„Zrádci v každé rodině“: Maďarsko odhalí informátory z komunistické éry a vyrovná se s minulostí
3. 11. 2026
V letech 1945 až 1989 se bezpečnostní policie při potlačování disentu opírala o desítky tisíc špionů. V zájmu obnovení důvěry budou jejich spisy konečně zveřejněny
Nová maďarská vláda ve středu zveřejní jména desítek tisíc státních informátorů z komunistické éry ve snaze vyrovnat se s minulostí a obnovit důvěru veřejnosti.
V letech 1945 až 1989 se maďarské komunistické bezpečnostní služby spoléhaly na rozsáhlou síť informátorů, aby sledovaly společnost a potlačovaly nesouhlas. Někteří byli vydíráni nebo donuceni udávat sousedy, přátele, kolegy a dokonce i členy rodiny; jiní byli rekrutováni sliby různých výhod.
Po celá desetiletí byl rozsah této sítě skryt před zraky veřejnosti. „Spisy agentů“, uchovávané v suterénu Historického archivu státní bezpečnosti, zůstávaly pro veřejnost z velké části nepřístupné, navzdory opakovaným výzvám a částečným únikům informací.
Během své kampaně před dubnovými parlamentními volbami v Maďarsku slíbil Péter Magyar, že spisy státní bezpečnosti zveřejní, a zdá se, že tento slib hodlá splnit nyní, když je u moci.
V září jeho vláda schválila zákon, který připravil půdu pro zveřejnění spisů – podle průzkumů veřejného mínění tento krok podpořily více než dvě třetiny obyvatel země. Zveřejnění bylo původně naplánováno na výročí protisovětské revoluce z roku 1956, bylo však odloženo na 4. listopadu.
„Demokratická společnost má právo znát svou minulost,“ napsal na Facebooku Zoltán Tarr, ministr pro sociální vztahy a kulturu.
Dříve byl přístup ke zprávám o informátorech omezen na badatele a příbuzné obětí. Díky nové online databázi s možností vyhledávání se maďarská bývalá státní bezpečnost stane nejtransparentnější v bývalém východním bloku, tvrdí badatelé.
„Otevíráme dokořán dveře, které byly dosud pootevřené,“ řekl István Papp, historik a vedoucí akademického oddělení archivu.
„Jako historik souhlasím se zveřejněním spisů. Na osobní úrovni však soucítím s těmi, kteří se poprvé setkají s historií své rodiny,“ uvedl Papp. Z 50 000 až 60 000 lidí, jejichž jména se v spisech objevují, je podle odhadů historiků dnes naživu 10 %.
Již tři desetiletí panují v bývalém východním bloku rozporuplné názory na to, jak a kdy zveřejnit spisy agentů. Ve východním Německu zpřístupnil Bundestag spisy státní bezpečnosti Stasi v roce 1992. V České republice byly spisy zpřístupněny veřejnosti v roce 2003. Zcela nedávno, v roce 2018, zveřejnilo spisy o informátorech Lotyšsko.
Miklós Kiss, který přežil maďarský tábor nucených prací a je předsedou sdružení obětí, by byl raději, kdyby Maďarsko následovalo příklad Německa a spisy zveřejnilo dříve. „Kdyby se tak stalo, už by teď bylo všechno vyřešeno a za námi.
„Lidé se dozvědí, že v každé rodině, v každém sousedství a na každé ulici byli zrádci,“ dodal. „Ale co s tím máme teď dělat?“
Kdyby se dokumenty položily vedle sebe, měřily by pět kilometrů..“
I tak je však tento fond ve srovnání s fondy polských či rumunských tajných služeb malý, uvedl Papp. V Maďarsku bylo mnoho spisů zničeno během protisovětského povstání v roce 1956; jiné zmizely během transformace v roce 1989, což byl postupný a převážně mírový proces, který dal úřadům čas zbavit se usvědčujících materiálů.
Mnohé záznamy budou neúplné, protože motivace agenta či rozsah jeho hlášení zůstanou neznámé. Z 60 000 osob zmíněných ve spisech obsahují archivy podrobné spisy, prověrky a výpovědi pouze u 9 000 osob. Ty budou zveřejněny v únoru poté, co budou v souladu se zákony na ochranu osobních údajů odstraněny osobní údaje, včetně podrobností o zdravotním stavu, závislostech a sexualitě, jakož i informace o obětech.
Alexander Faludy, nezávislý novinář a anglikánský kněz, si spisy o své rodině přečetl téměř před dvěma desítkami let. Jeho dědeček, György Faludy, strávil více než tři roky v maďarském pracovním táboře na základě smyšlených obvinění a později, během exilu, napsal knihu „Moje šťastné dny v pekle“.
Jedna zpráva v spisech, kterou sepsala Maďarka žijící v Londýně, která se spřátelila s Faludyho babičkou, když ta umírala na rakovinu, ho obzvláště rozhněvala. „Pak jsem se ale podíval na podrobnosti o informátorce. V jejím spisu byla opravdu znepokojivá část s jmény příbuzných žijících v Maďarsku, včetně podrobností o jejích starších rodičích. Najednou můj hněv vyprchal. Bylo mi jí prostě velmi líto,“ řekl Faludy.
„Exil byl pro mou rodinu velmi bolestivý, ale zároveň nám poskytl jisté morální výsady. A proto váhám s tím, abych soudil lidi za to, co udělali, pokud museli zůstat v Maďarsku,“ dodal.
Totožnost agentů tajných služeb Maďary dlouho fascinovala. Od roku 2000 se objevilo několik částečných seznamů, na nichž figurovali politici a významní umělci. Mnozí z nich svou účast popřeli, ale samotná obvinění stačila k tomu, aby uvrhla vlády do politických krizí.
Dosud o svých zážitcích veřejně promluvilo jen málo bývalých agentů a téma zůstává tabu.
V červenci nezávislý náboženský internetový časopis Szemlélek zveřejnil výzvu, aby se bývalí agenti přihlásili. Náboženské osobnosti byly známým terčem státních služeb a často byly vydírány, aby podávaly zprávy o svých věřících. Podle některých odhadů 7–10 % z nich se státem spolupracovalo.
Zatím se nikdo dobrovolně nepřihlásil, aby vyprávěl svůj příběh. „Myslím, že mnoho lidí má pocit, že vlastně není o čem mluvit,“ řekl šéfredaktor časopisu Szilárd Szőnyi. „Nebo si myslí, že jejich příběh je tak složitý, že ho nemohou, nechtějí nebo nejsou připraveni vyprávět.“
Historik Domokos Szokolay vyjádřil naději, že tentokrát „se zveřejnění nezmění v veřejné pranýřování, ale že lidé pochopí, že se jedná o složité záležitosti“. Jeho otec, Zoltán Szokolay, básník a politik, byl odhalen jako informátor v neoficiálním seznamu zveřejněném v roce 2005.
Szokolay ještě nepročetl všechny zprávy o svém otci, který zemřel v roce 2020. Tím, že otevřeně hovoří o mezigeneračním traumatu, doufá, že uklidní ostatní, kteří zjistí, že jejich blízcí byli agenty, a ujistí je, že v tom nejsou sami, a povzbudí je, aby o svých zjištěních začali mluvit.
„Existuje tolik rodinných tajemství nebo traumat, o kterých už můžeme mluvit: třeba když má někdo rodiče alkoholika nebo závislého na hazardu. Lidé se ale obávají, že budou souzeni na základě spisů o agentech,“ řekl. „Vím, že konfrontace s vlastní rodinnou historií může být děsivá nebo dokonce bolestivá. Ale dozvědět se o tom je vždy lepší.“
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse