Goebbels z pekla Navi Pillayové netleská – tleská tomu, čím se Izrael stal
12. 10. 2026
čas čtení
4 minuty
Narážka izraelského ministra zahraničí na nacisty uráží obhájkyni lidských práv, která odsoudila Hamás i izraelské akce v Gaze. Jeho reakce odráží izraelské popírání, píše Gideon Levy v deníku Haaretz.
Izraelský ministr zahraničí Gideon Sa'ar nebyl nadšen z ctihodného výběru Navi Pillayové jako laureátky Nobelovy ceny míru. Stejně jako jiný ministr propagandy vydal i tento ministr prostřednictvím svého mluvčího prohlášení, v němž uvedl, že „Joseph Goebbels tomu pravděpodobně tleská v pekle“.
Výbor vybral vzorovou osobnost, která zasvětila svůj život boji za lidská práva, a Goebbels podle Sa'ara tomu prý tleská v pekle.
Žena, která bojovala za prosazování mezinárodního práva – souboru zákonů, který vzešel z trosek a zkázy, kterou zaseli Goebbels a jeho spolupracovníci –, se dočkala odporné reakce od ministra zahraničních věcí země, v níž žijí Goebbelsovi pohobci. Pokud jde o ohavnou propagandu, mají Goebbels a Sa'ar navzdory všem rozdílům mnoho společného.
Jak ostatně tehdy jednali Goebbels a jemu podobní? V roce 1936 zaútočili Adolf Hitler a Goebbels na dalšího nositele Nobelovy ceny míru, německého novináře a pacifistu Carla von Ossietzkyho, který cenu obdržel v roce 1935 a byl uvězněn. Historik Adam Raz popisuje, jak Hitler oznámil, že Němci již nebudou smět tuto cenu přijímat, a jeho ministr propagandy vydal rozkaz k udělení alternativní ceny.
Ne, Sa'are, Goebbels netleská. Obrací se v hrobě, když vidí, že tuto cenu dostává žena jako Pillayová – odhodlaná tamilská Indka z Jižní Afriky, soudkyně, která soudila osoby obviněné ze zločinů proti lidskosti, a bojovnice proti rasismu ve své zemi i po celém světě.
Pokud má Goebbels důvod k potlesku, pak je to při pohledu na to, co se stalo se zemí, která povstala z popela holokaustu. Když Goebbels vidí, jak svět shledává podobnosti mezi tím, co se dělo v Německu ve 30. letech 20. století, a tím, co se děje v Izraeli ve 20. letech 21. století, libuje si v trapné ironii dějin.
Z pekla Goebbels tleská pachatelům genocidy po celém světě, zejména té v Gaze, kterou spáchali potomci jeho obětí. Pillayová byla první, kdo to v OSN takto označila. Rovněž se důrazně postavila proti válečným zločinům spáchaným hnutím Hamás 7. října.
Pillayová není antisemitka a není ani protiizraelská. Je to žena s svědomím, kterou svět nyní oprávněně chválí.
Sa'arova reakce vypovídá hlavně o něm samém, o jeho nízkosti a úrovni jeho argumentů. Svět jeho reakci vyslechl a utvrdil se v pocitu, že Izrael se sám vylučuje z rodiny národů. Sa'ar také zlehčuje holocaust. Izrael, který je oprávněně šokován jakýmkoli srovnáním svých činů s holocaustem, si troufá považovat bojovnici za spravedlnost za miláčku nacistů.
Problém je však mnohem hlubší a širší. Po třech letech krve a zkázy v pásmu Gazy, navzdory širokému globálnímu konsensu, že Izrael ve své pomstychtivé kampani překročil hranici, uznává Izrael stále jen jediný způsob, jak reagovat na své kritiky: bezuzdnou agresivitu, obvinění z antisemitismu vrhaná na celý svět, útoky na posly, aniž by se na sebe podíval upřímně a spravedlivě.
Jak se lze dívat na Gazu a na to, co jí Izrael způsobil, aniž by člověk pocítil těžké pocity viny, aniž by převzal byť jen špetku odpovědnosti a přijal byť jen nepatrný kousek viny? Pro Izrael je genocida, kterou spáchal, vinou antisemitismu a celého světa, nikoli jeho vlastní.
Jako dítě, které nesnese kritiku a vždy obviňuje všechny ostatní kromě sebe, obviňuje Izrael celý svět. Není to jen dětinské – je to destruktivní. Dokud nebude Izrael ochoten podívat se na to, co způsobil, a přiznat, alespoň částečně, své zločiny, nikdy se nezmění.
Dokud bude i nadále hrubě odsuzovat, jak to udělal Sa'ar, kohokoli, kdo ho kritizuje, bude ostrakizován. Jak krásná a důstojná mohla být jiná reakce ze strany Izraele. Například: Blahopřejeme Pillayové, skláníme hlavy na znamení úcty k její práci, i když v případě Izraele třeba soudila příliš přísně.
Zdroj v angličtině ZDE
315
Diskuse