Donald Trump chce stabilizovat Libyi. Militanti však mají jiné plány

27. 8. 2026

V západních městech pod kontrolou premiéra Abdula Hamida Dbeibaha propukly násilné protesty proti zhoršujícím se životním podmínkám, a to právě v době, kdy údery dronů zasáhly energetická a ropná zařízení ve městě Zawia západně od Tripolisu. Na východě poblíž Benghází, které spadá pod pravomoc warlorda Chalífy Haftára, neznámí útočníci zavraždili generálmajora Fawzího al-Mansúriho, Haftárovu hlavu vojenské rozvědky. Tato chaotická série událostí přiměla USA k opožděnému uznání, že zhoršující se bezpečnostní situace by mohla podkopat jejich mírovou iniciativu.

Poradce prezidenta Donalda Trumpa pro arabské a africké záležitosti Massad Boulos uvedl, že tyto útoky „podtrhují potřebu profesionálních vojenských a bezpečnostních institucí schopných zajistit bezpečnost libyjskému lidu“.

Boulosovi se prozatím podařilo sblížit vojenské velitele z východní a západní Libye v rámci společných cvičení i bilaterálních setkání. Tyto počáteční snahy jsou však ještě daleko od skutečného sjednocení vojenských institucí. Bez pokroku na této frontě je jen malá naděje na dosažení trvalého politického řešení. 

Bezpečnostní dilema 

V nedávném briefingu pro Radu bezpečnosti OSN vyslanec OSN v Libyi Hanna Tetteh uvedl, že rozsáhlé výpadky elektřiny a nespokojenost veřejnosti odhalily důsledky „institucionální roztříštěnosti“, špatného hospodaření se zdroji, nedostatečných investic a neexistující koordinace při rozhodování. 

Tettehovo varování ohledně křehkosti bezpečnostní situace podél západního pobřeží – kde soupeří ozbrojené skupiny spojené s pašováním drog, lidí a paliva – znovu vyvolává nevyřčené otázky týkající se ozbrojených milicí, které se staly součástí současné libyjské scény. 

Důležitým aspektem tohoto varování je Dbeibahův pokus o přeskupení sil před možnou vojenskou operací, jejímž cílem je převzít kontrolu nad Zawií od místních milicí. To se stalo strategickou prioritou vzhledem k existenci tamní ropné rafinérie.

Člen libyjské Sněmovny reprezentantů za Zawii Mohammed al-Haneesh však varuje, že dobytí města není snadný úkol – a že by to mohlo mít neúměrné bezpečnostní a politické náklady.

Al-Haneesh tvrdí, že úspěch jakéhokoli politického urovnání bude záviset na schopnosti americké vlády vyvíjet silný tlak na všechny strany. Selhání v této oblasti by podle něj mohlo otevřít dveře k nové eskalaci násilí, která by vedla k ještě většímu rozkolu, než jaký panuje dnes.

Zawia: Zkušební balónek

Budoucnost bezpečnostní situace v Zawii je pro Boulose důležitá. Je důležitá také pro americkou společnost General Electric. Ta oznámila, že evakuuje své technické týmy z elektrárny v Zawii, dokud se bezpečnostní situace nezlepší.

Zawia, ležící asi 25 mil západně od Tripolisu, kde se nacházejí největší fungující libyjské rafinerie, není jen problémovým městem; podle mého odhadu představuje klíčovou zkoušku pro Boulosovu iniciativu.

Jakákoli eskalace v této oblasti by oslabila pozici Dbeibaha a zvýšila křehkost bezpečnostní situace na západě. To přímo ohrožuje americkou iniciativu, která se opírá o udržení křehké stability v zemi.

Cílem z pohledu USA je prosadit dohodu o sdílení moci mezi východem a západem, která sjednotí instituce a vytvoří podmínky pro investice v energetickém sektoru.

Zawia dokázala, že bezpečnostní rozměr Boulosovy iniciativy je poněkud nedostatečně rozvinutý, jak názorně ukázal rychlý odchod společnosti GE z tamější rafinerie. Tento odchod by měl být pro Boulose varovným signálem, když se snaží přesvědčit další americké společnosti, aby se do Libye vrátily.

A navzdory Boulosovu úspěchu při sjednocení rozpočtu poprvé za 13 let pokračuje konflikt mezi Benghází a Tripolisem ohledně ropných příjmů a řízení centrální banky.

Pokud se Dbeibeh pokusí vtrhnout do Zawie a prosadit svou kontrolu, iniciativa se ocitne pod extrémním tlakem, neboť jeho očekávané selhání nutně bude znamenat, že není důvěryhodnou stranou schopnou zajistit stabilitu.

Z pohledu ropného experta Ahmeda al-Shehatiho není Boulosova iniciativa navržena tak, aby vyřešila kořeny libyjského konfliktu, ale spíše pragmaticky usiluje o dočasné zmrazení konfliktu a ochranu toku ropy.

Toto uspořádání může podle al-Shehatiho uspět v zabránění vojenským střetům mezi elitami a ve stabilizaci toku finančních prostředků. Z dlouhodobého hlediska však zůstává křehké.

Haftárova rodina s mnoha hlasy

Na východě, konkrétně v Haftarově baště v Benghází (třetím největším libyjském městě), není situace o nic méně složitá.

Haftár utrpěl ránu v podobě vraždy al-Mansouriho, jednoho ze svých nejbližších spolupracovníků a šéfa vojenské rozvědky. Haftárovi se však podařilo soustředit většinu pozornosti na své neúnavné úsilí o to, aby si on i jeho syn, Saddam, získali přízeň jak americké, tak ruské strany, částečně tím, že pomohl zajistit propuštění amerického pilota a dvou bojovníků ruského afrického sboru z Mali.

Tím, že se sblížil se zahraničními mocnostmi, Khalifa Haftár doufá, že zajistí vliv své rodiny v jakékoli budoucí dohodě. Boulosův kompromisní návrh nebyl zveřejněn, ale zprávy naznačují, že by Saddáma dosadil do čela Prezidentské rady, která by vládla společně s Dbeibem jako premiérem.

Nedávné Tettehovo prohlášení zdůrazňuje rozdíly v prioritách mezi těmito soupeřícími iniciativami: zatímco Organizace spojených národů usiluje o sjednocení bezpečnostních a výkonných institucí v rámci přípravy na dlouho odkládané volby, Boulos se pouze snaží o politický a ekonomický konsenzus mezi současnými centry moci. Tetteh v implicitní kritice Boulosova postupu uvedl, že „vytváření paralelních cest a iniciativ může vést ke ztrátě času a hledání alternativních platforem, čemuž by se mělo zabránit.“

Co bude dál?

A právě v tom je háček: Je možné americkou iniciativu ochránit? Přijmou ji všichni? A jaké jsou meze schopnosti Američanů prosadit ji a zajistit, aby přežila, aniž by ji postihla náhlá smrt?

Odpovědi na tyto otázky by odhalily nebezpečí, které představuje Boulosovo úsilí o sjednocení institucí a uzavření politické dohody, aniž by nejprve vytvořil nezbytné bezpečnostní klima.

Události v Zawii představovaly pro americkou společnost vysokou cenu a vrhly světlo na rozsah bezpečnostních hrozeb. Stejně tak vražda Haftárova poradce na východě znovu otevřela rány v boji proti terorismu, o nichž si mnozí pozorovatelé mysleli, že se již zahojily.

Boulos jistě najde partnery pro svou iniciativu a možná později dosáhne dohody, ale otázky i nadále přetrvávají.

Ačkoli iniciativa OSN není zcela účinná a naráží na potíže při přesvědčování místních partnerů, přinejmenším věnuje větší pozornost nebezpečí plynoucímu z bezpečnostní situace. Dosud se jí však nepodařilo rozpustit milice a vyhnat žoldáky a zahraniční síly z Libye.

Někteří Libyjci pohlížejí na Boulosovu iniciativu s podezřením jako na prostředek k recyklaci vládnoucích elit odpovědných za selhání institucí v zemi a k zachování „dinosaurů“, kteří odmítají vyhynout.

Boulos proto musí přikládat větší význam bezpečnostní a vojenské situaci. Je to koneckonců nejdůležitější rozměr jeho ambiciózního úsilí o zajištění politického řešení války, které bez síly, která by jej chránila, rozhodně nemůže uspět.

Celý text v angličtině ZDE