického lidu, až si uvědomí obrovské problémy, které ohrožují naši existenci i existenci světa. A že problémy, které jsem zmínil, nyní dosáhly takového rozsahu a nebezpečnosti, že je veřejnost již nemůže ignorovat.

Myslím, že se blížíme k bodu zlomu v tom, jak chápeme výzvy pro naše další přežití.

Jak napsal autor Jeremy Lent:

„Civilizace postavená na jiných základech by vycházela z uznání, že hluboká propojenost veškerého života není romantickou touhou, ale vědeckým faktem – potvrzeným vědou o komplexitě, systémovou biologií a vědami o Zemi a potvrzeným moudrostí tradic kultur, které toto pochopení nikdy neztratily.

Z tohoto uznání vyplývají jiné cíle: ne neustálý růst, ale vytvoření podmínek, aby se všem lidem dařilo na obnovené Zemi. Ne maximalizace výnosů z kapitálu, ale takový vzájemný, mutualistický vztah s živými systémy, který umožňuje dlouhodobé lidské blaho.

Neexistuje žádný plán, který by nás zachránil. Žádná osoba ani skupina nemůže předem navrhnout, jak bude taková civilizace konkrétně vypadat. Ale rámec základních principů nám může poskytnout orientaci – stejně jako vzdálený horizont orientuje cestovatele pohybujícího se neoznačeným terénem.

Možná ještě nevidíte přesnou cestu, ale znalost obecného směru mění vše, pokud jde o to, které příležitosti přijmete a které rozpoznáte jako lákavé odbočky.

Trans, který nám brání to vidět, je silný. Ale už byl dříve prolomen. Každý paradigmat, který kdysi vypadal jako samotná realita – božské právo králů, přirozená podřízenost žen, Země v centru vesmíru – se ukázal být mýtem, který byl rozbit.“

Souhlasím s Lentem. Je čas se zbavit mýtů, které přispěly k znovuzvolení nejnebezpečnější osoby, jaká kdy obývala Bílý dům, mýtů, které nadále omezují naše přesvědčení a představivost: že rostoucí nerovnost a stále větší armáda jsou nezbytné a nevyhnutelné, že potřebujeme oligarchii miliardářů, aby řídila naši ekonomiku, a „silného muže“, aby vedl naši vládu, že politická revoluce založená na návratu americké demokracie k ideálu samosprávy by byla příliš destabilizující, že pokračující růst hrubého domácího produktu je bezvýhradným dobrem a že více „produktivity“ a „efektivity“ je vždy prospěšné.

Nejnebezpečnějším mýtem ze všech je ten, že neexistuje alternativa k cestě, po které kráčíme, že nemáme kontrolu nad svým osudem a že stejně jako bylo nevyhnutelné, že jsme se dostali tam, kde jsme, je stejně nevyhnutelný i náš rozpad.

Odmítám přijmout tento deterministický mýtus. Prvním krokem ke skutečné systémové změně je přestat mu věřit.

Byl to děsivý týden, ale týden, který probouzí miliony lidí.

Děkuji vám, že jste mými spojenci v úsilí o lepší svět.

Robert Reich